Jedním z mezníků, který mapuje vznik Československých legií je bitva u Zborova začátkem července 1917. Na ruské straně v ní bojovaly tři střelecké brigády o síle 3500 mužů ((1. střelecký pluk „Svatého Václava“, který byl poté přejmenován T.G. Masarykem na „Mistra Jana Husa“, 2. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“, 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“).
Na rakouské straně bojoval mimo jiné i český pěší pluk č. 35 - Plzeňský a č. 75 – Jindřichohradecký. Tato bitevní řež skončila vítězstvím ruské strany. Smutné na celé té věci bylo, že zahynulo na ruské straně 180 československých legionářů a na rakouské straně 1800 Čechů – Pětatřicátníků. Mezi Československými legionáři bojovaly i pozdější kladné i rozporuplné osobnosti. Pozdější prezident Československa, armádní generál Ludvík Svoboda. Jan Syrový, Radola Gajda, Emanuel Moravec, Zdeněk Fierlinger a další jména naší pozdější historie.
Tato bitva měla zásadní význam při argumentaci T.G. Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika v diplomatických jednáních s velmocemi která rámovala vznik samostatné ČSR. Bitva měla však i nepochybně tragický tón. Připravila o život 1980 českých, moravských a slezských bojovníků.
V Praze, na Smíchově je jedna velká třída pojmenovaná Zborovská. A myslím si, že je výmluvný název jejího pokračování - Svornosti. I když bojovníci bojovali na různých stranách frontové linie, při budování státu bylo třeba zapomenout na minulost a svorně se zapojit. A to se povedlo. ČSR byla meziválečným hospodářským tygrem.
Život někdy připravuje kuriozity. Tato přímka dvou tříd je přerušena třídou Lidickou. A Lidice jsou symbolem největšího ponížení našeho národa, německou okupací a zradou našich spojenců, které nás předhodili Hitlerovi, bez ohledu na proklamovanou podporu demokracie, kterou ve střední Evropě reprezentovalo pouze meziválečné Československo. Škoda, že jsme se nespoléhali více sami na sebe, nemuseli jsme být tak překvapeni. Navíc jsme měli jednu z nejlépe vyzbrojených armád a morálka našich občanů byla na vysoké úrovni.
Slovo SVORNOST je v dnešní těžké době velice důležité. Buďme svorní v tom smyslu, abychom NEKAZILI náročnou práci zdravotníků. Pokud někdo chce vyjadřovat nesouhlas s vládními opatřeními, měl by mít ohled na práci zdravotníků, na zdravotně ohrožené občany, seniory, ale i na mladší lidi se zdravotními potížemi. Ale posledních zpráv i na lidi ve středním věku, kolem padesátky. Mít při demonstraci roušku nebo respirátor, dodržovat odstupy. Je mi smutno z toho, jak mnozí z mých přátel se najednou ocitli na druhé straně frontové linie a jsou agresivní k mému nekonfliktnímu přístupu. Málokdo si však uvědomuje, že jedním z cílů zlých sil, je rozštěpit národ. Proto, nehleďme na to, že máme na tuto nemoc i řešení s ní související různé názory. V rámci zachování budoucnosti našeho národa, naší země, našeho lidu, buďme SVORNÍ.
To by si přáli v době 102 výročí vzniku ČSR zakladatelé našeho státu T. G. Masaryk, Karel Kramář, Alois Rašín, Milan Rastislav Štefánik, Edvard Beneš, ale i legionáři od Zborova.
Petr Hannig
