Herec, slavný český hlas Belmonda, bavič, moderátor. Jiří Krampol, jehož umělecká kariéra trvala více než šest desetiletí, v sobotu večer zemřel ve věku 87 let. Jak se ukázalo již během neděle, ne všichni sdílí žal z odchodu slavného umělce. 

Tomáš Stejskal, autor Krampolova nekrologu, který vyšel na webu Seznam Zprávy ve svém textu sice popsal celou dlouhou uměleckou kariéru zesnulého Jiřího Krampola, ovšem do úplného závěru svého textu vložil následující poznámku: „Jeho hodnoty možná už nepatřily do dnešní doby, ale jeho hlas bude patřit k těm, na které se nezapomíná.“

O svůj názor na to, jaké hodnoty už do dnešního světa nepatří, se redaktor Stejskal se čtenáři nepodělil. Zato míní, že přízvisko „muž ze staré školy“, které se podle něho ke Krampolovi hodilo, už nemá „příliš pozitivní konotace“.

Konec konců, v minulosti se tentýž novinář Tomáš Stejskal pohoršoval nad způsobem, jakým Marek Eben v Karlových Varech moderoval zahájení filmového festivalu. Vadily mu jemné narážky známého moderátora na to, že v naší zemi se neválčí, že se zde smí pít alkohol na ulici a ironická výzva přítomným dámám, aby se v případě dlouhých front nezdráhaly k vykonání potřeby využít i pánské toalety, neboť se prý přece dnes každý může svobodně cítit jako žena či muž a nikdo proti tomu nemá co namítat. 

„Jedinou, o to smutnější ironií je, že hovořil mimo jiné k prezidentem festivalu oceněné švédské herečce Alicii Vikander, protagonistce ten večer promítaného historického dramatu Královnin gambit, jehož tématem jsou dějiny ovládané muži,“ psal Stejskal v červenci 2023 na Aktuálně. Zpět k Jiřímu Krampolovi. 

ParlamentníListy.cz již v neděli upozornily na to, že někteří internetoví diskutéři se v hodnocení života zesnulého herce rozhodli své pohledy na majitele charismatického hlasu vyjadřovat i velmi explicitně.  

Důvod? Některým se nezamlouvaly jeho politické názory, které rozhodně nesouzněly se směrem současné Fialovy koaliční vlády. Jiří Krampol se netajil přátelstvím s bývalým prezidentem republiky Milošem Zemanem a čas od času se veřejně vyjádřil k současnému politickému dění, ze kterého radost neměl a nebál se to dát najevo.

Zřejmě proto si nyní od některých zastánců současné české vládní politiky vysloužil přízviska jako „král dezolátů“. Jiní zhodnotili, že podle nich byl Krampol nejen „špatný člověk, ale i špatný herec“. Co se nelíbilo? Například jeho kritická slova k Ukrajině a silné podpoře ze strany české vlády.

Obrátili jsme se na mediální analytičku Irenu Ryšánkovou s dotazem, jak takové komentáře vnímat. „Komentář vždycky hlavně vypovídá o osobě komentujícího. To, že neměl Jiřího Krampola rád, je, samozřejmě, zcela legitimní pocit a jako takový může být vyjádřen, ale nikoli zevšeobecňován. To, že neuvedl, jaké jsou ty hodnoty, co nepatří do dnešní doby, znamená, že to patrně sám autor nedokáže pojmenovat a jde tedy o jakousi floskuli, jíž zakryl nechuť k Jiřímu Krampolovi. Nehledě k tomu, že to zní jako něco, co se objevovalo ve sloupcích Rudého práva z roku 1952,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

„Sama jsem nebyla uchvácena Krampolovou ‚pozdní tvorbou‘, ale bezesporu za sebou zanechal bezpočet kvalitních hereckých výkonů a filmových rolí včetně ikonického belmondovského dabingu. Jestli byl, nebo nebyl dobrý člověk musí ohodnotit ti, kteří s ním žili či pracovali,“ pokračuje Ryšánková.

Hodnotit jeho politické názory však podle jejích slov poněkud zavání opět oním Rudým právem z roku 1952. „Demokracie znamená, že uznávám i ty politické názory, které já nezastávám nebo jsem dokonce  jejich výrazným odpůrcem. Tyhle pocity elitářství, jimiž si mnozí nahrazují vlastní pocity méněcennosti, byly vždycky, jen existence sociálních sítí jim dává větší pocit důležitosti, protože jsou víc slyšet. To však nic nemění na profilu těchto rádoby kritiků. To se přece netýká jen Jiřího Krampola, nenávistníci se najdou u každého úspěšného člověka či úspěšného profilu,“ upozorňuje.

„Pokud jde o tradiční zvyklost ‚o mrtvých jen dobře‘, tam jsem poněkud  na rozpacích. Obecně si nemyslím,  že se o někom musí mluvit dobře jen proto, že je mrtvý. To ale neznamená, že nutně musím vylévat kyblík špíny na někoho, jehož život neznám, a to co o něm vím, je přefiltrováno pouze televizní obrazovkou či médii. To pak spíše svědčí o mé vlastní nedostatečnosti,“ dodala Irena Ryšánková.

Komentátor Petr Holec si ostré a vulgární komentáře na adresu zesnulého herce vysvětluje jako důsledek fanatizace a vymývání mozků. Stejně jako Ryšánková zmiňuje režimní komunistický deník Rudé právo.

„Reakce některých lidí na smrt Jiřího Krampola je další dno režimu Petra Fialy. Ne že by ty tupé a nenávistné bláboly snad přímo psali ze Strachovky, i když ani to není vyloučené. Pro režim pracují i falešní trollové, jak víme. Jde spíš o to, že tohle je přímý důsledek fanatizace a výplachů mozků veřejnosti ze strany fialovců. Kdo dnes prostě nekriticky nemiluje zkorumpovanou a mafiánskou Ukrajinu a jejího stále autokratičtějšího vůdce Zelenského, ten je v Česku třídní nepřítel. Z oddané lásky k Ukrajině se prostě stala nejvyšší národní hodnota. Je to stejně idiotská a ulhaná propaganda jak za bolševiků v 50. letech, jen jinak. Zcela nová kvalita od pádu totality je, že se tohle dostává i do nekrologů v hlavních médiích, i když vládních. Vrátilo se nám i staré dobré poctivé Rudé právo. Už chybí jen zákon, aby se u zemřelých zjišťoval jejich vztah k Ukrajině a podle toho se pohřbívali,“ uvedl Petr Holec pro ParlamentníListy.cz.