Jak se díváte na zákaz fyzických trestů u dětí?
A jak budete u zákona hlasovat? Já nejsem zastánkyní tělesných trestů, také se vždy vše snažím řešit jinou cestou, ale zase pro úplný zákaz také nejsem, protože si nemyslím, že by se stát měl do výchovy plést. Ano, pokud jde o týrané dítě, tak to je něco jiného, ale takto, mi to přijde dost sporné. Pokud by došlo na schválení zákazu tělesných trestů na dětech, co by pak hrozilo těm, kteří by dítěti dali třeba facku? A co když dá rodič dítěti pohlavek doma, kde to nikdo neuvidí nebo třeba ani nedá, ale dítě bude tvrdit, že dalo? Jak a kdo to pak bude řešit?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Odpověď
28.11.2024 20:10:29 - Mgr. Nina Nováková
V současné době se v občanském zákoníku nehovoří o tělesných trestech, ale o výchovných opatřeních, která mají být ze strany rodičů: přiměřená věku, nesmějí ohrozit fyzické ani psychické zdraví dítěte a nesmějí ponížit jejich důstojnost (viz paragrafy 857, 858, 884). Rodiče mají odpovědnost za všestranně zdravý vývoj svých dětí.Dělám všechno pro to, aby to tak zůstalo.Jiná záležitost je naprostá trestnost trýznění (fyzického i psychického), to je ovšem ošetřeno v trestním zákoníku. Můj pohled na věc:Fungující rodina je jedinečný ekosystém, kde panují bezvýhradné vztahy (v lásce - to znamená s dobrým úmyslem) se povzbuzujeme, chválíme i kritizujeme. Je to trénink pro život, který probíhá v bezpečném prostředí. Podle temperamentu a možná i předávaných tradic probíhá v rodinách komunikace slovní i komunikace prostřednictvím fyzického kontaktu. Dotyk někdy poví víc, než slova. Jsou okamžiky, kdy rodič vyhodnotí, že vzhledem k okolnostem své dítě nejlépe ochrání před tím, aby škodil sobě nebo druhým, když jako výchovný prostředek použije jednorázový dotyk jako zabránění v něčem nebo jako zpětnou vazbu na to. co se stalo. Milující rodič okamžitě pozná, jestli to bylo správně. Jak? Z reakce dítěte. Naše dítě se nás nesmí bát, nesmíme ztratit jeho důvěru. Na to opravdu nepotřebujeme "psychologickou příručku". Snažím se, aby se v občanském zákoníku v této pasáži nic neměnilo. Slušným lidem - a těch je většina - to stačí a vůči agresivním násilníkům, kteří si vybíjejí na dětech svou slabost nebo bezradnost, máme nástroje jiné.
