Tato tradice, v rámci které k nám štafetově doputuje plamínek zapálený v Betlémě, už je neodmyslitelně spjatá s Vánoci. Málo se ale ví, že je to tradice novodobá. Poprvé k nám skauti a skautky přivezli Betlémské světlo až v roce 1989. Přesto v dnešní době už je to tradice tak rozšířená, že si pro Světlo chodí o svátcích tisíce lidí, aby mohlo rozzářit i jejich domov. Líbí se mi mimo jiné ten důraz na sounáležitost lidí napříč mnoha zeměmi.

A vedle toho ráda připomenu, co všechno skauti a skautky dobrovolně dělají pro společnost. Vedou děti k lásce k přírodě, ke kamarádství, spolupráci a obecně lidským hodnotám. Během pandemie pak starší skauti a skautky pomáhali například s donáškou potravin seniorům a mnozí sloužili i v nemocnicích. Nabídli také pomocnou ruku na Moravě po řádění tornáda nebo i dřív během povodní. Myslím, že si zaslouží opravdu velké uznání. Jsem ráda, že je tady máme a že jsem mohla kdysi také zažít výpravy i tábory (i když, jak se říká, jednou skautem, navždy skautem).

S přáním všeho dobrého vlčatům, světluškám i všem skautkám a skautům do dalších dobrodružství

Olga (kdysi Oliva)