Děkuji. Já se omlouvám velice panu poslanci Bendovi, ale mě vyprovokovalo vystoupení, které jsem tady slyšel, protože to vystoupení bylo uvedeno slovy: Kdyby tady vystoupil křesťan. A pan poslanec říkal, co by vám řekl křesťan, kdyby vystoupil. Křesťan, to je takové velice široké vymezení, kdo je vlastně křesťan. Já jsem původem z Radslavic na Moravě, poutě hostýnské apod., tak se cítím tak nějak po předcích křesťan a bylo mi to strašně blízké. Ale jsem takový špatný křesťan, řekněme takový... Prosím? (Poslanec Výborný reaguje od stolku zpravodaje: O tom to není.) O tom to není, ale tak se taky cítím křesťanem. Takže mě zaujala otázka: Co by vám řekl křesťan? No a uvažoval jsem o tom, jak se k tomu postavit právě z hlediska téhle kultury a tradice, kterou v sobě nějak mám a jak se vlastně k tomu postavit, jaký si na to udělat názor. Protože to je vždycky v tomhle případě osobní. Ale mně připadá, kdybych měl odpovědět jako ten křesťan, tak si kladu otázku, jestli láska těch dvou bytostí stejného pohlaví má stejnou hodnotu jako láska těch dvou, kteří nemají stejnou hodnotu. A mně to připadá, že, jestli jsem tedy křesťan, tak si nemohu myslet, že nemá stejnou hodnotu. Že má stejnou hodnotu. A že tím pádem, jestliže si myslím, že má stejnou hodnotu, tak oni jsou schopni vytvářet vztah, který já musím brát stejně vážně. Takže to je to, co mi připadá na tom důležité. A když si vezmu děti třeba a výchovu dětí, tak mi připadá, že to, co děti nejvíc mohou vidět, je to, že vidí budování partnerského vztahu a že mohou být jeho svědky, což si myslím, by mělo mít zásadní význam pro jejich život. Takže mně to připadá, že když tedy jako ten křesťan řeknu, že jejich láska má stejnou hodnotu a nemohu si dovolit říci, že ne, a to bych si opravdu netroufl, to bych si připadal, že jsem velice nekřesťanský, kdybych si to myslel, to si umím představit, že má stejnou a měla by mít stejnou, tak pak mi připadá, že i to, co nabízejí těm dětem, ten vztah, ten partnerský vztah, je něco, co má pro jejich život zásadní cenu. A pokud k tomu takto dojde a ony mají možnost žít s takovýmto vztahem před sebou, který je vybudovaným partnerským vztahem, tak je to pro ty děti úplně zásadní: ony se učí partnerství.
A pak si myslím, že prostě takhle, když se podaří vytvořit domácnost, tak to je něco, čeho bych si samozřejmě cenil, pokud to tady v tomhle světě nejistém, rozbitém, dokáže existovat. Takže to je to, co já pokládám za křesťanskou odpověď.
A myslím si, že tam je ještě jedna taková věc, která mě napadá, kterou bych zmínil. Podívejte, já si myslím, že v těchto debatách se většinou přeceňují otázky sexu. Protože, když si představím různé dvojice, které žijí spolu, třeba starší a heterosexuální, tak jejich vztah už často bývá, může být asexuální a má vlastně podobu něčeho, co je jiné než to, co my máme na mysli, když se zabýváme vztahem homosexuálním. A prostě připadá mi, když si představím různé variace vztahů, které existují, a partnerských, které fungují a které mají velkou cenu i pro ty lidi, co jsou kolem, tak si myslím, že ta sexualita tam není tak úplně klíčová. Jestli mi rozumíte. Takže mně připadá, že to budování vztahu, vztahu lidí, kteří spolu dokážou žít a jsou v tom příkladem ostatním, je podle mě skoro nade vším. A pokud to někdo dokáže vytvořit, tak je to pro společnost obrovská hodnota. Takže mně to prostě vychází, že to je také ta hodnota, kterou bychom my měli také klást nade všechno. A pro mě je tohle křesťanský postoj. Když mi dokážete, že ne, budu vás napjatě poslouchat. Já jsem to jenom zkusil, jako co to je křesťanský postoj. A vy můžete namítat, já vám to nikomu nenutím.
