spravedlnost.info
Formální rozhodnutí nahrazují spravedlivý proces. Libovůle a rezignace na základní principy se objevují už i u Vrchního soudu v Praze. Kam se vytrácí důvěra v justici?
Krajský soud nerespektoval závazný rozsudek NSS a opřel své rozhodnutí o tvrzení v rozporu se spisem. Selhání jednotlivce, nebo hlubší problém české justice?
Bombardování Srbska bez mandátu OSN mělo chránit civilisty, ale přineslo další utrpení. Bez odpovědnosti viníků zůstává varováním, kam vede právo podřízené síle.
Zveřejnění financování neziskovek není útok na demokracii, ale její ochrana. Kdo jedná čistě, nemá důvod se transparentnosti obávat – naopak ji potřebuje.
Dokumenty ukazují plošné propouštění pod rouškou kánonů. Bez důvodů, bez projednání, bez ochrany. Autonomie církve se mění v nástroj bez kontroly.
Pokud se Poslanecká sněmovna odmítá zabývat systémovými problémy státní správy s odkazem na „nedostatek pravomoci“, nejde o ochranu dělby moci. Jde o rezignaci na její kontrolní roli – a tím i na část smyslu vlastní existence.
První křesťané žili víru bez okázalé liturgie, chrámů a složité hierarchie. Jejich jednoduchá modlitba, askese a důraz na Boží jednotu se v mnohém podobají spíše islámu než dnešním církvím.
Právo na soudní ochranu má být základním pilířem právního státu. V Česku však stále častěji naráží na finanční bariéru: bez tisíců či statisíců korun se ke spravedlnosti mnozí vůbec nedostanou.
Raketový růst cen pohonných hmot se vysvětluje konfliktem na Blízkém východě. Jenže skutečné příčiny sahají hlouběji: k energetické politice EU a rozhodnutím české vlády po roce 2022.
Oddělení justičního dohledu má kontrolovat fungování soudní správy. Kritici však upozorňují, že místo skutečného přezkumu často přichází jen formální odpovědi. Jde o selhání systému, nebo jednotlivce?
Politická propaganda se v dějinách mění jen málo. Moralizování, nálepkování odpůrců a sliby „velkého evropského projektu“ provázejí evropskou politiku už desetiletí. Jaké paralely nabízí historie?
Výroky o „zničení vlády“ odhalují styl politiky založený na konfliktu místo budování státu. Je legitimní ptát se, zda takový přístup prospívá stabilitě země a jejím občanům.
Jak se myšlenky českého myslitele Jana Amose Komenského mohly přes rosikruciánské reformní projekty a rané zednářství proměnit v intelektuální základ ideálů, které formovaly americkou ústavu.
Použití armádního speciálu předsedou Senátu Milošem Vystrčilem vyvolává otázky, zda nebyly veřejné prostředky státu využity k osobní politické prezentaci. Volený zástupce má především sloužit občanům a jednat v jejich zájmu, nikoli v zájmu vlastním.
Státní zástupci mají v trestním řízení mimořádnou moc, ale jejich kontrola je omezená. Debata o nezávislé inspekci žalobců otevírá zásadní ústavní otázku odpovědnosti veřejné moci.
Formální přezkum, opomenuté důkazy a pochybnosti o respektu k ústavním právům. Odpoutá se nový ministr vnitra od praxe svého předchůdce, nebo v ní bude pokračovat?
Írán truchlí po smrti Alí Chameneího a vstupuje do citlivého přechodného období. Prozatímní vláda drží stabilitu, zatímco začíná tichý zápas o nového nejvyššího vůdce a budoucí směřování státu.
Jak si zachovat klid, důstojnost a morální pevnost ve světě, který nemáme pod kontrolou? Stoická filozofie nabízí praktický návod, jak proměnit nejistotu v sílu charakteru.
Vztyčení červené vlajky nad Džamkaránenem není pouhým gestem smutku. V ší’itské tradici znamená prolitou krev mučedníka a veřejný závazek spravedlnosti, který Írán přetavil v silné politické poselství.
Proč veřejné rozhořčení dopadá jen na vybrané konflikty? Pokud má jít o mír a spravedlnost, musí platit pro všechny — bez ohledu na vlajku či geopolitický blok.
