jako spisovatelka mám poměrně bujnou fantazii. Ale musím říct, že včerejší události by nenapadly ani mě. To, co předvádí Petr Macinka vůči prezidentovi republiky, totiž nedává smysl ani morálně, ani politicky. Vyhrožování hlavě státu není vyjednávání. Je to projev slabosti. Ve chvíli, kdy si někdo neumí poradit čestně, v rámci demokratických pravidel, sahá po vydírání. A to je přesně ten typ chování, který do české politiky nepatří. A už vůbec ne na post ministra zahraničí.

Pan Macinka nenašel odvahu podat kompetenční žalobu. A Andrej Babiš naopak nenachází odvahu ministra odvolat. Místo jasného kroku situaci bagatelizuje. A znovu tak vidíme premiéra, který si neumí udělat pořádek ani ve vlastní vládě. To není selhání jednorázové. Tenhle vzorec známe už déle.

Ostatně i odmítnutí svěřit Pirátům vedení výboru bylo motivováno prostým strachem z kontroly. Andrej Babiš se bojí Pirátů, bojí se investigativních novinářů. To má bohužel s panem Macinkou společné. Bojí se i prezidenta republiky, jinak by jednal otevřeně a ne mlčením a mlžením. Bojí se zodpovědnosti a ze všeho nejvíce bojí toho, že bude muset předstoupit před soud.

Nechceme politiku slabých bojácných Slabišů. Chceme politiku odvahy, odpovědnosti a respektu k institucím. A právě proto nemůžeme podobné chování přehlížet. Proto navrhuji zařadit na program této schůze bod. (U stolku předsedajícího probíhá porada. Poslankyně Moricová se obrací na předsedajícího.) Mohu? Výzva panu premiérovi k odvolání ministra Petra Macinky, a to jako bod číslo 1.