I když se složitosti v dosluhující vládě premiéra Sobotky vrší již od doby jejího vzniku, tedy od r. 2013, je na místě vzít v úvahu některé skutečnosti, které pád vlády doprovázejí a vybízejí nikoliv k optimismu v "mezích zákona", ale minimálně k opatrnosti:

• vláda B. Sobotky je zřejmě personálně i programově dosti paralyzována, což je, vzhledem k závažným skutečnostem v osobě A. Babiše i možnostmi dále programově pracovat jako vládní koalice, dosti složité, resp. o příkopech se bude hovořit jako o "hlubokých";
• s blížícími se volbami do PS P ČR na podzim 2017 se ČSSD bude snažit co nejvíce na stávajících rozporech získat a oslabit tak v důsledku pozice ANO. To je jistě očekávání s otevřeným výsledkem. A občan volič se nemusí zachovat podle právě zvýšeného platu v dané platové třídě;
• tato vládní přetahovaná zřejmě přidá na přízni některým dalším stranám ucházejícím se o voličskou přízeň. Za zmínku stojí ODS - s ohledem na část "přelévajících se" voličů také od ČSSD, na jinak "vždy hůře a ještě hůře přející ČSSD" z pozice KSČM, a samozřejmě také od "populisticky a hrdě" se tvářícího zbytku subjektů, které se budou snažit sbírat nějaké ty "setinky" přízně pro své lídry a hlavně na homofóbních náladách proti všem, co nás zavlekli do lůna "imperialismu a eurounijního diktátu";
• ve hře je přitom ještě i prezidentská volba v příštím roce, a především Zemanova dosti vstřícná pozice směrem k A. Babišovi a těm, u nichž může cítit podporu jako takovou. ČSSD, která toto téma hodlá obcházet co nejdéle s přízní Zemana sotva může počítat;
• od věci není ani zahraničně politický kontext dění a událostí, který sice nemusí nahrávat Babišově politické perspektivě, nemusí ale vsadit ani na Sobotkovu snahu o záchranu. Poměry v ČR totiž nenabízejí unijní variantě změn přílišnou podporu a spolehlivost;
• relativní "nasycenost" zvyšujícími se platy napříč sociálními a profesními skupinami vyprchá, neboť spotřeba nevyprchá, a konzum je stále hnacím motorem reálně kapitalistické, ale i příp. oligarchicky zredukované společnosti s čínskými blíže nespecifikovanými investicemi;
• vše nakonec sešněrují obavy o ztráty vlastních pozic (stranických i zastupitelských). Stranické mlýny semelou i ty nejnevinnější tváře, a koho bude zajímat, že ve své době byly jen křičícími miminky;
• vize do r. 2030 totiž nikomu nezaručí, že tam bude právě po volbách 2017, a o to právě jde.