Mgr. Martin Kupka

  • ODS
  • Středočeský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,39. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

29.05.2026 18:06:00

K vyřešení problematiky bydlení nesmíme jít cestou větší regulace

K vyřešení problematiky bydlení nesmíme jít cestou větší regulace

Projev na 17. schůzi Poslanecké sněmovny 29. května 2026 k novele zákona o podpoře bydlení.

 Tak ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, já bych chtěl představit několik modelů, které reálně přispívají k dostupnosti bydlení a ukázat na to, co v České republice funguje, co ukazuje směr a zároveň také ukázat na to, co podle mého přesvědčení správný směr neukazuje. A bohužel některé prvky zůstávají pořád v té novele zákona o podpoře bydlení obsaženy.

Zároveň bych chtěl jasně povědět, že k vyřešení problematiky bydlení nemáme jít jenom cestou větší a větší regulace. Naopak, ukazuje se, že tam, kde se regulaci podaří uvolnit, tam se ekonomickým aktivitám v tu chvíli může dařit lépe a můžou reálně přispívat k tomu, aby vznikalo více bytových jednotek.

Nicméně vrátím se zpátky k jednomu z těch modelů, které v České republice fungovaly velmi dobře. Jsem rád, že tady sedí Martin Baxa, který v té době dělal primátora Plzně, a jeho kolega David Šlouf tam rozvíjel opravdu model velmi funkčního dostupného bydlení.

V čem ten model fungoval velmi dobře? Totiž mnohem víc než na nějakou regulaci sázel na velmi důslednou práci a intervenci s těmi, kteří se ocitli v bytové nouzi a měli závažné problémy s tím, jak vůbec zajistit sobě střechu nad hlavou. Ten model vycházel z toho, že město dokázalo zainvestovat do prostupného bydlení, do bytových domů, kde byly byty různé kategorie, různých nákladů pro to nájemní bydlení.

A zároveň s tím spojili věc, která je extrémně důležitá, práci s těmi lidmi a jakousi asistenci v tom, jak ti lidé dokázali jednak uspokojit své potřeby bydlení, ale zároveň za ně platit. Tohle je klíč k tomu, jak nejenom ve městech, ale obecně v celé České republice zvládnout lépe dostupné bydlení.

Mnohem méně to vězí v regulacích a mnohem víc v tom, že v rámci těch jednotlivých samospráv dáte dohromady postupy, které spojují úředníky různých agend, kde je možné zapojit jak ty, kteří mají na starosti třeba v rámci odboru ochrany sociálněprávní ochrany dítěte ty nejmladší, kteří mají na starosti, zároveň už ale v jiné úrovni státní správy, v rámci Úřadu práce, fungování a dostupnost pracovních pozic, a i ty, kteří v rámci odboru sociální péče zajišťují třeba právě intervence pro ty, kteří se v bytové nouzi ocitli.

A jak ta práce vypadala, jak fungoval ten model prostupného bydlení v Plzni a jak funguje dál a jak ukazuje na směr, kterými bychom se měli vydat i v jiných městech a v legislativě bychom proto měli vlastně vytvářet co nejideálnější podmínky. V okamžiku, kdy město disponuje byty různé kategorie, různě vybavené, s různou výší nájmu a vede toho dotyčného, který se ocitl v bytové nouzi, ale povětšinou se s tím pochopitelně pojily i zpravidla velmi vážné zdravotní komplikace, sociální problémy, ti lidé se ocitali na ulici a jediná možná cesta, jak ten problém řešit, bylo je vlastně vzít za ruku a jít s nimi, umožnit jim, aby se vrátili zpátky do práce a aby zároveň v tom bytě nejnižší kategorie našli nezbytné zázemí. A přirozeně za trvalé asistence postupovali z měsíce na měsíc, aby zároveň bylo možné sledovat, zda zaplatí nájemní smlouvu a nenechali na straně města toho dotyčného propadat do spirály neplacení a zvyšování toho dluhu za nájemcem.

Tohle je další nezbytná součást řešení toho, jak v České republice lépe zvládat bytovou otázku. Spočívá právě v téhle asistenci. A v okamžiku, kdy se ten dotyčný dostal zpátky do pracovního procesu, kdy dokázal přinášet peníze, zajistit si základní služby a zaplatit ten velmi jednoduchý byt, tak v okamžiku, kdy se podařilo tímto způsobem zároveň narovnat jeho situaci, vrátit ho zpátky k osvojení pracovních návyků. Tak to také předpokládalo možnost dál postupovat i v rámci prostupného bydlení a třeba ve vývoji následujícího roku se dostat z toho bytu nejnižší kategorie do bytu s lepším vybavením a třeba do bytu také s větším počtem metrů čtverečních a pořád za asistence na straně toho města. A spolu s tím v okamžiku, kdy samozřejmě náklady na bydlení vzrostly, tak znovu trvale sledovat, už ale s menší mírou intenzity, to, jestli ten dotyčný zvládá nebo nezvládá život v tom bytě vyššího standardu a pak umožnit pochopitelně návrat zase o, řekl bych obrazně, o patro níž anebo v okamžiku, kdy se mu daří a díky tomu, že se stabilizuje jeho sociální, zdravotní a často i rodinná situace, tak postupovat dál, třeba už do bytů plně vybavených, do bytů, které představují tu nejvyšší kategorii.

V čem je to řešení? To řešení je v tom, že na úrovni města se podařilo opravdu najít dobrý ekosystém fungování s těmi lidmi, kteří se v bytové nouzi ocitnou. Tohle je za mě jedno z nejlépe funkčních a, dvakrát podtrhnu, pravicových řešení, protože tohle umožňuje mířit přesně na ty, kteří to nejvíc potřebují a jim tu pomoc adresovat přesně podle jejich potřeb, ale zároveň s nezbytnou zpětnou vazbou. Tenhle model Plzně podle mě dobře ukazuje, jak by měla i ta legislativa v podobě zákona o podpoře bydlení vytvářet takové podmínky. Já jsem přesvědčený o tom, že ten model jakési odborné podpory, poradenství, je nezbytně nutné spojit zároveň s tím, aby se dařilo jednak přímo dosáhnout na ty byty, mít možnost od toho poradenství přímo sledovat jejich správu a zároveň právě na těch dalších příslušných agendách či v odborech s příslušnou odpovědností sledovat vývoj i pracovních možností těch lidí a sledovat to, jak se jim daří reálně do života a do ekonomického zdraví vracet.

Paradoxní je, že v té Plzni k tomu nepotřebovali nějaké dramatické změny zákonů. Možná by bylo v tomhle případě mnohem lepší se zeptat právě tam, kde to umí, kde jim ještě něco schází, kde by potřebovali od státu pomoc. Pokud máme model, který se současnou legislativou funguje, tak zdravý rozum velí se tam jít zeptat a upravit podle toho podmínky, ne vymýšlet kolo anebo se pouštět do socialistických experimentů, které nefungují. A ta odpověď a ten lék fakt není ve větší a větší regulaci. Ten lék ve skutečnosti je ve větší znalosti podmínek těch lidí, je v opravdu trvalém kontaktu a systémovém kontaktu s těmi lidmi a samozřejmě v návazné správě těch jednotlivých bytů a bytového fondu. V okamžiku, kdy se tímhle způsobem v dlouhodobějším horizontu v té Plzni daří pracovat, tak zaznamenávají i případy lidí, které se podařilo reálně vrátit do plnohodnotného ekonomického života, kdy jejich podmínky i pro rodinný život se zásadním způsobem zlepšily. A co je důležité, přesně tohle vedlo k tomu, že už nestojí peníze stát na straně sociálních dávek a nejrůznější podpory, ale jsou soběstační. A znovu, pětkrát podtrhuju, není to v trapné regulaci, která často přerůstá, jak jsme bohužel v České republice zvyklí, nám všem nad hlavu, ale v tom, že jsme schopni se mnohem víc přiblížit reálnému životu a zaměřit pozornost a pomoc právě tam, kde je to nejvíc třeba.

Tedy zpět, zpátky k doporučení, jak takové nástroje podpory bydlení mají fungovat. Mají fungovat maximálně adresně. Mají fungovat v trvalém kontaktu s těmi, kteří se ocitli bez pomoci, bez podpory bydlení a mají samozřejmě pracovat s tím, jak se rozvíjí, řekněme, holisticky jejich aktuální situace a v tomto případě najít nástroje nejenom v oblasti podpory bydlení, ale najít nástroje v těch ostatních oblastech, aby byla co nejméně plošná ta opatření, ale aby zároveň se vydávala opravdu směrem k těm jednotlivým lidem, je bezkonkurenčně nejlepší recept. A pokud se máme v tomto směru inspirovat od funkčních modelů, tak máme také vyslyšet to, že nepochybně pro rozšíření takových případů by velmi pomohlo nejenom v Plzni, ale i jinde, kdyby stát dokázal v tomto směru dál rozvíjet přímou finanční pomoc obcím a městům, ale mnohem víc aby jim dokázal nabídnout pružnější podmínky například v přístupu ke státnímu majetku. Už tahle věc, kterou se v tom předchozím období podařilo zásadním způsobem zlepšit, kdy převod státního majetku na obce a města ve prospěch výstavby nájemních domů se opravdu výrazně urychlil a představuje často pro to město nebo pro tu obec mnohem větší a významnější podporu, než je nějaká dotace, protože na mnoha místech v mnoha českých městech a obcích je to právě například nedostatek vhodných pozemků, kde by takové bydlení mohlo vyrůstat. Čili další krok, znovu méně regulatorní a více praktický, zajistit i z úrovně státu, z úrovně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových co nejpružnější reakci vytipování lokalit, kde by právě mohla města a obce stavět takové projekty a takové bydlení.

Další významná pomoc státu pochopitelně spočívá ve zrychlení podmínek, ve zrychlení podmínek legislativních, ale i v nástrojích podpory. Já si tady to doporučení dovolím rozdělit na dvě základní kategorie, a to je možnost ekonomické motivace pomocí nástrojů RUDu, tedy rozpočtového určení daní jako první kapitola, a druhá kapitola, podmínky, které jsou obsaženy ve stavebním zákoně, dotýkají se jak územního plánování, tak rychlosti výstavby.

Zmíním poslední, třetí kapitolu, a to je přímý dopad na příspěvek, který je pro města a obce velmi významný tam, kde se rozhoduje o stavebních projektech a to je přímý příspěvek státu na výkon státní správy. Protože tohle je vlastně poměrně dobře dosažitelný nástroj, jak motivovat města a obce a úřady jejich k rychlejšímu povolování a ke zkracování lhůt.

K prvnímu bodu, a to je změna RUDu. Ta může mít významný dosah nejenom v podpoře výstavby bydlení, ale vůbec ke všem aktivitám a ekonomickým aktivitám obcí. Rozumějme ne v tom, že by obce a města měla začít podnikat, ale v tom, aby obce a města dokázala vytvářet co nejlepší podmínky pro nejrůznější podnikatelské aktivity. Ano, pro developery a pro všechny, kteří v tom území chtějí něco dělat, chtějí něco stavět. A ano, má to dosah větší, než je jenom otázka bydlení. Ale zaměříme-li se na bydlení, tak tam je možná zdaleka nejvýznamnější. Prostě obce a města mají pocítit, zda vytvářejí podmínky a mají to pocítit ekonomicky, v dopadech do RUDu, do svých příjmů, jestli budou v tomto směru aktivní, jestli budou rychleji rozhodovat, jestli budou v tomto směru podporovat, aby se v jejich městě rozvíjely důležité projekty. A znovu – jak projekty bydlení, tak ale třeba bydlení, které je přesně přizpůsobené potřebám těch jednotlivých míst. A znovu zdůrazním pohled na pražskou suburbii. Když se díváme mnoho let zpět, tak zaznamenáváme velký boom rozvoje rezidenčního bydlení v oblastech kolem velkých měst. Často ale vlastně velmi živelného pro nedostatek zkušeností a pro jakési vábení rychlého rozvoje toho území. Myslím, že jsme dnes už mnohem dospělejší v tom, že i rozvoj rezidenčních čtvrtí se nutně má odehrávat v návaznosti na vytvoření nezbytné sociální infrastruktury, ale pochopitelně i dopravní infrastruktury.

Vracím se zpátky k tomu, jak to zajistit, aby to dobře fungovalo v rámci RUDu. Prostě motivovat i výší příjmů v rozpočtu na hlavu té obce, aby se oddělily obce, které rozvíjejí to území, které se snaží o to nejenom nutně v té jediné vrstvě nových bytů, nových rodinných domů, ale i v té vrstvě vybavení sociálním zázemím v tom území, včetně výstavby bytů, které třeba z hlediska ekonomického se budují obtížněji. Ať už jsou to nízkoprahové byty nebo jsou to byty určené pro bydlení se sociální službou, nebo případně byty, které v tomto směru míří na ty nejpotřebnější nebo na ty, kteří mají nejhlouběji do kapsy.

A to, že se podaří v tomto směru motivovat obce, aby se na tu širší škálu svých aktivit zaměřily, a aby to v okamžiku, kdy to udělají a daří se jim takové bydlení v místě formovat. A nejde o to jenom, aby to nutně stavěly ty obce, ale aby pro to vytvořily podmínky, aby třeba nastavily z hlediska svého územního plánu, z hlediska územních studií podmínky tak, že developer bude přirozeným způsobem, třeba na základě dohody s obcí, na základě plánovací smlouvy vytvářet třeba v rámci rozvoje 60 bytových jednotek určený objem bytů menších, které třeba prodá té obci nebo je smění s tou obcí na základě pozemků, na základě plánovací smlouvy najde transparentní model, který ale ve výsledku povede k tomu, že bytové potřeby a problémy v tom území se mnohem lépe vytvoří.

Dám konkrétní případy takových funkčních modelů, na které máme pamatovat a máme na ně pamatovat v každém okamžiku, kdy se bavíme o podpoře bydlení, protože tam, kde se podaří v těch místech vytvořit zároveň podmínky, aby ti, kteří už třeba nejsou soběstační, ve svých rodinných domech zůstanou sami, protože děti odejdou, tak, abychom pro ně dokázali vytvořit nabídku a klidně i nabídku ryze komerční, menšího bytu, bytu s pečovatelskou službou, bytu, kde v návaznosti na tu reálnou potřebu bude schopen, ať už ten představitel samosprávy nebo třeba i soukromý subjekt nabídnout přesně službu šitou na míru.

Konkrétní recept, jak se tohle má promítat do motivace rozpočtového určení daní. Právě na základě rychlosti takového povolování, na základě reálného výsledku i stavební aktivity v tom území, tak umožnit navýšení právě toho poměru RUDu, ale zapojit to multikriteriálně tak, aby třeba obce, kde naopak nemají zájem o výstavbu nových rezidenčních bytů, protože je prostě z hlediska kapacity sociálního zázemí nestíhají tak, aby tam dokázaly třeba právě aktivitou v dokončení dopravní infrastruktury, v dokončení té sociální infrastruktury v tomto směru to území co nejlépe připravit.

Teda multikriteriální parametr, který by umožnil uspořádání rozpočtového určení daní tak, aby vedlo k větší motivaci obcí vytvářet podmínky pro podnikatele a nebo vytvářet zároveň v tomto směru i vlastní aktivitou lepší podmínky pro lidi v oblasti sociálního zázemí, sportovního vyžití, sportovních areálů a pochopitelně dopravní infrastruktury. Tolik tedy důležitá část pro rozvoj celé ekonomiky, ale ve výsledku i pro rozvoj bydlení en bloc včetně širší a pestřejší struktury toho bydlení, což je jeden z důležitých parametrů dneska napříč Českou republikou.

Znovu zdůrazňuju, bylo by hloupé se tady v rámci rychlého řešení zaměřovat jenom na co nejrychlejší výstavbu bytů nových. Ale má smysl zaměřit se i na to, abychom vytvářeli podmínky pro co nejpestřejší strukturu výstavby toho bytového fondu včetně bytů určených pro sociální péči, pro sociální asistenci a podobně.

Důležitá druhá kapitola, a to je kvalitnější stavební legislativa. Věc stěžejního významu. Budeme se o tom bavit určitě i dnes odpoledne, ale chci znovu zdůraznit, v čem je to důležité a proč třeba právě do stavebního zákona navrhujeme úpravy, které urychlují výstavbu, ale zároveň umožňují těm obcím, aby dokázaly podpořit nebo samy budovat bytový fond, který přesně odpovídá potřebám té komunity v tom místě. A ta vazba na podmínky v té obci je nesmírně důležitá. Proto jsem velmi pevným zastáncem subsidiarity neboli toho, abychom co nejvíce té odpovědnosti nechávali v tom samotném území a jenom pro to vytvářeli podmínky. Ubezpečuju vás, že v těch jednotlivých místech jsou si schopni nejlépe poradit s tím, jak to udělat, aby to, co tam bude vyrůstat, odpovídalo potřebám lidí v tom místě. A jistě jinak to může vypadat v Rožnově pod Radhoštěm, jinak ve Valašském Meziříčí, jinak ve městě nebo malé obci v blízkosti Prahy. A ten, kdo to bude vědět, je přesně ten, kdo v tom území žije a je schopen ty potřeby vnímat.

To, v čem máme pomoci, je pružná legislativa, která umožní, aby třeba na základě nového institutu funkční plánovací smlouvy ta obec se dokázala domluvit s developerem, který bude stavět 100 bytových jednotek, aby část z nich odpovídalo aktuální potřebě té obce a domluvila se třeba právě recipročně na zajištění takového specifického bytového fondu pro potřeby v tom území.

Jaké to má další dopady? V okamžiku, kdy se tohle podaří, tak může nastat přirozený vývoj, který v jiných západních státech se už odehrává, kdy ti starší lidé, kteří se ocitnou třeba sami v rodinné vilce, tak rádi přejdou ale v tom svém místě, se svými kamarády, se svými sociálními vazbami do mnohem menšího bytu, třeba právě vybaveného i dalšími sociálními službami, aniž by přerušili tu známost svých kamarádů, aniž by museli do nějakého zařízení, kde jim bude stát, kraj nebo obec vnucovat péči nad rámec jejich potřeb v podobě třeba domova seniorů, ale už někde jinde, mimo okruh jejich známých, mimo okruh jejich kamarádů.

Znovu zdůrazňuju, že to, oč máme usilovat, je na základě dobré znalosti co nejpestřejší a přesně co nejpatřičnější rozvoj toho území i z hlediska bytové výstavby. Jeden z konkrétních nástrojů, který určitě budeme navrhovat a který se objeví v našich pozměňovacích návrzích ve stavebním zákoně, bude určitě urychlení územního plánování a zkvalitnění územního plánování.

To je věc, která je neméně tak významná a důležitá. Máme příklady mnoha obcí a měst, kde začali spolupracovat na územních plánech ne technokraticky, ale třeba právě na základě výzvy architektů a ve spolupráci s demografy. Na tom, aby dokázali tomu městu dát dlouhodobější vizi a postarat se o to, aby v tom území co nejlépe fungovaly sociální vazby, aby to, co se tam rozvíjí, dokázalo uspokojit očekávání a potřeby co nejširší škály té veřejnosti v rozsahu celé populace. V celém věkovém rozsahu té populace a předjímali, co se v tom území bude dít. Jinými slovy, chceme-li se dobře a rozumně, moudře vypořádat se současnou bytovou situací, fakt je dobře zaměřit pozornost na pestrou nabídku, pestrou výstavbu a znalost toho území a vytváření srozumitelných vizí, předpokladů pro to, aby to, kde třeba aktuálně ještě se ten problém neprojevil, ale může se demograficky projevit v dalších letech, abychom to byli schopni předjímat.

Jak tomu může pomoct funkční územní plánování? Zásadním způsobem, že bude přesně připravovat třeba v obci, kde se v posledních 10 letech dramaticky rozvinula výstavba rodinných domů, a je jasné, že ve výhledu následujících 30 let ti, kteří tam odchovali svoje děti, vychovali svoje děti, děti odešly, zůstanou v těch domech sami, budou je jistě nabízet svým dětem, ale v nějakém počtu budou hledat v tom místě v návaznosti na svoji sociální situaci a především v návaznosti na své sociální potřeby odpovídající bydlení a v okamžiku, kdy se tam podaří vytvořit takovou pružnou nabídku, tak může dojít k uvolnění toho původního bytového fondu pro ty, kteří hledají se svými novými rodinami, čerstvými rodinami podmínky pro svoje bydlení. Tohle je model, který zdaleka nejvíc bude schopen řešit současné neduhy a nedostatky bydlení a zároveň, a to je také důležitá věc, posílí kvalitu života lidí v těch jednotlivých obcích. Ano, vyžaduje to mnohem celistvější pohled na problematiku výstavby i na problematiku bydlení i sociálního bydlení.

Návrat zpátky k tomu, jak formovat a jak dobře dělat územní plánování. Já vím, že to tahle vláda nerada dělá, že by poslouchala odborníky, ale tam, kde se to dařilo, tak to fungovalo naopak velmi dobře. Vy se podivujete nad tím, že hovořím o a to s dobrou znalostí fungování obcí, o tom, jak to má být a narážím na to, že vám ale opravdu nefunguje respekt k odbornosti a respekt k základním principům. Já jsem před malou chvílí hovořil o tom, jaké jsou funkční modely dostupného bydlení. Můžete se pětkrát pohoršovat, pane poslanče, (Poslanec Pařil gestikuluje.) ale nic vám to nepomůže, mnohem lépe byste udělal, kdybyste pozorně poslouchal. A to není záležitost politická, to je záležitost, která vychází ze zkušenosti samospráv napříč politickým spektrem. Ale je to odborná záležitost. Takže to téhle vládní koalici prostě nevoní. Ona si to bude dělat podle svých doktrín a podle toho, co aktuálně dobře vychází.

Zpátky k těm odborným zkušenostem a k modelům, které fungují i z hlediska územního plánování a stavebních aktivit a ano, jsou takhle úzce provázané a souvisí spolu. Jestli chceme hovořit o podpoře bydlení, tak územní plánování, které bude vytvářet podmínky pro pestřejší výstavbu, které bude dokonce v tomto směru motivovat k výstavbě, která uspokojí potřeby celého spektra populace je nepochybně na místě a je jasnou hmatatelnou formou podpory bydlení. Když bychom měli hovořit o tom, jak dál posílit i z hlediska nabídky řešení nedostatku bytového fondu, tak jeden z těch nástrojů, o kterém mluvíme a který připravujeme i v návaznosti na naše politiky v rámci stavebního zákona, ale i v rámci obecně věcí, které nemusejí být nutně regulovány, je podpora kvalitních typových domů a typových projektů, které pamatují i na to, že ten bytový dům má zahrnovat a může zahrnovat různou strukturu rozsahu ploch jednotlivých bytů i charakteru i z hlediska třeba bezbariérové dostupnosti. V okamžiku, kdy se podaří v legislativě vytvořit podmínky pro rychlejší schvalování takových projektů, které už někde bylo možné schválit na jiném konci České republiky vykazují přesně kvalitní předpoklady pro rozvoj dostupného bydlení i pro uspokojení potřeb v tom místě má určitě smysl, aby takové typové domy vyrostly mnohem rychleji, s menšími překážkami na jiných místech v tom území.

Samozřejmě, že důležitým předpokladem pro to, aby tohle všechno fungovalo, je zkracování lhůt. Vracím se zpátky, k čemu jsem mluvil. To zkracování lhůt se má propsat jako motivační nástroj i do rozpočtového určení daní. Je to konkrétní recept a konkrétní cesta, jak v tomhle směru významně urychlit všechny konkrétní projekty, které můžou pomoci lidem.

A další věc, na kterou bohužel současná vládní koalice rezignuje, jsou digitalizační nástroje i v oblasti stavebního bydlení, stavebního povolování. Protože co jsme zaznamenali? Sice je na stole novela zákona stavebního, ale místo toho, aby urychlila digitalizaci, tak ji v čase odsouvá a to je prostě škoda a je to rezignace na odpovědnost, dát věci rychleji dohromady a umožnit, aby stát v tomto směru mnohem méně překážel. A dostávám se k té poslední odrážce v rámci návrhu na konkrétní úpravy systémové úpravy pro dostupnější bydlení a pro podporu bydlení je přísnější metr na to, jak se v jednotlivých městech a obcích nakládá s příspěvkem na výkon státní správy.

Tady má fungovat co nejlépe based evidence. Tady má být jasné, že ten státní příspěvek na výkon státní správy, který směřuje na přenesenou působnost v oblasti stavebních aktivit, ale třeba i v oblasti sociální péče, tak se má opravdu odvozovat od reálných, sledovatelných a vzájemně porovnatelných parametrů mezi obcemi a městy v České republice a má od toho být odvozen. Jednoduše řečeno, tam, kde se daří ta agenda vykonávat kvalitně, rychleji, tak tomu má odpovídat vyšší příspěvek. A naopak tam, kde dochází k prodlužování lhůt, tak tam naopak ten příspěvek má klesat. To je něco, s čím je možné si poradit a co je možné dobře rozvíjet.

Z těch dalších důležitých možností, jak Česká republika a jak Poslanecká sněmovna i vláda můžou přispět k tomu, aby se podařilo vyřešit bytovou otázku a tím zdaleka nejvíc podpořit ty, kteří se dneska obtížně dostávají k bydlení, je rozšíření škály možností výstavby a podpora jejich nejenom z hlediska legislativy, ale všech možných dalších nástrojů. Já vnímám jako velmi pozitivní, že v České republice je tak velký zájem o vlastnické bydlení. Není to špatně a pokud by to chtěl někdo trestat, tak se bude bohužel v tomto směru dopouštět zbytečných hříchů a hloupých kroků. Investiční byty nejsou hřích, hřích je, že nemůže vznikat víc a víc bytů. A hřích je, že v tomto směru Česká republika pořád pokulhává. To, že je ten počet bytů stále nedostatečný, tak přirozeně vede k tomu, že ta investice do bytů láká víc než je zdrávo a láká víc, než je výstavba prostě pro co nejrychlejší uspokojování bytových potřeb a proto, aby ty byty okamžitě sloužily a sloužily co nejlépe.

Tedy obraťme mnohem víc pozornost k tomu, aby česká legislativa i nastavení fungování samospráv nasvědčovalo tomu, že se budou stavět nejenom byty a kapacity pro vlastnické bydlení, ale budou vyrůstat i nájemní byty v soukromém vlastnictví a zároveň aby se podařilo mnohem víc rozvinout družstevní výstavbu. To je nástroj, který může zlevňovat byty a který může i na tom trhu působit velmi příznivě v tom, že v situaci, kdy velkou část těch nových bytových jednotek nabízí na trhu jenom developeři a nabízí je standardně za tržních podmínek, na tom není nic špatného. A znovu zdůrazňuju, tohle trestat by byla závažná chyba. Ale máme směřovat k tomu, aby se na tom trhu těch možností objevilo co nejvíce, aby se tam objevily i soukromé nájemní byty a aby se tam na tom trhu co nejvíce objevovaly i byty družstevní.

Jeden z nejvýznamnějších kroků, který se pro to podařilo udělat, tak bylo sjednocení podmínek pro odečet hypotéky pro vlastnické bydlení, tak odečet úroků ze základu daně v okamžiku, kdy investujete do toho družstevního podílu a stavíte družstevní byt. Tohle je jeden z důležitých předpokladů a ukazuje se, že tak, jak se podařilo tenhle krok prosadit, tak postupně těch projektů přibývá. A je na nás, abychom dokázali co nejvíce podporovat právě tenhle typ výstavby jako další kamínek do té celkové mozaiky bytové výstavby v České republice. A samozřejmě do té mozaiky zapadají velmi dobře i projekty městské a obecní. A znovu zdůrazňuji, tam přece máme zdaleka nejvíc promítnout znalost toho území do struktury toho bytového fondu.

Tam se má odehrávat nejenom snaha doručit na ten trh co nejvíce konkrétních bytových jednotek, ale doručit je i ve struktuře, která co nejlépe odpovídá potřebám toho území. Proč je to tak hrozně důležité? Aby se podařilo dosáhnout v tomto směru co nejpatřičnějšího, nejpřiléhavějšího uspokojování potřeb těch lidí, kteří v tom území žijí a tím také došlo v tomto směru v tom území k větší mobilitě a aby ti, kteří prostě ve výsledku už třeba nemohou žít ve své původní rodinné vilce, najdou v tom území příležitost bydlet v menším bytě a sáhnout si například po další asistenci v oblasti dodávek jídel, v oblasti další asistence. Tak to je přesně směr, kudy se máme vydat. To je směr moderního státu, který je schopen ušít na míru podmínky pro lidi, kteří v tom území žijí, a dobře rozumět i tomu, že nad čistě ekonomickými parametry je přece i další důležitá hodnota kvality života, života té komunity. A znovu zdůrazňuji, že dobře nastavené fungování, dobře nastavená výstavba v tomto směru jednak velmi dobře slouží ke pružnému uspokojování těch bytových potřeb a velmi dobře slouží také k tomu, aby se mnohem víc rozpohybovala ta nabídka na trhu a aby ji lidé mohli využívat přesně v situaci, která tomu odpovídá.

Závěrem. Pokládám za velmi důležité, abychom v okamžiku, kdy se bavíme o podpoře bydlení, vnímali přesně ty funkční modely, o kterých jsem mluvil, z nichž jsme se poučili. Abychom dokázali rozšiřovat pestrost výstavby. Právě kroky kvalitních legislativních návrhů, ale zároveň rozšiřovali znalost o těch funkčních modelech. Zmiňoval jsem model Plzeňský, zmiňoval jsem příklady dalších obcí, které jsou s to vytvářet takové územní plány, které nahrávají různorodé výstavbě různorodého bytového fondu v různé podobě vlastnictví a také v různé struktuře kvality jednotlivých bytů, respektive rozlohy těch bytů a kategorie těch bytů. Tohle jsou nejlepší možné cesty, jak v České republice řešit problém bydlení a jak k reálné podpoře bydlení fakticky přispět. Tak prosím věnujme mnohem méně prostoru debatám o větší a větší regulaci, omezujme regulaci, omezujme v tomto směru zbytečné kroky k nabírání úředníků. Propojujme je co nejlépe, aby odpověď na to, jak zajistit podporu bydlení, spočívala v co nejužší spolupráci a v provazbě těch jednotlivých agend i na úrovni měst a obcí. A to dokonce nejenom v té přenesené působnosti, ale tam, kde má stát svoje úřady práce, tam, kde zároveň na městských úřadech jsou odbory sociální péče, orgány sociálněprávní ochrany dítěte. Jde o to tohle spojit. Vracím se obloukem k začátku toho svého krátkého vystoupení. Mohl bych mluvit mnohem déle, ale nechci připravit další kolegy o to, aby mohli popsat, jak by fungování podpory bydlení mělo fungovat. To, k čemu se ale chci vracet a co chci zdůraznit, je právě znalost toho území a schopnost s těmi lidmi žít a vytvářet spolu s nimi, zejména tam, kde se propadnou do těch nejsložitějších životních podmínek a dost nejsložitějších životních situací, pomocnou ruku.

Připravit proto funkční modely prostupného bydlení a tím pádem také zajistit situaci, kdy v okamžiku pestré nabídky se daří mnohem snáz uspokojit potřebu těch různých skupin lidí a zároveň tím reálně řešit jeden z největších problémů současnosti, to jest nedostatek bytů.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama