Mgr. Jaroslav Biskup

  • SPD
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,01. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

30.05.2018 18:55:25

Prvý český pár gay rodičů

Prvý český pár gay rodičů

Není tomu tak dávno, kdy předkladatelé zákona o registrovaném partnerství ujišťovali veřejnost, že nebudou usilovat o osvojování dětí homosexuálními páry.


Zpětný pohled cca. po dvou letech však přináší podobenství s pohádkou o Smolíčkovi, jeskyňkách a jejich dvou prstíčcích mezi dveřmi, kterážto strategie byla ostatně očekávatelná. Je znám mocný vliv peněz, které i zákon ohnou. Tak jsme si v minulém týdnu mohli přečíst zprávu s titulkem, že První český pár gayů uspěl u Nejvyššího soudu, oba je uznal za rodiče. Na vysvětlenou dodávám, že onen pár uspěl pochopitelně u Nejvyššího soudu našeho, nikoli Božího. Takže by možná výstižněji zněl titulek: Jak první český párek gayů vyzrál na Nejvyšší soud. Fígl spočívá v tom, že si pro výrobu dítěte pronajal lůno rodičky v Kalifornii, viz zdroj:.

 https://zpravy.idnes.cz/homosexualni-par-nejvyssi-soud-dva-otcove-fjw-/domaci.aspx?c=A180507_133859_domaci_nub

Zatím jediný způsob, jak přijít na svět, je narodit se dvěma rodičům, kde muž se označuje otcem dítěte a žena pak jeho matkou. Oba fungují pod označením, odvozeným ze slovesa rodit - tedy rodiče, a vzniklý svazek pak nazýváme rodinou. I genetická věda pracuje s uvedenými pojmy, a na základě rozboru deoxyribonukleové kyseliny (DNA) je vždy schopna určit: toto je otec, toto matka, přičemž o těchto osobách hovoří v jednotném čísle. Nelze tedy prohlásit: toto jsou dva otcové, ani toto dvě matky zde přítomného dítěte.                                                      V životě se stává, že ne vždy jsou dva životní partneři obdařeni snadnou možností přivést spolu na svět potomka. Společnost jejich úmysl i touhu stát se rodiči vždy vítala a snažila se být nápomocna při řešení funkčních rodinných vztahů, neboť spokojená rodina je jejím základem. Teprve poslední doba se svými objevy různých technik a metod léčby neplodnosti umožnila i neplodným párům přivést na svět vlastního potomka. Nový lékařský obor – reprodukční medicína, se svými centry asistované reprodukce u nás zdárně pomáhá pouze neplodným párům rozdílného pohlaví. Jednou z odnoží reprodukční medicíny je náhradní mateřství – tzv. surogace. Jde o metodu, kdy žena přijme do své dělohy embryo a po porodu narozené dítě předá páru, s nímž se předem dohodla. Prvé dítě, narozené metodou surogace, přišlo na svět v USA již roku 1980.
Uvedenou metodu náhradního mateřství provází řada psychologických, sociálních i právních otázek, a ne všechny země v pohledu na ni zaujímají jednotné hledisko. Jedním z problémů je otázka finančního prospěchu za uvedenou službu. Čistě z etického přístupu by mělo jít o pomoc bezplatnou, přičemž ovšem je zcela pochopitelná nutnost krytí nutných výdajů náhradní matce. Je však problém nalézt jednotné hledisko na výši přiměřenosti nákladů. Surogace není vždy bezproblémová záležitost, neboť s sebou přináší i velké psychosociální problémy. Odborníci doporučují, aby náhradní matka pokud možno přijala embryo přijímající matky, čímž zafunguje genetická příbuznost. Zásadní je vztah mezi oběma zúčastněnými ženami – mezi skutečnou rodící matkou, jež dává dítěti život a sociální matkou, která dítě po prenatálním vývoji převezme - obě by měly být v úzkém kontaktu, a to nejen v průběhu procesu gravidity. Tato vazba se musí vytvořit k tomu, aby rodící matka si byla jista, že si předání dítěte nová matka plně zasluhuje. Pokud má již náhradní matka svoji rodinu, musí být všichni její členové srozuměni s předáním dítěte po porodu.                                                                                                                                                                           Významné úskalí pak tvoří právní stránka věci. Jsou známé případy, kdy náhradní matka nechce narozené dítě předat, anebo partneři odmítají dítě, např. z důvodu zdravotního postižení, převzít. Celý proces surogace je složitý a vyžaduje důkladnou spolupráci odborníků  z mnoha vědeckých oborů. Zatímco několik evropských zemí v čele s Velkou Británií náhradní mateřství akceptuje, ve většině západních zemí je vysloven jeho zákaz, na druhé straně však v některých státech USA může této služby využít i homosexuální pár, či osamělý jedinec.

Takže se znovu vraťme k našim dvěma gayům, kteří této možnosti v USA využili, a zkusme posoudit společenskou oprávněnost legalizace takovéhoto „náhradního mateřství“ u nás. Zatímco uvedená metoda surogace byla vypracována pro jedince, jimž lékařská věda napravuje chybnou funkci jinak v jejich tělech přítomných orgánů, v případě oněch dvou mužů se o žádnou nápravu nejedná. Zde v tomto konkrétním případě jde o výrobu dítěte na zakázku bez přihlédnutí k výše uvedeným k specifickým zákonitostem této metody.

Přestože některá centra asistované reprodukce surogaci v heterosexuální populaci praktikují, není na ni v naší odborné literatuře jednotné stanovisko pohledu. Lze se však domnívat, že pro homosexuálně založenou populaci je tato metoda reprodukční medicíny zcela nepřijatelná, a jako taková jasně vyznívá v porovnání s jednou z definic, dle níž je surogace proces, při němž jedna žena donosí dítě pro jinou ženu s úmyslem narozené dítě jí odevzdat. Navíc v tomto konkrétním případě vyvstává jako hlavní problém zásadní absence role matky, která je pro rozvoj osobnosti dítěte zejména v nejrannějším věku zcela rozhodující.
Pohled na rozzářenou dvojici sympatických mladých mužů spolu s usmívajícím se děvčátkem působí na prvý pohled jako štěstí vyzařující harmonický celek. Jistě zapůsobí na city tato rozzářená trojice i v nějakém průvodu hrdosti, tentokrát s děvčátkem na krku jednoho z „otců“  Ano, dokázali, že to dokáží, a mohou být na sebe právem (??) hrdi.

Nabízí se však otázka, zda právo na to, aby se mohli oba homosexuální partneři cítit jako plnohodnotní rodiče může převážit nad právem  dítěte na plný rozvoj své osobnosti.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama