PhDr. Lubomír Zaorálek

  • SOCDEM
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,78. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

03.11.2010 13:12:00

Vytvářet demokracii v Afghánistánu je iluzorní

Vytvářet demokracii v Afghánistánu je iluzorní

Řeč na 7. schůzi Poslanecké sněmovny PČR 3. 11. 2010.

Děkuji. Dovolte mi, já jsem chtěl také vlastně reagovat na pana poslance Šeicha. Já si myslím, že ty rozdíly dnes nejsou jenom kosmetické ve Spojených státech, protože dokonce ve věci Afghánistánu je přece evidentní, že jsou různé postoje administrativy kolem prezidenta Obamy, který hledá cestu, jak co nejrychleji konflikt v Afghánistánu ukončit, a na druhé straně řekněme Pentagonu a vojáků, kteří naopak hledají způsob, jak být v Afghánistánu co nejdéle a možná dokonce zvítězit. Takže to je samozřejmě zjednodušené, ale je pravda, že ty postoje jsou dva a že je to docela velký problém. Dokonce si myslím, že i v případě Iráku existovaly různé postoje ve Spojených státech, jak v Iráku postupovat a dokonce se to podepsalo i na těch problémech, které v Iráku byly. Já to říkám jenom proto, protože ty problémy dnes, vytvořit jednotnou politiku, jsou samozřejmě v těch zemích dnes docela běžné. Stejně jako tady bylo zmíněno např. Německo. To je další příklad země. My máme možnost komunikovat s našimi partnery v Německu a víme, že se tam poměrně dost těžce dnes rodí postoj, protože jsou dokonce různé skupiny i v rámci jedné politické strany.

Já jsem chtěl z debaty, kterou tady dnes slyším, udělat nebo spíš říci jeden závěr, který si dělám pro sebe. Mně připadá, že ten problém je v tom, že já tady oceňuji, že pan ministr Vondra mi asi zhruba 14 dní před tím, než materiál šel do vlády, poskytl text návrhu zahraničních misí a kvituji to, ale je otázka, jestli 14 dnů je dost na to, abychom byli schopni vést debatu, která by vytvořila situaci, která by dávala nějaké podmínky nějakého konsenzu v zahraniční politice v České republice. Podívejte se, já vidím svízel v tom - ona je podobná tomu, co jsme tady absolvovali včera. Mně se zdá, že v tom všem chybí jakákoli celková představa a skutečná koncepce. Dokonce si pamatuji, že pan premiér Petr Nečas před časem řekl, že ty plošné škrty v ekonomice nejsou žádný velký intelektuální výkon, že ten musí teprve přijít. A ono je to stejné v zahraniční politice. Je tady vlastně otázka, jestliže v ekonomice čekáme pouze na to, jestli se chytne ten ekonomický německý motor, že nám to potom pomůže, tak tady v zahraniční politice mi to připadá podobné. Tady se prostě připojujeme k něčemu, co vzniklo před léty a máme pocit, že se na tom budeme podílet. A dnes to, co nejvíc zaznívá v debatě z té pravé strany, je, že musíme být spolehliví, musíme být solidní apod. To je ten nejsilnější argument, který tady zaznívá. Já samozřejmě chápu, že to je v něčem vážný argument, ta solidnost a podobně, ale ptám se, jestli to může být jediný argument. To, že jsme se přihlásili do nějaké akce před devíti lety, v té době jsme si pece mohli snadno představovat, že půjde o sofistikovanou akci, která povede k likvidaci jádra Al-Kaidy. Vlastně jsme dost dobře nemohli tušit, že se z toho stane akce podobná té akci sovětské armády, která obsadila celou zemi a pak se ji snažila kontrolovat. My jsme si potom vytvořili podobný cíl, že budeme vytvářet demokracii v Afghánistánu, což se samozřejmě postupem ukázalo být iluzorní. Takže i v případě Afghánistánu se ukázalo, že nemáme stanovený cíl, který by byl dosažitelný a na kterém by byla shoda nebo ten cíl se spíš postupně rozpadal. A budovat konsenzus v zahraniční politice, také na adresu poslance Šeicha, to vlastně není tak, že řekneme těm druhým: budete se k nám muset připadat nebo budete muset akceptovat náš postoj. To je něco, co se musí skutečně tvořit. A my, když tady dnes vystupujeme, aspoň za sociální demokracii, tak přece jasně opakujeme, že jsme ti, kteří se hlásí k zahraničním misím a k tomu, že Česká republika není izolovaná republika, ale zároveň říkáme, že mise v Afghánistánu je problém, je problém i pro celou řadu jiných zemí ve světě, je problém v Kanadě, Holandsku, Německu a dokonce je problém i v těch Spojených státech samotných. My se chceme bavit o tom, jakým způsobem se tam budeme jako Česká republika chovat vůči svým spojencům, s nimiž máme závazky, abychom věděli, že to jsou cíle a akce, která má smysl a kterou jsme schopni ped veřejností hájit.

Ale nyní je nám předkládán materiál, ve kterém třeba na příští rok zvýšíme počet vojáků o 180, a to bude tak, že to bude vlastně největší kontingent, který v historii Česká republika, pokud vím, tam poslala. To je největší množství! Chápete? To znamená, my drtivou část naší misijní části armády pošleme do Afghánistánu. Do prostředí, ve kterém se nám evidentně nedaří, ve kterém, jak tady bylo dnes mnohokrát opakováno, nemáme k dispozici analýzu toho, jak se přírůstky vojáků projeví na plnění nějakých cílů, když s těmi cíli máme takový problém. Kde pomáháme udržet režim, který dnes v čele s panem prezidentem Karzáím je už velice pochybný. Protože bych mohl jmenovat to, co víme ze zahraničního tisku, o příbuzenském okolí pana prezidenta, korupci kolem a také ten smutný fakt, že navzdory tomu, že jsme devět let v Afghánistánu, tak Afghánistán produkuje 93 procent světové produkce opia. Což je věc, která se nás zatraceně týká! I tady dokonce ve středu Evropy!


Takže přece tady jsou vážné věci, které je třeba veřejně obhájit a není možné vystoupit před lidi a říci jim: Prostě máme závazky, tak tam prostě budeme a dokonce ještě těch vojáků přidáme. To všichni musíme hájit! Sněmovna přece je místo, kde se formulují argumenty, které musíme být schopni veřejně obhájit. Tady nejde o to, abychom se ujišťovali pouze třeba tím, že máme závazek, povinnost, a to prostě stačí. No, lidem to zřejmě stačit nebude! A my musíme hledat ten konsensus na něčem, co je dlouhodobě udržitelné. I před českou veřejností!

Poslouchal jsem jednoho poslance v německém Bundestagu, který řekl: Pokud nebudeme schopni obhájit naše působení v Afghánistánu veřejně, tak budeme ztrácet legitimitu k tomu působení. A to je přece stejné i tady. To znamená, budování konsensu, pokud víme, co chceme, pokud máme celkovou představu a koncepci.

Tady se dneska vaší silou 118 prohlasuje to, že budeme dokonce rozhodovat o dvou letech působení v zahraničních misích, v zahraničí. Samozřejmě na to sílu máte a vzhledem k tomu, že jste to schválili v Senátu, tak se vám to povede. Nicméně, tohle není ten konsensus, o kterém my jsme mluvili, když jsme říkali, že chceme strategickou debatu Ministerstva zahraničí, obrany i vnitra, jaké jsou naše cíle v politice zahraničních misí. Takže tohle není vyhovění tomu, co jsme chtěli, to není ten dlouhodobý plán. To je prostě to, že máte dnes 118 hlasů, tak si prostě schválíte dva roky misí, protože na to zrovna máte sílu.

Takže zahraničně politický konsensus a jeho vytváření si skutečně v tomhle já představuji jinak. A není to jenom kvůli jedné politické straně. Je to proto, abychom byli schopni ho veřejně obhájit. A to by měl být i váš zájem.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama