Národní demokracie si uvědomuje, že stejně jako za „líbivými“ projekty podpory produkce energií z tzv. obnovitelných zdrojů se za záměrem výstavby „protipovodňových“ valů ve skutečnosti skrývá pouze lidská chamtivost a bezohlednost, která se v konečném důsledku obrací proti zájmům běžných občanů, proti většinové společnosti. Jedná se o typický příklad dalšího potenciálního zneužití dotací, jak jsme tomu na Ministerstvu zemědělství a zejména Ministerstvu životního prostředí byli v minulosti svědky.

Za líbivými proklamacemi o ochraně Prahy před povodněmi jednoznačně stojí bezohledné zájmy developerů, vlastníků pozemků a zbohatlíků, co staví a nadále chtějí stavět na rovinatých a záplavami ohrožených pozemcích. Jak se každý může na vlastní oči přesvědčit, v povodí Berounky, zejména v okrese Praha-západ, již několik let probíhá masívní výstavba exkluzivních rodinných domů pro multimilionáře – stačí se jen podívat na Dobřichovice, Mokropsy, Černošice, Karlík atd. O ochranu Prahy, jak je veřejnosti namlouváno, ve skutečnosti ale nejde.

Praha je dostatečně chráněna vltavskou kaskádou, zejména když Povodí Vltavy po zkušenostech z předchozích let přehrady používá konečně jako zadržovací nádrže pro potenciální příchod velké vody. V případě odpudivého záměru výstavby protipovodňových valů (přehrady) jde ve skutečnosti o ochranu developerských projektů a staveb pro „vyvolené“ a to za cenu zprznění jedinečné přírody a krajiny a obětování sídel „bezvýznamných“. Až 40 m vysoké valy (částečně sypané, částečně betonové) by nehorázně hyzdily krajinu. V případě jejich uzavření by se zatopil tok Berounky a kaňony, kterými protéká a voda by stála proti proudu až 40 km. Přehrada by zasáhla území CHKO a Národního parku.

Jedinou správnou a optimální ochranou proti povodním tak je: nestavět v záplavovém území a jako protipovodňová opatření budovat záchytné rybníky a poldry, které krajinu naopak zkrášlují a jsou mimo záplavu využitelné například pro pastvu.