V předcházejícím článku „Když vám srdce bije jen občas, zemřete“ jsem se věnoval výrobě elektrické energie. Ve druhém díle bych rád ukázal, že celá problematika má ještě mnohem náročnější disciplíny.

Ve starověkém Egyptě takové kolapsy nastaly třikrát a každá z civilizací byla vystavěna na stejném genetickém základě. Lidé tedy nikam nemizí – mění se pouze kulisy, v nichž žijí. Zdálo by se tedy, že se není čeho bát. Tak jednoduché to ale není. V čem je tedy problém?

Během celé historie lidstva byla hustota zalidnění přímo úměrná schopnosti lidí uživit se. Až do konce 18. století proto nepřekročila hustota dvě osoby na hektar. Téměř každá generace do té doby zažila hladomor.

Kolem roku 1804 dosáhla populace první miliardy a 80 % lidí pracovalo v zemědělství. Dnes žije na světě více než osm miliard lidí a v Evropě pracují v zemědělství přibližně tři procenta z nich.

V roce 1800 bylo třeba na vyprodukování 1 kg pšenice 10 minut lidské práce, dnes na to stačí dvě vteřiny. Čím myslíte, že je to způsobeno? Využíváním fosilních paliv. Díky industrializaci – používání kombajnů namísto cepů – se primární produktivita zvýšila přibližně 10–20 000krát!