PhDr. Josef Skála, CSc.

historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
  • KSČM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,22. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

29.05.2021 20:29:08 - Franz Linke

Proč komunisté ustoupili od svého volebního programu z roku 1946? Pokračování

Ten podle prohlášení tehdejšího ÚV KSČ zaručoval širokou škálu pozitivních sociálních opatření, národní jednotu, cílevědomý budovatelský a hospodářský rozvoj, respekt vůči drobnému a střednímu soukromému podnikání, zabezpečení Košického vládního programu, realizaci dekretů prezidenta Beneše, svobodný rozvoj osvěty a kultury, rozvoj vztahů se Sovětským svazem jako záruky proti novému Mnichovu a další opatření ve prospěch lidu Československa. Je vhodné poznamenat, že zmíněný program byl vcelku se sympatiemi přijat i ostatními, nekomunistickými stranami.
Byly snad pak objektivní podmínky v mezinárodním kontextu pro jeho naplnění natolik obtížné a neprůchodné, že po únoru 1948 realizace komunistického volebního programu doznala zásadních a podstatných změn? Nebo byl snad na ČSR skutečně vytvářen nepřiměřený tlak ze strany SSSR?

Odpověď

01.06.2021 11:04:43 - PhDr. Josef Skála, CSc.
V boji proti fašismu položil život každý třetí komunista. Z předválečných poslanců, zvolených za všechny politické strany, to byl pouze Jan Šverma. KSČ dokázala lépe, než všichni její soupeři, nazvat pravým jménem i příčiny Mnichova, okupace a války. Zpřístupnit je nejširší veřejnosti a nabídnout programová východiska, které z těch krutých lekcí vyvodí závěry. Volby v roce 1946 proběhly za podmínek, odpovídajících všem kánonům liberální demokracie. Rudá armáda od nás odešla už do podzimu 1945. KSČ vyhrála první poválečné volby díky tomu, že své rivaly předčila svou strategií, taktikou a schopností oslovit většinovou veřejnost.    

Tehdejší program KSČ, přezdívaný Československá cesta k socialismu, byl radikálnější variantou koncepce "socializující demokracie", kterou razil Edvard Beneš. A to už od svých přednášek na Chicagské univerzitě, kam se uchýlil v únoru-červnu 1939 z exilu v Británii, signatářské zemi mnichovského diktátu. Přednášky vyšly poprvé už v létě 1942, tedy před obratem u Stalingradu. Beneš nemohl vědět, jak válka dopadne a kdo nás osvobodí. Jeho úvahy, startující v Chicagu dokonce už před nacistickou okupací naší země, jsou o potřebě její radikální změny, nemají-li se opakovat tragédie 30. let. Česky jsou k mání v knize Demokracie dnes a zítra, vydané doma hned po válce. Beneš se tu staví za masivní znárodnění, vymahatelné právo na práci a také povinnost ji vykonávat pro lidi v ekonomicky aktivním věku, generální zdravotní a sociální pojištění i další kroky, k nimž se předmnichovská republika nedopracovala. Také bankovnictví požaduje přesunout do veřejného vlastnictví, tak aby úspory a finanční transakce nebyly kořistí privátního zisku. Razí i řadu jiných názorů, které by dnešní fanklub kapitalismu šokovaly. 

KSČ směřovala obdobným azimutem. S horečným zespolečenšťováním malých i středních výrobců, obchodu a servisu však rovněž nepočítala. Cílem bylo získat živnostníky a drobné podnikatele převahou moderní velkovýroby. Tak, aby se rozhodli sami, zda se chtějí trápit od "nevidím do nevidím" a s vrtkavým rizikem podnikání, nebo přejít do společenského sektoru s jeho osmihodinovou pracovní dobou, stabilním příjmem a dovolenou i celkově příjemnějšími podmínkami práce. 

Od prahu 40. a 50. let z toho leccos skutečně už neplatilo. Dneska má téměř monopol primitivní říkanka, která to svádí na Stalina, líčeného jako přitroublého paranoika. Pravou příčinou radikálního manévru byla "studená válka" západních velmocí. Její krutá přesilovka, neštítící se žádného darebáctví. Naše země musela převzít roli kovárny, strojírny i jedné z klíčových zbrojovek celého východního bloku. Tím víc, že většina našich spojenců srovnatelnou průmyslovou tradici tehdy neměla. To vše si vyžádalo masivní přesuny "lidských zdrojů" do oborů a závodů, s nimiž se dřív nepočítalo. Neméně zásadní koncentraci investičních prostředků a spoustu jiných chirurgických řezů do ekonomické struktury země. Byl to i zoufalý závod s časem. Tady je hlavní klíč k tajemství obratu, k němuž došlo v politice KSČ. Ve spěchu a pod bezprostředním rizikem nové války došlo i k přehmatům a nezákonnostem. Nebýt sadismu "studené války" proti nám, měly jen mizivou šanci.