Já jsem do školství vstupoval v roce 1992, v době, kdy byly ještě černé tabule, psalo se křídou a protože to bylo relativně blízko po revoluci, tak občas některý žák se spletl a místo pane učiteli mi řekl soudruhu učiteli, tak jak to měli za ta léta zažité. Takže sice na to nevypadám, ale zažil jsem opravdu, opravdu hodně. A zažil jsem tedy i dobu, kdy i to školství fungovalo takzvaně postaru. Kromě té novely se chci zamyslet vůbec nad stavem našeho školství a v rámci té novely jestli nejsou podstatně důležitější věci na práci než změny ve financování.

V dobách, kdy jsem začínal učit, tak naše školství bylo chloubou. Vždy, když byla mezinárodní srovnávání žáků v rámci přírodních věd a tak dále, naše republika, tehdejší Československo, vždy patřila ke špičkám, celosvětově ke špičkám. Jediné, s čím logicky na základě předlistopadového režimu naši žáci příliš pracovat neuměli, byla práce s daty, shánění informací, zpracovávání informací, protože bylo takové období, kdy se nad informacemi nějakým způsobem nepřemýšlelo, prostě se musely přijímat. 

Takže celkem logicky jsem očekával jako pedagog, že necháme všechno to, co je dobré, to, co funguje, a zaměříme se jen na ty části, v kterých ten náš vzdělávací systém pokulhával. Prostě ten systém doladit. A začaly přicházet různé novely, různé úpravy, různé změny, které to školství měly posouvat. Bohužel dost často ty reformy fungovaly tak, že se zboural funkční dům a začalo se stavět na zelené louce, bez nějakého konkrétního plánu, bez nějakých dlouhodobých perspektiv. A když se kouknete, jak se to školství posouvá, tak to je neustálá a sestupná křivka.

Prvním takovým velkým šokem bylo zavádění rámcových vzdělávacích programů. A od začátku bylo řečeno od těch opravdu zkušených učitelů, kantorů, kteří něco zažili, že to je cesta špatným směrem, ale nikdo je nebral v potaz. Takže se skřípěním zubů a aniž by... Jo, vlastně ano, za x měsíců práce na zavádění školních vzdělávacích programů a tak dál jsem dostal odměnu asi 500 korun, takže to se opravdu jako vyplatilo. Každopádně jsme to nějakým způsobem zpracovali.

Výsledek vzdělávání jde dolů. Začalo se mluvit, jak je strašně důležitá digitalizace, nezůstat 100 let za opicemi, a ty nadšené příznivce digitalizace, já jsem se jich vždycky zeptal: dítě v první třídě, které se musí naučit písmenko. Tak máme tu digitalizaci, takže dostane tablet krásný, iPhoňácký a teďka to dítě řekne wow a na tom tabletu se mu promítne písmenko A. A jak to fungovalo postaru? Paní učitelka si sedla, písmenko nakreslila na tabuli, děti dostaly čtvrtku, vzaly si tužku nebo pastelku, to písmenko hezky překreslilo, vybarvilo, paní učitelka ho případně opravila. A proč to ty děti dělaly tenkrát tímto způsobem? Protože se zapojilo několik způsobů, několik částí mozku, jak si to písmenko zapamatovat. A na tom tabletu? Jen pasivní přijímání, přesně ve stylu dnešních sociálních sítí. Takže já se ptám, opravdu to, že to dítě si to může promítnout v tom tabletu, je pro to naše školství přínosem? Kdyby to bylo tak skvělé, úžasné, jak to, že ty výsledky nerostou? Digitalizace už proběhla. Můžu posuzovat na základě škol, v kterých jsem se pohyboval. Máte interaktivní tabule, dataprojektory, každý učitel má svůj vlastní notebook, máme různé softwary. Jestliže to bylo celé v rámci té digitalizace, jak to, že se ty výsledky nezlepšují? Vždyť to měla být přece spása. 

Vrátím se k těm rámcovým vzdělávacím programům. Velkým problémem bylo příliš velké zobecnění, nefungovalo to a v rámci revize jsem tedy očekával, že se to nějakým způsobem upřesní, a výsledkem je to, že je to ještě více obecné a zároveň už se tedy říká, že budou dávány finance a že budou různá školení pro učitele, jak s těmi upravenými rámcovými vzdělávacími programy mají pracovat. A tady bychom měli zbystřit. Jestli se nepletu, tak učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, inteligentní lidé. 

Neměl by ten rámcový vzdělávací program být udělaný tak, aby byl nezpochybnitelný, aby ti profesionální učitelé ho vzali a byli schopni s ním okamžitě pracovat. My vlastně přiznáváme, že to je tak špatné, že i těm inteligentním lidem musíme vysvětlit, jak to vlastně má být. To je ale setsakra špatně. A tady máme další, mluví se neustále o úsporách a tady je zrovna oblast úspor. My budeme financovat školitele. Spousta učitelů místo toho, aby se věnovala přímé vyučovací činnosti, tak bude ve svém volném čase prostě poslouchat školitele, kteří budou placeni z peněz daňových poplatníků, a to jsou peníze, které mohly jít přímo do školství.

Ne. Dostanou to různé neziskové organizace, kdy spousta z těch přednášejících v životě nestála za katedrou, ale ty profesionální učitele bude poučovat a bude jim vysvětlovat, jak s tím rámcovým vzdělávacím programem, když to řeknu, takové curriculum, takový prostě základ, základní osnova toho, jak se má učit. A to je přece špatně. Já neříkám, že a nezastíral jsem to nějak, nejsem v takovéto opozici, že je úplně všechno špatně, neustále dokolečka opakuju zde na plénu, ve sdělovacích prostředcích, že tam je většina, převážná většina skutečně pozitivních prvků pro naše školství. Ukotvení školního psychologa, i když tam je věc druhá, samozřejmě je jejich nedostatek, ale to už jsem také několikrát rozebíral, že je sice hezké, že to ukotvíme, ale nebudeme mít ty pozice kým zaplnit. 

Rozhodně s obrovským nadšením jsem přivítal ukotvení sociálního psychologa. Znovu opakuji, jsem z Ústeckého kraje, velký výskyt vyloučených lokalit, velké množství škol, kde skutečně ten sociální psycholog bude neskutečným přínosem a nebude přínosem jenom pro jednu skupinu, on bude přínosem ten sociální pedagog pro všechny, bude přínosem pro ty studenty, bude přínosem i pro ty vyučující, pro ty pedagogy, bude přínosem pro celý ten systém, protože se nám podaří nějakým způsobem podchytit aspoň základy zájmu a ty děti, které jsou z nepodnětného prostředí, tak ten sociální pedagog jim prostě podá tu pomocnou ruku. Bude k dispozici tomu pedagogovi, který opravdu má práce až nad hlavu a nemá jaksi úplně šanci zjišťovat, proč ten Pepíček neustále nenosí domácí úkoly. Nenosí je proto, že spí tady občas v předsíni, protože rodiče jsou zhulákaný, támhle se někde válí ve škarpě a to dítě nemá nikde... 

Tohleto všechno ten sociální pedagog zjistí, tu informaci tomu pedagogovi předá, bez toho, že on to musel pracně zjišťovat, čili on se věnuje té přímé vyučovací činnosti, a s těmihle informacemi může pracovat, ten sociální pedagog mu je prostě předá, pomůže tomu klasickému pedagogovi s tím, že to dítě začne psát ty domácí úkoly. Takže to je zase další pozitivní věc. Těch pozitivních věcí je tam spousta, ale bohužel vy jste si usmysleli, že tam na sílu protlačíte něco, co je prostě opravdu šité horkou jehlou, naprosto zbytečně, naprosto zrychleně ke konci volebního období, to už jsem říkal v těch faktických poznámkách. A já opravdu nechápu důvody.

Kdybychom to udělali klidně hned na začátku toho volebního období, kdyby to bylo prokonzultováno, promyšleny všechny varianty, všechny návaznosti, co s tím souvisí, tak by se taky klidně mohlo stát, že bychom společně vymysleli systém převodu, financování těch nepedagogů, s kterými by souhlasili všichni, odborná veřejnost, opozice, prošlo by to hladce a byl by tady systém, který by mohl fungovat několik volebních období bez zásahu, ale to se prostě nestalo a z těchto důvodů já to vidím, jako, jak se říká lidově, velký, špatný, prostě opravdu ne. 

Je to především o té komunikaci, ano. Jako i to jsem říkal, některé novely v rámci školství, které tady prošly, když byly komunikovány, konzultovány, promyšleny v nějakém dlouhodobějším časovém horizontu, prošly, nebyly k tomu zásadní výhrady a budou pozitivním přínosem. Když se kouknu na to bývalé školství, tak samozřejmě v tom bývalém školství byla nějaká propaganda, já si pamatuju na tu soutěž o zemi, kde včera znamená před předevčírem, musel jsem se složitě učit různé mě neříkající data a tak dále, no, a teďka zjišťuji taky, ta propaganda se nám do školství vrací, protože je úplně jedno, o jakou se jedná ideologii, jestli komunistickou, nebo LGBT ideologii. Je to prostě ideologie, je to prostě ideologie, která do toho školství nepatří. Takže zase jsme u toho, dělají se změny, které v podstatě vůbec neřeší ty nejdůležitější problémy toho školství. Ale jdou pouze po povrchu, jsou to nějaké kosmetické úpravy a zase jsou to úpravy, ale na sílu, bez nějakého celospolečenského konsenzu, protože ten je důležitý. V okamžiku, kdy i nepedagogická veřejnost, to znamená rodiče a tak dále, budou mít problémy s tím, co v tom školství je, nikdy je nezískáme pro skutečně dobré reformy, nikdy je nezískáme na stranu těch učitelů. Prostě ta společnost se začne koukat na ty kantory jako na své nepřátele, jako někoho, kdo ideologicky říká dětem něco, s čím oni bytostně nesouhlasí. Neříkám, že vždycky získáme stoprocentní shodu, to je nemožné z pohledu toho, jak fungují lidé, stoprocentní shoda, shoda není, ale měla by tam být ta nadpoloviční většina té společnosti, a to není. Zkuste se podívat na ty diskuse. Není. Budu hodně... To je minimálně padesát na padesát jako. Spíš mám naopak pocit, že převládají ty negativní reakce na tyto kroky. 

Další změny v tom školství, které si myslím, že možná byly dobře myšleny, rozhodně nebudu vkládat nějaký nekalý úmysl, ale jak se říká, někdy cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Další věci, které mi takzvaně hlava nebere a nechápu, proč se vlastně provádějí v situacích, kdy to školství má podstatně závažnější problémy, například povinné zavádění angličtiny od první třídy. Těch důvodů, proč si myslím, že je to špatně, tak vám hnedka vysvětlím. První krok technické zabezpečení. My jsme v situaci, kdy při současných úvazcích, kdy ten cizí jazyk přijde později, tak už teď máme nedostatek kvalifikovaných učitelů. To je prostě daný fakt, to není vycucané z prstu. 

Proč? Protože opravdu dobrý angličtinář jde do soukromých firem, dělá překlady a tak dál a získá mnohem víc peněz než v tom školství. Takže my už teď máme nedostatek kvalifikovaných učitelů jazyků. A my to teď zavedeme od první třídy, to znamená, násobně zvýšíme počet hodin úvazků na výuku těch cizích jazyků. Máme zajištěný přesně percentuálně nárůst vyučujících cizích jazyků, kteří tento nárůst pokryjí? O tom silně pochybuju. To by totiž musely být kroky udělané předtím, než se tohle začne zavádět. 

Druhá věc. Ano, mluví se o práci s talentovanými dětmi. Angličtina od první třídy je právě pro tyto talentované děti a ty už ty možnosti mají dneska. Máte mateřské školky se zaměřením na výuku cizích jazyků a tak dále. Ale teď si vemte, základní škola je všehochuť, to je prostě takový pelmel dětí různých mentálních, jazykových schopností. A máme tam ne zrovna zanedbatelnou část žáků, kteří mají problémy už se svým vlastním rodným jazykem. A my těmto dětem povinně naservírujeme zároveň s tím českým jazykem, rovnou jim tam lupneme i ten cizí jazyk. Pro tyto děti to bude katastrofa. 

Proč to neuděláme formou volitelných hodin? Pro ty rodiče a ty děti, které mají nadání, které chtějí. Proč ne? Ale takhle na sílu? A proč zrovna angličtina? Ano, já vím, je to mezinárodní jazyk. Ale já jsem z pohraničí, většina zaměstnanců, spousta zaměstnanců z mého okolí jezdí za prací do Německa. Přes hranice, máme to kousek, jako někdo jezdí za nákupy, tak oni jezdí i do práce a pracují v tom Německu. Němci mají samozřejmě také angličtinu, ovládají ji, ale je to hrdý národ a po těch zaměstnancích požadují komunikaci v němčině. Je ta angličtina nezajímá. Jsi český zaměstnanec, přišel jsi k nám do německé firmy, budeš tady mluvit německy. A spousta škol už na to reagovala. Jsou školy, které mají výuku němčiny už od těch prvních, od těch nízkých ročníků, že jsou na to připraveny. A teď najednou prostě ne, angličtina. Čili další problém. 

A co je totální katastrofa? Nejenom že ten jeden povinný cizí jazyk zavedeme od té první třídy, my ještě povinně zavedeme druhý cizí jazyk. Já nevím, já jsem měl problémy s jedním cizím jazykem a nemyslím si, že bych byl nějaký úplně, s prominutím jakoby mimoň. Druhý cizí jazyk? Takže tady budeme mít dítě, které od první třídy bude mít problémy se svým rodným jazykem. Do toho bude mít problémy s cizím jazykem prvním. A aby neměl šanci se vzpamatovat, abychom ho jo zabili, tak mu tam šoupneme povinně ještě druhý cizí jazyk! To dítě se z toho regulérně zblázní a v druhé řadě se zblázní ti rodiče. Myslím ti rodiče, kterým na těch rodičích (dětech) záleží, kteří budou muset dělat druhé zaměstnání, budou muset platit doučování těch cizích jazyků, aby to dítě z toho nepropadlo. Výsledek bude hurá, stáhli jsme to aspoň na čtyřku, čili nepropadne. Prostě je to špatně.

Proč od té první třídy to nenecháme pro ty talentované děti, které to zvládají? Nadané děti, které zvládnou, jsou děti, které zvládnou třeba tři cizí jazyky, naprosto bez problémů. Ale proč to nenecháme na výběru těch dětí a na výběru těch rodičů? Proč to cpeme dětem, které na to nebudou mít? A třeba i rodičům, kteří o to nemají zájem, protože vědí. Ten rodič nejvíce zná své dítě a ví, jaké jsou jeho schopnosti, možnosti. Ano, možná některý rodič má přehnaná očekávání, ale zná to své dítě nejlépe. Tak proč to nenecháme na něj, aby ten rodič: Je, hele, ten můj, Pepíček, my tady pracujeme ve firmě, mluvíme anglicky, chceme jít, aby to dítě, ono na to má, tak prostě nepovinně jako volitelný předmět angličtina od první třídy, pak klidně na druhém stupni druhý jazyk, klidně třetí, čtvrtý jazyk, když na to bude mít. Ale proč my to dáváme povinně? Jakmile je něco povinného, já jsem zažil ten režim před 89, když je něco povinně, příkaz a tak dál, tak mi trošičku naskakuje kopřivka na krku. Prostě nelíbí se mi to. 

Takže jsme u dalšího bodu, co si myslím, že je špatně. Ta nejdůležitější negativa, znovu opakuji, přesun těch nepedagogických pracovníků. Protestují proti tomu prakticky všechny profesní organizace, co se týká vzdělávacího systému, protestují proti tomu rodiče, protestují proti tomu zřizovatelé, takže tady to by měla být nějaká nápověda, že pokud chceme, aby ten systém byl přijat všeobecně, tak musíme získat pro to podporu široké veřejnosti. A tady široká veřejnost je proti. Takže tady už by nás to mělo nějakým způsobem varovat, že bychom měli vzít takzvaně zpátečku. Tady je něco špatně. Ten odpor není okrajový, ten odpor je až příliš silný a příliš široký na to, abychom s klidným svědomím to poslali dál. My tady v Poslanecké sněmovně přece nejsme bozi, my nejsme tady ti nejchytřejší, kteří vědí úplně všechno a úplně nejlépe. Já taky nevím o operaci srdce vůbec nic a budu věřit odborníkům. A ti odborníci říkají, že je to špatně. Tak bychom se přece nad tím měli zamyslet proč? Ale oni ty argumenty mají, ale nikdo je neposlouchá. 

Obecně ten systém, kdy, říkám, se zavádí něco, co není stoprocentně zajištěné, je prostě rizikový krok. Přijde mi to jako taková paragánská padina, pade na pade. Buďto to vyjde, nebo to nevyjde. Ale takhle se přece zákony dělat nemají. My to musíme mít tak ošéfované, tak promyšlené, tak udělané, aby, až to začne fungovat, tak aby to běželo jak po másle. Aby se maximálně objevila nějaká chybka, kterou prostě doladíme, odstraníme a tak dál. Ale ne, aby byl tak obrovský odpor ještě předtím, než to vůbec vyjde na světlo světa, než to bude uvedeno do praxe. 

Já, co se týká těch nepedagogických pracovníků, tak vždycky jsem slyšel i takový argument, že ti starostové z té obce vědí nejlépe, co je pro tu obec nejlepší. Platí to pro ty dobré starosty, kteří skutečně to myslí vážně. A pozor, většinou ten argument slyším od kolegů poslanců, kteří jsou starosty a v tom školství působili. Tam je to celkem logické, je to jejich profesní čest. Takže tam já vám garantuju, za tyhlety kolegy bych dal ruku do ohně, že ta jejich škola nepřijde zkrátka, že to tam prostě bude fungovat, protože profesí to je skutečně jejich taková jako vlajková loď, takový ten diamant. 

Ano, ale skutečně všichni starostové pocházejí ze školního prostředí? Co když se tím starostou stane někdo, kdo zrovna tu školu nenáviděl? Měl nějakou paní učitelku, která si na něj zasedla. Ale to nemůžeme zaručit. To znamená, kdo ho vyhodí? (Ze sálu: Volby!) Volby ho vyhodí - které jsou jednou za čtyři roky. Takže tady čtyři roky něco nebude fungovat a u voleb se ukáže?

Je tady druhá věc, u voleb rozhodují voliči a my máme široké spektrum voličů a jenom určité procento jsou buď rodiče žáků, kteří nastupují, aktuálních žáků, nebo kteří těsně odešli. Ale pak tady máme skupinu voličů, kterým to, s prominutím, bude úplně ukradené nějaká škola. Protože jsou v důchodovém věku, nemají děti a tak dál. Takže tady ta stoprocentní kontrola prostě není. 

Problém, kterým bychom se měli zabývat, už jsem tady také sdělil, to znamená, ty tabulkové mzdy. Zaměřme se na to, jak je možné, že v platnosti jsou tabulky, kdy nastupující kuchařka je pod zaručenou mzdou? Jak to, že to nikoho netrápí? To je v pořádku? To přece není v pořádku, kdy vlastně ten ředitel je donucen, ať se mu to líbí, nebo ne, doplácet, vzít to z té jiné hromádky, z které může, a přesouvat to tak, aby zachránil v té škole fungování těch základních věcí. To by přece neměl suplovat ředitel, že si najde nějakou obezličku. To by mělo být zajištěné tak, aby to fungovalo automaticky ze zákona, na základě legislativy. I ten ředitel to dělá na základě legislativy, ale je to takový systém, takový hrbolatý, z kterého není šťastný nikdo. Na to bychom se měli zaměřit. 

Znovu říkám i to, že tady byla uvedena myšlenka, kterou jsem zaslechl několikrát, že je potřeba s tím systémem něco udělat, protože je nefunkční a stát neví, jestli se nemrhá prostředky. To jsou ale dvě naprosto rozdílné věci, které byly řečeny, že spolu úzce souvisí, ale ony spolu vůbec nesouvisí. Přece to, že mrhám někde prostředky, neznamená, že ten systém nefunguje. To není spojená nádoba. Může platit jedno nebo druhé nebo prostě obojí. To znamená, jak to, že ten systém nefunguje? Ten systém tady máme, já nevím, 20 let? Kdyby byl nefunkční, tak se už dávno zhroutil, takže ten systém funguje.

Dobře, dospěli jsme k názoru, že ty finance potřebujeme někde uspořit, což je chvályhodné, což vždycky podpořím, ale my tady stojíme na vodě, ve formě domněnky. Stát nemá informace, proto se domnívá, že ty finance jsou nehospodárné, proto ten systém změníme. Na základě čeho ten systém změníme? Na základě neexistujících informací, na základě nějakého pocitu, domněnky? Já si přece musím z toho systému, když mám pocit, že je nefunkční, udělat hloubkovou analýzu, přesné počty. Jak se dají ty počty získat? Už jsem tady dal jednoduchý návod. Stačí na to jeden dva měsíce. Stačí úprava softwarů, které školy používají, které posílají na ministerstvo. Ten balíček a šups, rázem takhle lusknutím prstu budeme mít dostatek informací, z kterých můžeme vycházet. 

Na základě těchto získaných informací si můžeme vzít, jaké máme finanční náklady. Můžeme si to nějakým způsobem rozpočítat a dojdeme k nějakým relevantním datům, kolik jsou tam ztráty, kde jsou nějaké nedostatky a dá se zasáhnout dílčím způsobem. Zasáhneme a opravíme malými krůčky stávající fungující systém tak, aby byl nejenom fungující, ale aby byl i ekonomický, aby byl smysluplný, aby se tam skutečně ty peníze nerozhazovaly. Tohle by mělo logiku. Ale za mě nemá logiku ke konci volebního období na základě nějakých odhadů a podobně úplně překopávat systém, který není finančně ještě navíc dopředu vůbec zajištěný. Znovu opakuji, tabulka R44. Odesílá se dvakrát ročně, na začátku školního roku a v pololetí. Takže to prostě není problém, každý ředitel vám to potvrdí.

Znovu i opakuji, ten počítačový systém nejde takzvaně ošulit. Já jsem tabulky R44 odesílal, a protože přišlo GDPR a já nevím všechno tohleto, tak stačilo, že u jednoho dítěte jeden údaj z těch desítek, který se odesílal, úplně nekoexistoval, že tam bylo nějaké překlepnutí, tak mi celý balíček nešel odeslat. Ale protože GDPR, tak tam byl nějaký jako symbol, že já jsem já, který pracuje s daty těch žáků, tak jsem nesměl vidět jméno toho žáka, kde ten problém je v tom systému. Takže mi třeba zabralo hodinu listováním na základě rodného čísla nebo dalších údajů, které mi tam tedy jako laskavě nechali, než jsem se propátral, co je to vlastně za dítě, abych mohl zjistit, kde ten problém je, zjistit, jak se věci mají od třídní učitelky, abych ten údaj opravil. Takhle jsem to pinknul, pink. Další problém a zase další. Takže i to by se dalo vyladit. 

Každopádně, proč to říkám? Ten systém nejde obalamutit. Nemůže být, že budou nějaké černé duše, protože ten systém to pozná. Jakmile do systému budeme zadávat informace o nepedagogických pracovnících, o délce jejich praxe, rodné číslo a tak dále, bude to reálný člověk a žádná černá duše tam prostě nebude, budou to reální živí lidé. Tomu říkám praktický přístup, vycházení z funkčního systému a úprava tak, aby byl lepší, dokonalejší, ale funkční. Něco, co už je ověřené. 

Dále. Mluví se o tom, že vlastně je to vstřícný krok, že se odloží platnost od 1. ledna 2026. Ale už jsem zaznamenal několik školek a tak dále, že oni prostě nemají zajištěné finance. To znamená, že co budou dělat od září do prosince? No to, co se dělalo doteď, sáhnou na peníze pedagogům. Protože na základě toho, jak to funguje dnes, oni jinou možnost nemají. Zase ukázka nepřipravenosti. I kdyby to způsobovalo problém jeden jediný měsíc, tak k něčemu takovému by přece nemělo docházet. Ten systém by měl být připravený tak, aby začal plně fungovat už od prvního dne. 

Dále neustále slyším, že naše školství je příliš decentralizované. To je věc, pod kterou se podepíši, protože volnosti nesmí být zase až moc. Garantem kvality vzdělávání má být stát, protože to je v zájmu státu, aby školství fungovalo, aby bylo kvalitní, dokonalé, aby vycházeli kvalitní vzdělaní lidé, kteří budou přínosem pro zaměstnavatele, a tím pádem pro stát. Takže stát by tohleto neměl pustit ze zřetele. Já s tím naprosto souhlasím. Měla by tam být daná jasná osnova. Stále slyším, že se rozevírají takzvaně nůžky ve vzdělávání a že s tím musíme něco udělat, protože jsou oblasti, kde skutečně kvalita jde dolů. S tím naprosto souhlasím, ale bohužel tohleto je z mého pohledu další krok k decentralizaci, tím pádem k rozevírání těch nůžek.

Druhá věc. To, že výsledky v určitých lokalitách nejsou takové, jaké ve zbytku republiky. Neustále je to interpretováno, jako by něco v těch školách bylo špatně, jako kdyby tam učili nekvalitní učitelé, jako by ten systém byl špatný. Kdyby ten systém byl špatný, tak jak to, že v jiných školách, v jiných lokalitách, ty výsledky jsou dobré? To znamená, že to asi nebude tím systémem. To bude socioekonomickými podmínkami v daných lokalitách. S tím ale školství nic nenadělá. Dělá některé kroky, které tomu mohou pomoct, viz ten sociální pedagog, viz ten školní psycholog, asistenti v prvních třídách. To ano, to všechno může pomoct, ale nemůže to tu situaci zachránit. Tady se musíme, to už je otázka pro ministerstvo sociálních věcí a tak dále. To znamená, tam to musí jít ruku v ruce. To znamená, rozhodně ten problém, rozevírání nůžek co se týká přístupu ke vzdělání, není nastavením školského systému, ale je to nastavením společnosti a je to dáno socioekonomickými podmínkami v daných lokalitách. 

Ano, určitě kvituji - to je další pozitivní věc - takzvaná indexace škol, kde školy, které jsou v těchto daných oblastech, kde skutečně učit je řehole, dostanou zvýšené finanční prostředky, aby se s tím více popraly, aby mohly mít... Zase, pozitivní věc, která je ale opět přehlušena nešťastným financováním nepedagogických pracovníků. 

Tady je pořád říkáno, že je nějaká kalkulačka, na základě které si můžou obce zjistit, jak na tom budou. Znovu říkám věc, kdy si nejsem úplně jistý, jestli ta kalkulačka je nastavena tak, jak má. Protože v rámci Ústeckého kraje spousta obcí říkala: Jéé, super, dostaneme dokonce i peníze navíc. Školský odbor Ústeckého kraje, i když to není úplně jeho povinností, se zkontaktoval přímo se zřizovateli, přímo s obcemi, aby se na to podívali společně, protože tam jsou lidi, kteří s tím pracují, vědí, jaké jsou toky financí. Je to úplně stejné, když máte ekonoma, který vám účtuje soukromé firmy a má přejít do státního sektoru, tak je jak Alenka v říši divů, protože toky financí, účetnictví a financování fungují úplně nějakým způsobem jinak. To je přesně ono, že ty obce dodneška se tímto zabývat nemusely. Oni tam ty odborníky nemají, oni tam nemají lidi, kteří by byli schopni pojmout tu agendu, kterou dříve zastával stát, takže najednou oni. 

No, a na základě pomoci školského odboru v Ústeckém kraji se na to společně podívali a teďka to bylo takové: To je sice hezké, ale nemáte tam odvody. Jo, vyšla vám hezká čísla, ale kde tam máte započítaná onivka, ostatní investiční výdaje? Takže to přepočítali tak, jak v reálu to financování funguje, a ouha! V Ústeckém kraji nebude jediný zřizovatel, který by byl alespoň na nule. Všichni jsou v minusu. Děčín 16 milionů minus, Ústí 17 milionů. Nejhůř je na tom Chomutov, jestli se nepletu. A co to znamená? Od státu to nedostanou, protože tam jsou přesně dané finance na základě těch tabulek a tak dál, takže zřizovatelé, starejte se! Čili budou muset ti zřizovatelé sahat do těch peněz. A tohle už nejsou malé částky. To už jsou částky, které ta obec může věnovat do rozvoje infrastruktury, může mít nějaké investice. Ne, teď bude muset část těch peněz prostě vzít a sanovat to, co předtím dělal stát.

To znamená, zase se k tomu vracím. Kdybychom vymysleli systém tak, aby byl plně funkční, aby byl úsporný, aby ty obce si nemohly rozhazovat, ale tak, aby si oni rozhodovali, aby to byly účelně vynaložené finance, ale dostanou, protože to je funkce státu, a budou mít stoprocentní pokrytí, protože stát bude mít nějaké kontrolní mechanismy, aby zkontroloval, jestli tam nejsou ty černé duše a tak dále, to znamená, bude to funkční systém, kde budou kontrolní mechanismy z obou stran; kdyby takový systém byl prodiskutován, byl uveden v život, tak pro takový systém bych klidně tu ruku zvedl taky. A naprosto s čistým svědomím. Ale tohleto? To není připravený systém! To je vyloženě z mého pohledu účelovka. Ušetřit za každou cenu a ty peníze získat odjinud. Sáhnout na ty peníze, co mají obce. Aspoň takhle mi to připadá a připadá mi to čím dál víc, čím více na tom prosazení za každou cenu trváte. Počkejte s tím ten půlrok. Vyjměte to, tuto problematickou část, ať může projít ta novela školského zákona se všemi těmi pozitivy, a pedagogická veřejnost, všichni to uvítají, a na tu problematickou část si dejme čas na příští volební období. Promysleme to v klidu, dlouhodobě, prokonzultujme to. Zajistěme, aby ten systém fungoval už od prvopočátku a aby fungoval správně už od zavedení. To přece není nic špatného, to, co já chci. 

Já tady neříkám, že ta myšlenka je úplně špatná. Já prostě kritizuji ten postup, já kritizuji to načasování, já kritizuji způsob toho podání. Prostě tam je spousta negativních věcí, kvůli kterým já pro to nemůžu s klidným svědomím zvednout ruku, protože to je společný balíček. Kdyby to bylo bez těch problematických částí, tak já pro to s klidným svědomím zvednu ruku. Kdybyste to dali zvlášť, tak tady už bych dal proti. Vy jste mě donutili, že já i pro ty dobré věci nemůžu zvednout ruku, protože to je společný balíček. To je prostě problém. 

Takže, co já si myslím, na co by se naše školství především mělo zaměřit? Co se týká průměrných výdajů na školství v procentech vzhledem k hrubému domácímu produktu, to by nás mělo zajímat, protože to je hezké číslo, protože to jasně ukazuje, jaká je priorita pro ten stát. To procento totiž zaručuje zároveň i to, jak by to mělo fungovat. Když se státu daří, tak na základě těch procent i to školství a všechny ty rezorty dostanou víc peněz. A protože to je procento, když se státu nedaří, mám nižší HDP, tak i ty příjmy budou nižší. Ale nikdo proti tomu nemůže říct ani popel, protože to je dáno výkonností státu. 

My jsme se na ten průměr, na ten evropský průměr, šplhali dlouhých 20 let, abychom se dostali na ten evropský průměr. Teď během tří let už jsme zase klesli na podprůměr a tímhle tempem za nějaké dva roky budeme tam, kde jsme před 20 lety začínali. Tohle vidím jako problém. 

Co vidím jako problém, je nedostatek, aby ředitelé měli na výběr kvalifikovaných učitelů, kvalifikovaných a aprobovaných. To je problém. Problém je to, že prostě na vysokých školách máme spoustu oborů, které studenti studují ne proto, aby měli nějaké profesní naplnění, ale protože je snadné to studovat, protože to jsou obory, které se takzvaně okecají. Proč? Protože náš systém je bohužel nastaven tak, že ve spoustě zaměstnání stačí ten titul, a je úplně jedno, co to je za titul, viz u policie. Vystuduje nějakou zemědělku dálkově, aby získal titul, aby mohl pokračovat na žebříčku v hodnostech. Jak policistovi, kriminalistovi pomůže vystudování zemědělské fakulty? Nijak. Ale nějaké peníze to stálo ten stát. Tomuhle říkám neúčelné vyhazování peněz, kdy zaměstnáváme jenom na základě existence nějakého titulu, a ne profesních dovedností. 

To znamená, máme spoustu pseudooborů na vysokých školách, říkám, které se studují jen proto, že se takzvaně okecají. A pak máme vysoké učení technické, máme inženýrská studia, máme atomovou fyziku, což jsou všechno obory, které mají budoucnost, které náš stát bude potřebovat, ale ten zájem je mizivý. Proč? Protože to je setsakra velký záběr! Ale protože máme ten systém nastaven tak: když budu mít titul, tak jsou upíchnu někde jinde ve státní správě. Takže to je další problém, na který bychom se měli zaměřit. 

Měli bychom se zaměřit i na práci s talentovanými dětmi. Viz, ano, máme talentované dítě, podchytíme ho, umožněme mu už i na té základní škole studovat třeba čtyři cizí jazyky tak, aby ten rodič nemusel platit nějaké kurzy bokem, ať mu to umožní už ten stát, ten systém, a zároveň ale do toho systému více cizích jazyků nenuťme dítě, které má problémy se svým vlastním rodným jazykem. To je problém. 

Zaměřme se na to, aby ti studenti pedagogických fakult skutečně do těch škol šli. Ano, v tom návrhu nebo v rámci naší Sněmovny tam jsou zase pozitivní věci. To znamená, je tam ta podpora začínajících učitelů. Super, kvituji. Je potřeba, aby studenti pedagogických fakult už od počátku, co vstoupí na pedagogickou fakultu, aby už od prvního semestru chodili na ty praxe, aby chodili do těch škol, aby věděli, jak se říká, do čeho jdou, aby nasákli tu atmosféru, aby se nestalo, jako to v mé pedagogické praxi, kdy slečna studovala za státní peníze, vystudovala, vystudovala anglistiku a bohemistiku, nastoupila do práce, dostala tři hodiny anglického jazyka v devátých třídách a druhý den ráno ani nedorazila do práce a jenom poslala esemesku, že takhle si to nepředstavovala, že už se nikdy nevrátí. Tohle by přece nenastalo, kdyby už od prvního semestru s těmi studenty, žáky aktivně přicházela do styku a věděla by, co ji čeká, a mohla by poznat, jestli to je práce pro ni, nebo není. 

Další problém, na který bychom se měli zaměřit. To znamená, tohle jsou všechno věci, které si myslím, že naše školství pálí mnohem více, jsou mnohem zásadnější. Kdybychom je nějakým způsobem začali řešit, bylo by to pozitivní pro nás pro všechny, protože by to bylo pozitivní pro budoucnost, pro celý náš stát. Ale opravdu nevidím nic pozitivního zničehonic měnit systém, funkční systém na základě nějakých predikcí, že asi, pravděpodobně, možná, s největší pravděpodobností... Ne! To přece pro to školství žádným přínosem nebude.

Takže já na závěr svého vystoupení znovu apeluji: Prosím vás, pojďme tuto - těch problematických částí je tam víc, ale tahle je ta nejzásadnější - pojďme vyjmout aspoň tady tu věc, proti které jsou prakticky úplně všichni, proti ní, kromě těch, co to předkládají, a pojďme schválit všechna ta ostatní pozitiva, která tam jsou. 

Děkuji za pozornost.