Zároveň to bude mít ale zásadní dopad na fungování veřejné správy, na rozpočty našich měst a obcí. A to je také něco, čím se tady musíme zabývat. Každý z nás, a paní ministryně, my oba tu zkušenost máme, kdo nějaké město vedl či zasedal v městské radě, v městském zastupitelstvu, tak ví, že finálně, ať vytváříme systém jakýkoliv, dopadne nakonec řešení těch konkrétních bytových problémů na tu komunální úroveň. Finálně vždycky dopadne na lokální autority, starostu, zastupitelstva, ale i každodenní práci sociálních pracovníků v terénu, kteří se pomáhají a mnohokrát velmi účinně, ne úplně dobře ohodnoceni, a mnohokrát v takových podmínkách, které si neumíme úplně představit, se snaží pomáhat lidem. A snaží se pomáhat třeba situaci rodin s dětmi na ubytovnách.
Já jsem se jako starosta několikrát byl podívat, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti, jak kvůli tomu, v jakých podmínkách žijí, nemohou úplně lehko prorážet ten sociální strop, který jim byl nastaven v jejich rodinách, jejich rodiči, který jim byl mnohdy nastaven třeba i nezodpovědným chováním jejich rodičů, zadlužením, exekucemi a podobně.
Zároveň vidíme osamělé seniory, kteří většinu svého důchodu utrácejí za nestabilní nájmy. Vidíme rodiče samoživitele, kteří jsou ve velkých problémech. A jakýkoliv jejich další výdaj nad rámec toho, co mají plánováno pro daný měsíc, může reálně znamenat riziko ztráty střechy nad hlavou. A určitě se shodneme a za to jsem rád, že tenhle zákon by právě zmíněným skupinám lidí měl umět pomoci, měl by je vyvést z té sociální nouze a měl by ukázat, že stát tady není proto, aby plošně práškoval kohokoliv nějakými dávkami a dotacemi, ale stát je tady pro ty, kteří se třeba nezaslouženě ocitli v nějaké situaci, která ohrožuje i výchovu jejich dětí.
Já si ale nejsem jistý, jestli ta předkládaná norma vlastně tímhle směrem úplně jde a byl bych rád, kdyby ta diskuse o tom byla o něco širší než byla. Byl bych býval rád, kdyby možnost nejrůznějších připomínek a slyšení expertů bylo ze strany ministerstva trochu otevřenější, než tomu v realitě bylo.
My si jako starostové myslíme, že koncepce efektivního a dobře fungujícího racionálního státu se dá nejlépe opřít právě o funkční, kompetentní a silné samosprávy. A taky efektivní stát funguje tak, že místo abychom hasili nějaké požáry, které už tou krizí vzniknou, tak je mnohem lepší a výhodnější a strategičtější dávat prostředky do prevence. A nejenom finanční, ale i lidské, personální, dávat na to dostatečné kapacity, abychom měli lidi, kteří pomohou a kteří poradí ještě v té chvíli, než se někdo v tom velkém problému v bytové nouzi ocitne.
Základem takového přístupu, který by stát podle mého názoru měl propagovat, má být plná důvěra v města a obce. Já si myslím, že se vždycky vyplácí státu, že městům a obcím důvěřuje, že jim kompetence nebere, ale že jim kompetence naopak dává, protože ta místní znalost terénu je něco, co vždycky v řešení konkrétního lidského problému může pomoci. Právě na místní úrovni jako starostové, starostky, lidé, kteří jsou aktivní v komunální politice, nejlépe známe specifické problémy našeho sociálního prostředí. Nejlépe známe i možnosti našeho vlastního bytového fondu, které jsou v jednotlivých městech a obcích v Česku velmi a velmi rozdílné.
Máme příklady měst a obcí, která se svých bytových fondů trochu neprozřetelně zbavovala a teď prostě nemají záchytné byty pro ty, kteří tu pomoc v té chvíli opravdu potřebují. Máme příklady měst a obcí, které byly vizionářské třeba už v těch devadesátých letech, na přelomu tisíciletí. A ten bytový fond si zachovaly v nějaké kvalitě a počtu, aby právě těm lidem, kteří jsou v té bytové nouzi, uměli efektivně pomoci. Ale tohle všechno, co já tady uvádím, je rozhodnutí na té lokální úrovni, protože ta lokální úroveň to vždycky bude řešit a zná to svoje prostředí nejlépe.
Bohužel kroky, které sledujeme v tom návrhu, s kterým tady přicházíte, ale i dlouhodobé kroky, které sledujeme ve vaší činnosti na Ministerstvu pro místní rozvoj, jdou přesně opačným směrem. Vy jste, paní ministryně k 1. dubnu systemizovala na svém ministerstvu, to se stává a to je normální, dělá to každá vláda v pravidelné periodicitě, ale tím jste ochromila 15 zaměstnaneckých pozic v odboru pro sociální začleňování. Ano, mluvím zde o agentuře pro sociální začleňování, což je klíčový nástroj státu, který pomáhá samosprávám koncepčně řešit ty nejpalčivější problémy ve vyloučených lokalitách a nabízí také pomocnou ruku. Konkrétní zasíťování té pomoci v regionu přichází s koncepcemi. Podle mě je to absolutně nepochopitelný hazard v té chvíli a v těch problémech, které v různých regionech naší země máme. Rozbíjení osvědčených struktur přímo ohrožuje projekty typu revitalizace sídliště Šluknov či boj s obchodem s chudobou, ale fatálně komplikuje právě implementaci dnes projednávaného zákona o podpoře bydlení a taky možnost financovat výstavbu z prostředků sociálně klimatického plánu. Obce o těchto zásadních škrtech nebyly dopředu vůbec informovány.
Vláda Andreje Babiše tak bez rozmyslu a bez dat, a to je bohužel to, s čím se tady setkáváme dennodenně. Včera jsem vás, paní ministryně, oslovoval v rámci stavebního zákona a žádal jsem vás o datovou analýzu. Žádal jsem vás o to, abyste nám vysvětlila, jakým způsobem k tomu rozhodnutí dojdete. A to samé máme tady. Máme zrušenou Agenturu pro sociální začleňování, je to rychlá systemizace schválena vládou. A já se ptám, kde jsou data pro to rozhodnutí? Přece nějaké racionální vládnutí, které v žádné vládě nebude bezchybné, ale má vždycky umět vysvětlit všem těm, kteří mají o tom rozhodnutí učinit to finální hlasování tady ve Sněmovně, má umět vysvětlit, z jakých podkladů a dat tady vycházíme. A já to nevím.
Abyste si nemyslela, paní ministryně, že je to jenom útok nás opozice, tak já bych tady rád zmínil – a ten dopis už citovala moje kolegyně Věra Kovářová anebo ho bude citovat - z otevřeného dopisu starosty města Rumburk pana Martina Hýbla. Pan Martin Hýbl kandidoval za hnutí ANO. A pan starosta otevřeně upozorňuje, že – po třech letech úspěšného budování funkčního kontaktního místa pro bydlení ve Šluknovském výběžku hrozí, že celou agendu převezme krajské pracoviště úřadu práce v Děčíně, úředníci z krajského města nemohou efektivně znát specifika Rumburských sociálně vyloučených lokalit, adresnou pomoc tak nahradí čistě formální přístup. A z toho já mám strach.
Vy stále tvrdíte, že se vlastně nic nezměnilo, když jste zrušila Agenturu pro sociální začleňování, že vlastně ty pozice se jenom sloučily. Máme tady jenom nějakou funkční strukturální změnu ve fungování ministerstva. Ale ono to tak není. Ta Agentura pro sociální začleňování, to byl tým. To byl tým, který fungoval a dlouhodobě fungoval a dobře.
Mimochodem zase hovořím ze své komunální zkušenosti. My jsme v Kolíně Agenturu pro sociální začleňování měli a velmi efektivně nám pomáhala řešit problém v jedné z vyloučených lokalit, koncepčně, se zkušenostmi, s příklady dobré praxe. A ti lidé tvořili kompaktní tým, který znal a věděl, jak v které chvíli postupovat, koho v tom regionu oslovit, jak s nimi mluvit. Když zrušíte ten tým a zrušíte vlastně soudržnost toho, jak celá ta síť pomoci fungovala, tak se dostáváme k tomu, co jsem citoval i z dopisu pana starosty. Dostáváme se k formálnosti té pomoci. A co je největším nepřítelem konkrétní pomoci člověku v nouzi, je právě to, když se spoléháme jenom na nějaké formálně stanovené pravidlo, ale člověku se nedostane té terénní pomoci znalosti prostředí a té okamžité, praktické a opravdové rady, jak si v tu chvíli pomoci v té bytové nouzi. A tohle prostě v tom vašem návrhu zákona není.
A naopak si myslím, že několika kroky jdete přesně opačným směrem. Jeden z nich jsem zmínil, to je rozprášení Agentury pro sociální začleňování. Nevím, jestli tam byla personální výhrada k jejímu šéfovi, skutečně nevím. Ale je to něco, kde jste jednoznačně pochybila. Uškodila jste těm regionům, odkud mimochodem pochází značná část vašich hlasů a kde jste slibovali, že těm lidem v těch chudších regionech výrazně pomůžete a že jim zase bude líp. Pokud uděláte tohle, tak jim líp rozhodně nebude. Ty lidi uvrhnete do další a další nouze.
Tenhle zákon v našem právním řádu chyběl dvě desetiletí, oba dva ministři pro místní rozvoj ve Fialově vládě, ať už Ivan Bartoš nebo Petr Kulhánek, pracovali na tom, aby tenhle zákon tady byl a aby existoval. Bylo to naše hnutí, které v tom minulém volebním období věnovalo enormní úsilí tomu, aby byla legislativa odborně připravená, aby byla projednána se všemi klíčovými partnery a posunuta také do schvalovacího procesu. Věnovali jsme tomu mnoho času. A věnovali jsme mnoho času tomu, že jsme si vyslechli názory expertů. Měli jsme mnoho kulatých stolů a různých platforem, kde jsme často slyšeli i na postup naší vlády kritické názory. Slyšeli jsme kritické připomínky k tomu, co my v tom zákonu navrhujeme. Jenomže myslím si, že ten osvícený ministr nebo ministryně má kritiku poslouchat, aby si z toho něco vzal, a ne dogmaticky přicházet s návrhem, na kterém trvá, s návrhem, který nebyl řádně projednán a nebyl řádně odpřipomínkován.
Vlastně taková ta bohorovnost a přesvědčení o vlastní pravdě a pohrdání expertní úrovní a pohrdání tou expertní úrovní i v té rovině, že rozprášíte Agenturu pro sociální začleňování, je něco, co prostě nemůže nikdy ke kvalitnímu výkonu práce ministra, ministryně určitě přispět. My jsme se dostali do toho schvalovacího procesu a považujeme za nesprávné, že současná vládní koalice pod vedením premiéra Babiše rozhodla prostřednictvím vládního pozměňovacího návrhu číslo 762 zásadně měnit parametry tohoto již prodiskutovaného a připraveného systému v samotném momentu jeho uvádění do praxe. Samozřejmě tím velmi znejistila terén. Struktury, které se v lokálním prostředí připravovaly na tu změnu, nebyly schopny rychle připravit. Chaotické informace, které dostávaly ze strany ministerstva o změnách či rušení celého konceptu, znamenaly jenom nervozitu a problémy v regionu. Tohle jste tím způsobili.
A tohle nejsou jenom slova opozičního politika. A tohle nejsou slova, která mají primárně vést k nějaké politické bitvě. Já si dovolím přečíst pár ukázek dopisů, které přicházejí od Platformy pro sociální bydlení. Ten dopis je otevřený a byl adresován panu premiérovi. To jsou odborníci. To jsou právě ti odborníci z praxe, s kterými jste se nebavila. Přečtu jenom pár ukázek, jednu, ke které se potom dostanu ještě podrobněji.
Dalším závažným problémem je navrhovaný přesun klíčových kompetencí z obcí na Úřad práce. Obce přitom mají k lidem v bytové nouzi nejblíže, znají místní situaci, mají praktické zkušenosti s řešením problémů s bydlením. Přesun rozhodování, kontroly i vyhodnocování žádostí na instituci, která je již nyní kapacitně přetížena a současně nemá odpovídající zázemí v sociální práci, představuje reálné riziko selhání systému.
V neposlední řadě pak apelujeme na zachování poradenství v oblasti bydlení v plném rozsahu. Zúžení cílové skupiny poradenství by znamenalo výrazné oslabení jeho preventivní funkce. Podle návrhu by bylo poradenství v bydlení poskytováno pouze osobám, které se již nachází v bytové nouzi a tak dále. Já jsem rád, že nakonec asi ten dopis na pana premiéra, který ve vašem hnutí rozhoduje, měl nějaký efekt a přece jenom nějaké změny pozitivním směrem v tom celém vývoji toho zákona spatřovat můžeme.
Ještě bych chtěl ale připomenout jednu věc, i případných finančních ztrát, které tady hrozí. Hrozí reálné riziko, že Česká republika přijde o 9 miliard korun z Evropské unie vyčleněných na dostupné bydlení a zároveň by mohlo dojít i k ohrožení závazných milníků v národním plánu investic. Já bych vás ještě jednou poprosil, paní ministryně, byť většinou nereagujete na naše výzvy a slova, já bych vás moc poprosil, aby před finálním hlasováním jsme skutečně slyšeli, zda je nějakým způsobem dohodnuto s evropskou úrovní, zda tady v téhle chvíli dochází nebo nedochází k ohrožení těch zásadních milníků, které mohou znamenat obrovské finanční ztráty pro naši zemi. To není nějaký politický šťouchanec, to není přece nějaké popíchnutí opozičního politika, to je zásadní informace, kterou musíme před hlasováním vědět, jestli jste jednala s Evropskou komisí, jestli jste jednali s poskytovateli evropských financí o tom, že tyhle peníze v ohrožení nebudou. Protože potom, pokud to tak není, k tomu ohrožení dojde, tak za to prostě nesete jako vláda i vy osobně plnou politickou zodpovědnost.
Jako konstruktivní opozice jsme se nezaměřili jenom na kritiku, ale aktivně jsme vstoupili do vyjednávání o tomto zákonu s cílem minimalizovat negativní dopady vládních úprav. My prosazujeme několik změn, které budou mít pozitivní dopad na předlohu a tím samozřejmě na lidi, protože těm máme tímto zákonem pomáhat. Vládní novela v původním znění obsahovala řadu restriktivních opatření. Počítala například s úplným zrušením plošného poradenství, což by v praxi znamenalo, že by se občané v krizi neměli kam obrátit o tu odbornou pomoc, která je v té chvíli rozhodující. Od toho kroku se naštěstí pod naším tlakem a pod tlakem odborných platforem ustoupilo.
Stejně tak jsme vedli tvrdou debatu o nastavení příjmových testů. Já už jsem to tady zmiňoval asi před 14 dny v Poslanecké sněmovně, kdy původní vládní návrh nastavoval horní limit tak nízko, že by ze systému plošně vyřadil drtivou většinu těch, kterým má pomáhat podle toho, co říká v důvodové zprávě. Na podporu by nedosáhly chudé pracující rodiny, nedosáhly by na ni samoživitelky, nedosáhli by na ni ani pracující důchodci. Snažili jsme se o zrušení tohoto příjmového limitu, který by znamenal, že pomoc je vlastně reálně nedosažitelná. A nakonec existuje dohoda o jeho zmírnění, což považuji, paní ministryně, za racionální kompromis a jsem rád že jste na toto byli ochotni a připraveni přistoupit. Vrací to zákonu alespoň ten jeho základní původní smysl, který tady byl, to znamená pomoci lidem v bytové nouzi, pomoci těm lidem, kteří se v té bytové nouzi ocitli mnohdy nezaviněně.
Dalším zásadním bodem, na kterém jsme jako starostové trvali, je územní dostupnost pomoci. My prosazujeme, aby kontaktní místa pro bydlení fungovala ve všech 205 obcích s rozšířenou působností, nikoliv pouze na vybraných pracovištích určených centrálně. Obce mají detailní znalost o místním prostředí, o potřebách svých občanů. Kontaktní místo v obci, které by nabízelo poradenství v oblasti bydlení, tak na něj by se obrátilo až 84 procenta lidí. Je logické, že občan hledá pomoc tam, kde je doma a je logické, že tu pomoc mu poskytne nejlépe ten, který zná jeho domácí prostředí než někdo, kdo je od něj geografickou vzdáleností přece jen dále.
Přes tyto dílčí úspěchy, které se povedlo nakonec prosadit po vyjednávání oproti vašemu původnímu návrhu, který ten zákon deformoval tak, že by opravdu nepomáhal, přes tyto dílčí úspěchy musím poukázat na koncepční nedostatky, které má. Odebíráte kompetence obcím a přenášíte je na přetížené úřady práce, s čímž nesouhlasíme. Opět, neviděli jsme žádnou dopadovou studii, neviděli jsme vůbec nic, co by nám doložilo, že úřady práce, o kterých vy sami jste mluvili jako o přetížených, tohle zvládnou. A mně přijde ta změna nepromyšlená i v tom, že jedna ze zásadních manažerských pouček zní: neměň to, co funguje. Vytváříte tady prostor k nemístnému riziku a zase, bude to vaše odpovědnost. Všichni v téhle zemi budou sledovat, jak pod tím náporem budou fungovat úřady práce. Vy budete mít fotky těch přeplněných přepážek a lidí, kteří se prostě k té pomoci finálně nedostanou. Už teď mají úřady práce administrativní zátěže až příliš. Máme tady náběh nové jednotné dávky. To je přece něco, co ty úřady práce, a samy tak teď hovoří a píší vám i nám do našich poslaneckých mailů, samy úřady práce hovoří o tom, že s náběhem nové jednotné dávky už budou přetíženy a vy jim dáváte novou agendu a vlastně zbytečně, protože tu novou agendu by úplně v pohodě zvládly dělat města a obce. A já tvrdím z té starostenské zkušenosti, že by ji zvládly dělat efektivněji, blíže lidem, s pochopením lokálních problémů a také z provazby na to, jak se bude vyvíjet ten bytový fond jako takový. Tomu rozhodnutí prostě nerozumím a nemohu s ním souhlasit.
Vidím, že je tady paní zpravodajka, která už drobně zdvihá oči. To je náš názor. Já jsem vás i pochválil za to, že jste byli ochotni přejít k nějakým kompromisům, poděkoval jsem za to a teď říkám, co si myslím. A teď říkám, co si myslím, že v tom zákoně zůstává špatně. A tady já jsem o tom bytostně přesvědčen, to není politický šťouchanec. Jako bývalý starosta jsem bytostně přesvědčen, že tuhle agendu mají dělat města a obce samy a nemají ji přenášet jinam. Je o tom přesvědčen starosta z Rumburka zvolený za vaše hnutí, který tady napsal o tomhle otevřený dopis a já se s jeho argumenty plně ztotožňuji. Tohle není stranicky deformovaný názor, tohle je názor z praxe, prostřednictvím pana předsedajícího k paní poslankyni.
Nefunkčnost časné prevence, pokud nebude fungovat dobře, má samozřejmě i vyčíslitelné ekonomické dopady. Podle analýz Platformy pro sociální bydlení činí přímé náklady veřejných rozpočtů na jednu domácnost, která propadne do bytové nouze, minimálně 64 000 korun ročně. Pokud kvůli byrokratickým průtahům mezi obcí a Úřadem práce systém selže, stát zaplatí v těch sekundárních nákladech, to znamená v oblasti sociálních dávek, zdravotní péče či nedej bože ústavní výchovy mnohonásobně vyšší částky, než je to v případě, kdy je ta věc systémově opatřena.
A víte, já ještě fakt tak jako obecně politicky. Mě tady vlastně mrzí, že na sebe v tomhle případě kroutíme očima a nonverbálně si něco vzkazujeme. Mě to mrzí u tohohle tématu, protože tohle téma, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, prostě není téma, které trápí jenom vás. A já vaši životní zkušenost znám a sledoval jsem i váš příběh, kdy jste na rozdíl od mnoha jiných, kteří teoretizují nad tímhle zákonem, navštěvovala a pravidelně se věnovala těm postiženým lokalitám a já to oceňuju. A těm lidem jste chtěla opravdu pomoci a já váš vnitřní záměr pomoci lidem v nouzi vůbec nezpochybňuju. Nezpochybňujte ani ten náš. Já jsem devět let vykonával starostu města, kde jsem řešil palčivé sociální problémy, kde jsem pracoval s Agenturou pro sociální začleňování na tom, aby se těm lidem, kterým se snažíte pomáhat i vy, žilo lépe. Já jsem jako starosta to město znal a chodil jsem na ty ubytovny a viděl jsem, v čem vyrůstají děti a viděl jsem, v čem ty děti nemají vyrůstat a dělal jsem jako starosta maximum pro to, aby v takovém prostředí nevyrůstaly. Můžeme spolu milionkrát v něčem nesouhlasit, ale prosím nekruťte hlavou nad našimi připomínkami, které v téhle chvíli mají racionální základ a jdou k tomu, aby se opravdu efektivně pomáhalo těm, kteří v té nouzi jsou, protože to je základ tohohle zákona. A já tady jsem skutečně přesvědčen, že destrukce Agentury pro sociální začleňování a převod téhle agendy na Úřad práce těm lidem nepomůže a uškodí. Proto to tady jasně pojmenovávám a nepojmenovávám to proto, abych tady vedl nějaký laciný politický zápas. Stejně tady v tom sále téměř nikdo nesedí a téměř nás nikdo neposlouchá a je to natolik odborná debata, že mnozí z veřejnosti tomu ani nerozumí. A já jim to právě předkládám tím způsobem, že jsem přesvědčen o tom – ano, zapravdu nám dá jenom čas – ale já jsem přesvědčen o tom, že děláte teď kroky proti těm lidem, kterým svým životním příběhem, prostřednictvím pana místopředsedy, jste vždycky pomáhat chtěla.
Zároveň je nutné upozornit, a tím už budu téměř končit, i na nevyřešené financování. Pro nadcházející rozpočtový rok 2026 nebylo samosprávám na výkon této nové agendy schváleno žádné navýšení finančních prostředků ze státního rozpočtu. Bylo tady doprovodné usnesení Senátu z roku 2025, které podmiňovalo náběh zákona zajištěním stabilního institucionálního financování obcí.
Tak to je asi to nejdůležitější, co jsem chtěl říci. Mám tady nějaký závěr, který ty věci měl shrnovat, ale já jsem, a za to vám děkuju, viděl, že mě koncentrovaně posloucháte, ne vždycky to bývá u zpravodajů a ministrů zvykem. Takže děkuju i za zvážení těch věcí, které jsem zmínil jako potenciální systémový problém v tom zákonu, který vy připravujete. Děkuju za pozornost.
