Ne, pane ministře. Lidé ve Strážnici si názor udělali z vašeho působení ve funkci a z vašich nabubřelých vyjádření. Tady se totiž neopil dav. Tady se mocí opíjejí Motoristé. Oto Klempíř a celí Motoristé se chovají jako opilí milionáři - rozdávají, hrozí a urážejí, a přitom jim nepatří ani koruna z toho, čím mávají. Ty peníze jsou lidí.

A pak přišla ta nejvíc odhalující věta. Klempíř na adresu institucí, které jeho ministerstvo financuje, pronesl: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej." Tedy ať drží basu a tleskají. To není kultura. To je výhrůžka.

Ministr kultury, který veřejné peníze chápe jako vodítko nebo páku a potlesk si chce vynutit přidělováním dotací, je přesně to, čeho se má v demokracii každý bát. A že nejde o ojedinělý exces? Posuďte sami.

Ministr pro sport Boris Šťastný „dal ke zvážení" tohle elegantní řešení: „Zrušit dotace, nechat tržní vstupné a nechodit tam." Tož tak. Lidi se jim nelíbí, tak jim seberou peníze a urazí se. Klasická logika opilého milionáře: Když mi číšník nenalije podle mého gusta, koupím si celou hospodu a vyhodím i hosty.

Bertolt Brecht to kdysi shrnul přesně: Když se vládě znelíbí lid, bylo by prý nejjednodušší lid rozpustit a zvolit si nový. Tož máš recht, Oto. No, hrozní jsou. Všechny bys je měl vyměnit - ty ve Strážnici i všude jinde!

Jenže takhle to v naší zemi nefunguje. Folklor, kultura ani Strážnice nepatří žádnému ministrovi. Patří lidem. A ti mluvili úplně srozumitelně - a úplně střízlivě.