Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D.

  • ČSSD
  • Středočeský kraj
  • poslankyně
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,93. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

27.10.2015 17:00:00

Odmítám, že by do mě znenadání vletěl socialistický ďas

Odmítám, že by do mě znenadání vletěl socialistický ďas

Projev na 33. schůzi PSP 27. října 2015 k Vládnímu návrhu o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon):

Dovolte mi zareagovat na probíhající rozpravu. Původně jsem chtěla pozorně poslouchat a reagovat na všechny argumenty, které zazněly, ale vzhledem k bohatosti rozpravy si dovolím reagovat už nyní.

Nemohu totiž samozřejmě úplně nechat bez povšimnutí náměty nebo kritiku, která zazněla stran pana profesora Fialy nebo pana předsedy Stanjury. Samozřejmě musím odmítnout nějaký ideologický náboj předkládaného vládního návrhu nebo snad, že by do mě znenadání vletěl socialistický ďas. Snažím se přistupovat k výkonu funkce ministryně profesionálně a odpovědně. Nejde o nějaké slepé následování mého předchůdce, ale jde o to, že tato vláda, a to je legitimní, něco slíbila svým voličům. To proměnila v dohodu v koaliční smlouvě, proměnila to v programovém prohlášení a to, co je nejvíce trnem v oku v této novele - předškolní vzdělávání, je tedy jeho součástí. Takže jako ministr vlády plním úkoly vlády, ke kterým se zavázala směrem ke svým voličům a směrem k občanům.

Co se týká předškolního vzdělávání a pochybností jednak pana profesora Fialy z hlediska našeptávání z Bruselu a varování před komparacemi, nebo srovnání, které prezentoval na mikrofon pan předseda Stanjura, tady bych chtěla jenom říct, že ze strany pana předsedy Stanjury tady zaznělo, že Velká Británie nebo Švýcarsko nemají povinné předškolní vzdělávání. Tady chci jenom říct, že to je pravda jenom napůl, protože Velká Británie v případě Anglie a Skotska a Walesu skutečně nemá zavedeno předškolní vzdělávání, ale na druhé straně povinná školní docházka začíná už ve věku 5 let dítěte. V případě Severního Irska je to dokonce tak, že povinná školní docházka začíná ve věku 4 let dítěte. V případě Švýcarska je to tak, že obecně povinné předškolní vzdělávání není zavedeno, nicméně v 18 kantonech je povinná docházka v posledním roce nebo v posledních dvou letech před vstupem do základního vzdělávání.

A z hlediska případného našeptávání bruselského šimla chci jenom říct, že jsem toto zahraniční srovnání nečinila, byť jsem použila tu formulaci země EU, z toho titulu, že bych si snad chodila pro rady do Bruselu, ale z toho důvodu, že mezinárodní srovnání z hlediska OECD nebo stanovisek PISA jasně ukazují, že předškolní vzdělávání je žádoucí a znamená lepší přípravu na vzdělávání v rámci základního vzdělávání nebo i potom úspěchu v rámci pracovní kompetence a je úplně jedno, jestli mluvíme o dětech z podnětného, nebo nepodnětného prostředí. Já odmítám vést debatu o různých kategoriích dětí a stojím si za tím, že z odborného hlediska, z hlediska OECD a PISA je jasné, že předškolní vzdělávání je žádoucí.

Co se týká toho, jak k tomu jednotlivé země přistupují, tak určitě mají kolegové v rozpravě pravdu, že někdo jde stylem povinného předškolního vzdělávání, někdo jde posunutím zahájení povinné školní docházky a někdo, pravda, jde cestou nároku na přístup do předškolního vzdělávání a ponechává další regulace stranou. Já pokládám všechny tři přístupy za legitimní. Zvolili jsme jednu z těchto variant. Pravdou je, že bychom tomu možná nemuseli říkat povinné předškolní vzdělávání v posledním roce, možná kdybychom tomu říkali pravidelné předškolní vzdělávání z hlediska pravidel, která upřesňujeme, tak to bude stejné, protože znovu opakuji, 100 tisíc dětí chodí do předškolního vzdělávání od 5 do 6 let, 10 tisíc z různých důvodů tento způsob vzdělávání nevyužívá. Kdybych si dovolil a s určitou nadsázkou vypůjčit zase obavu pana profesora Fialy z mé posedlosti, musela bych říct, že 100 tisíc rodičů je tady prokazatelně posedlých a ještě posedlejší jsou ti rodiče, co dlouholetě žádají vlády, ať jsou pravicové nebo levicové, o to, aby zajistily reálné kapacity k přístupu jejich dětí k předškolnímu vzdělávání, a to mnohem dřív než od pěti let.

Znovu chci říct, že nechceme nic byrokratizovat. Já jsem řekla, že jeden z principů zavedení povinného předškolního vzdělávání je i zachování možnosti alternativ. Ty zcela ponecháváme. Samozřejmě příklady, které byly víceméně praktické, kde kladl otázky pan předseda Stanjura z hlediska dovolenek, nemoci, jak to bude probíhat? Bude to probíhat úplně stejně, jak to probíhá dnes a jakou zkušenost máme jako rodiče dětí v rámci mateřských škol - zapíšeme a omluvíme dítě do knihy. Nic jiného opravdu nečekáme a ani nechystáme!

A co se týká toho, jak přesně definujeme povinné předškolní vzdělávání, tak máte k dispozici teze prováděcího předpisu a tam právě po odborných debatách, které se vedly, definujeme toto povinné předškolní vzdělávání docházkou čtyři hodiny denně, to znamená, z hlediska toho, jestli chceme hájit mateřské školy jako vzdělávací instituce, tak chápete bezpochyby nejenom jako poslanci, ale i jako rodiče, že rychleji než během čtyř hodin lze těžko realizovat vzdělávací program tak, jak už dnes je rámcový vzdělávací program pro vzdělávání v rámci předškolního vzdělávání.

Naším cílem, proč jsme si vzali přívlastek povinný, který tady tolik dráždí, je skutečně to, abychom jasně stanovili tímto způsobem, a jde o legislativní techniku, samozřejmě jsme mohli zvolit i jiný způsob, povinnosti ne rodičům, protože těm se příliš povinností nepřidává, dostanu se k tomu, ale povinnosti státu, obcím a krajům v tom reálně zajistit povinné předškolní vzdělávání v tom roce od pěti do šesti a v případě nabíhání nároku ještě dříve tak, aby nebylo právo přístupu k předškolnímu vzdělávání pouze na papíře. A vy si jistě, kolegové, vzpomenete, že rodiče jsou nespokojeni nejméně 10 let s tím, jak toto právo v praxi vypadá, a zafixování kapacit i do budoucna, kdy začne demografická křivka klesat a kde by právě pouze dejme tomu z ekonomických důvodů to mohlo vést k tomu, že tyto kapacity, které jsme za velké peníze obcí a krajů, ony také bezpochyby, ale i státu, a my jsme investovali jako vláda velké peníze do této infrastruktury, ještě budeme investovat a máme je vyčleněny - jednu miliardu směrem k infrastruktuře obcí, kdy se jedná o majetek obcí, během dvou let není málo, a zároveň přidávám ještě evropské peníze z hlediska vyjednaného operačního programu IROP z hlediska Ministerstva pro místní rozvoj. Nemám pocit, že bychom se nevěnovali potřebám obcí z hlediska jejich investičních potřeb. Pokud nějaká kritika, kterou jsem zaslechla stran obcí, zaznívá, tak je to kritika z hlediska nedostatku tzv. rekonstrukčních investičních peněz, ale, vážení kolegové, buďte si jisti, že i tento problém vyřešíme.

Co se týká středních škol a toho, proč zase centralizujeme, proč zavádíme jednotné přijímací řízení. Pan profesor Fiala to ve svém příspěvku vlastně trochu naznačil. Ano, snažíme se i tímto způsobem reagovat na to, že probíhá hon na žáka, snažíme se reagovat na to, že bez přijímacích řízení se děti s velmi špatným prospěchem dostávají na střední školy, ať veřejné, ale i dlužno dodat soukromé. Co se týká optimalizace středních škol a snad nějaké naznačené nečinnosti krajů, tak jenom bych chtěla říct, že v rámci krajů si velmi stěžují na situaci, kdy dosáhnou optimalizace, která je velmi často krvavě vykoupena politicky, a na místě, kde byla zrušena veřejná škola, vznikne škola soukromá, která samozřejmě nabírá dál žáky bez přijímacího řízení.

Vzhledem k tomu, že jsem pochopila, že minimálně část Poslanecké sněmovny se velmi těší na změny financování regionálního školství, tak jenom mohu slíbit, co už jsem slíbila předtím, že tyto změny budou předloženy na přelomu roku, v případě Poslanecké sněmovny v prvním čtvrtletí. Budu se těšit na to, že v tomto případě budou změny financování regionálního školství, tak jak to vypadá, podporovány napříč politickým spektrem.

Co se týká toho, proč zavádíme jednotné přijímací zkoušky, tak my jdeme vlastně měkčí formou k tomu, aby rodiče a také žáci více vnímali kvalitu jednotlivých škol. Nešli jsme cestou, že bychom roztřídili školy na lepší a horší; já myslím, že kolegové ví, že to není otázka měsíce či roku, ale opravdu přenastavení systému a pravděpodobně využití školského rejstříku do budoucna, ale šli jsme měkčí formou, kdy v případě češtiny a matematiky budeme srovnatelně porovnávat znalosti žáků, a potom jsme zavedli do zákona povinnost pro ředitele škol, aby uvedli v rámci výsledků přijímacích zkoušek posledního, tedy samozřejmě ne konkrétně, ale anonymně, úspěšného uchazeče, který vstupuje do jejich školy. Je to měkčí forma, řekla bych takřka jasně nesocialistická, která ukazuje rodičům a dětem, jak si vlastně která škola stojí a jak moc těžké je se na ni dostat nebo jak moc se věnuje tomu, aby skutečně vzdělávala ty nejlepší. Obávám se, že kdybychom zvolili tzv. cut off score, které bylo diskutováno, zase by mě kolegové kritizovali, že si zosobujeme právo rozhodovat, kdo studovat může a kdo nemusí. Bezpochyby bych se dozvěděla, že je tedy na rodičích či žácích, ať si svobodně vyberou. Tvrdím, že jsem se pokusila v rámci finálních úprav novely školského zákona maximálně vyvážit nejenom odborné názory, ale i politické názory všech politických stran, tak jak jsem je měla možnost v rámci politické rozpravy. Je jasné, že se všemi detaily asi všichni spokojeni nebudou.

Co se týká maturity, tady přiznávám, že také bych byla ráda, kdybychom měli větší vazby do vysokých škol, do novely vysokoškolského zákona, kde by byla větší vazba mezi maturitní zkouškou a přijímacími řízeními v rámci vysokých škol.

Co se týká maturity, tady přiznávám, že také bych byla ráda, kdybychom měli větší vazby do vysokých škol, do novely vysokoškolského zákona, kde by byla větší vazba mezi maturitní zkouškou a přijímacími řízeními v rámci vysokých škol. Toto přiznávám, ale samozřejmě, byť to není v této novele, neznamená to, že se tak nikdy nestane, a jsem připravena na rozpravu s poslanci v této věci.

Co se týká písemných prací a jejich hodnocení z češtiny kontra z cizího jazyka, já jsem úmyslně upozornila v rámci účinnosti na tuto změnu a je to věc, které jsem velmi nakloněna, že mě budou zajímat názory poslanců a poslankyň. Avizovala jsem otevřeně, že odborně se jednotlivé skupiny zcela neshodují. Koneckonců i od toho je Poslanecká sněmovna, aby ministr slyšel od poslanců a poslankyň napříč politickým spektrem, jak oni hodnotí návrh, protože zastupují odlišné skupiny občanů z hlediska voličů. Já pokládám věcnou rozpravu v rámci Poslanecké sněmovny za něco zcela legitimního.

Co se týká kritiky výuky matematiky, že si maturitou ničehož nepomůžeme, jako nějakou metlou, která by snad měla vyděsit žáky k smrti, takže se začnou strašně učit a budou mít radost z výuky z matematiky, to si samozřejmě nemyslím, to je také důvod toho zpoždění. Já jsem avizovala úpravu rámcového vzdělávacího programu, ke kterému rozhodně nehodlám přistoupit ze dne na den. Ale avizovala jsem, že si na to necháváme ten stávající školní rok 2015/2016, a jsem připravena samozřejmě přizvat do této rozpravy i kolegy, kteří se v rámci svých vystoupení vyjádřili k ambici zaměřit se na obsah tohoto předmětu, tak jak je vyučován.

Z hlediska vyhodnocování testů, co že nám to přinese z hlediska jednotných přijímacích zkoušek, tak jak kladl otázku pan předseda Stanjura, tak nám to přinese to, že dnes si to samozřejmě každý dělá podle svého. S tím jsou spojeny náklady, čas učitelů a pedagogů a v případě toho jednotného zadávání prostřednictvím jednotného testu budou mít výsledek velmi rychle v rámci řádu dnů, nebudou ho muset vyhodnocovat a hlavně, a to si myslím, že je dobré, v případě, kdy žáci využijí přihlášky na dvě školy, udělají zkoušku na těchto dvou školách, tak následně se ten test vyhodnotí následnictvím Cermatu a použije se lepší výsledek té společné části, který se zašle do těchto dvou škol. To pokládám z hlediska administrativní náročnosti za velmi účinné opatření. Navíc je příznivé i směrem k žákům a k tomu, aby si správně zacílili a vybrali svůj obor.

A co se týká kritiky ohledně jednoduchosti maturitní zkoušky, přiznám se, já nejsem spokojena s úrovní maturitní zkoušky, tak jak je dnes nastavena. Správně tady bylo řečeno, že to není otázka nastavení zákona. V tomto případě se není třeba přít a chtěla bych říct, že rozhodně střednědobý cíl můj a doufám, že mí následovníci ho budou taktéž respektovat, je zvýšit náročnost maturitní zkoušky proti stávajícímu stavu. Koneckonců s tím jsem se také nikdy netajila.

Na závěr samozřejmě, aniž bych chtěla zlobit kolegy z opozice, tak přece jenom z hlediska toho, že ukládáme povinnosti někomu jinému, tak znovu bych ještě chtěla na závěr zopakovat: Peníze do infrastruktury, do investic jsou největší, které kdy byly. Peníze na platy už stát posílá, bude to lepší z hlediska zacílení po předložení změn financování regionálního školství, na tom pracujeme. Peníze na vyšší počet vychovatelek ve školkách volíme prostřednictvím šablon skutečně jenom proto, že se posouvá demografická vlna a je rozhodně i ekonomicky účinnější zvolit tento způsob financování. Nicméně je poprvé, kdy se počet vychovatelek tímto způsobem vůbec bude zvyšovat. S tím souvisí i snížení počtu dětí ve třídách a skutečně to, že to vzdělávání v mateřských školách chceme mít více kvalitnější, více individuálně zacílené. A co se týká toho, čím určitě kolegy pozlobím, tak nemůžu nezmínit, že samozřejmě zde máme RUD, a ne každá věc, která je administrována prostřednictvím zákonů, znamená, že všechno musí zaplatit státní rozpočet. Jenom podotýkám, že samozřejmě jsem si vědoma toho, že jsme, řekla bych, po bouřlivé debatě z hlediska toho, že obcím nebylo RUD žádným způsobem zlepšeno. Ale z hlediska konkrétních dopadů předškolního vzdělávání já komunikuji aktivně jak se Svazem měst, tak se Sdružením místních samospráv, neberu licoměrně jenom zákonnou reguli zajištění dostupnosti předškolního vzdělání do 4 km stran kraje a skutečně komunikují s konkrétními obcemi, abych věděla jejich konkrétní plány, jejich konkrétní vývoj demografické situace, tak jak je odhadují, tak aby to nebylo jenom na papíře, ale aby také v tom nezůstaly obce samy. Troufám si říct, že takto intenzivně s nimi komunikuje ministr poprvé.

Takže znovu si dovolím požádat poslankyně a poslance, byť témata školská jsou témata vášnivá a emotivní, o možnost mě jako ministryně hájit tuto novelu v rámci dalšího pokračování projednávání, a žádám tedy všechny poslance a poslankyně, aby laskavě propustili tuto novelu do dalšího čtení a umožnili rozpravu ve výborech, na kterou já se těším. Samozřejmě se budu snažit ji vést co nejvěcněji, nejprofesionálněji a s maximální podporou pozměňovacích návrhů jednotlivých poslanců.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout