Jsou to jednoduché počty: vyhranění voliči pravice, kteří na současných poměrech profitují, mají jasno – budou volit ty politiky, kteří hájí jejich majetkové zájmy bez ohledu na jakékoli aféry či tahanice. Voliči levice už tak jasno nemají. Jsou mnohdy zmatení, několikrát už volili strany, které hodně slibovaly a téměř nic nesplnily. Chtějí, aby je reprezentovali politici, kterým mohou věřit. Přitom většina z nich nemá čas analyzovat, která informace z médií je pravdivá a která zavádějící. Mnohé z těchto voličů obecně odrazují všechny »kauzy«, v zásadě bez ohledu na to, kdo je jejich původcem. Je toho dost, aby si mnohý občan řekl: Dál už bez mé spoluúčasti. A místo voleb si zašel třeba někam na pivo, než se zvedne jeho cena.
K předvolební kampani samozřejmě patří i obvyklá mobilizace proti komunistům. Ale protože dnes už jsou obvyklé řeči o údajných 40 letech devastace vedle posledních 20 let devastace a rozkrádání zcela nicotné, i zde začíná hrát prim taktika odradit voliče, vzbudit v něm averzi proti všem. Zejména proto se objevují i články, které se snaží tvrdit, že rudých praporů se není třeba bát, protože i mnozí komunisté se vlastně začlenili do současného kapitalistického systému, mají se dobře, hlídají si své zájmy a nenápadně vzlínají k moci, ruku v ruce se sociálními demokraty. A důkaz? I komunističtí poslanci se přece účastní různých služebních cest v sestavě parlamentních delegací. Tady to vidíš, občane, všichni jsou stejní, koho bys volil, jen si zajeď na chatu a klidně nech v úřadě třeba Topolánka, horší už to nebude.
Že se komunističtí poslanci snaží zprostředkovat odbyt živořícím českým firmám a suplují tak to, co by měly zajišťovat státní orgány, vláda? To přece není podstatné. A aby toho nebylo dost – Dělnická strana byla rozpuštěna a jeden ambiciózní politolog už předem ví, že z toho bude mít volební zisk jen KSČM, protože přece komunisté a fašisté jsou stejní, jak se dnes učí děti již na základní škole.
Taktika je to rafinovanější, účinnější než strašení komunistickým převratem. Konzument těchto lží a polopravd přece nezná skutečné, obětavé členy KSČM, kteří se z hubeného důchodu skládají na pomoc lidem při všech živelních pohromách, jen si po straně postesknou, jak se jim do důchodů zakusují zdravotnické poplatky. Nebo ty komunisty, kteří jsou například dobrými učiteli a snaží se poctivě děti naučit co nejvíce, přestože sami zápolí s několika úvazky, aby udrželi životní úroveň vlastní rodiny. Nevidí komunisty - drobné podnikatele, kteří stejně jako ostatní kličkují před neviditelnou rukou trhu a přesně podle klasiků mají často příjem menší, než činí na trhu obvyklá mzda kvalifikovaného zaměstnance. Nevidí pochopitelně ani všechny ostatní zaměstnance, které by ODS ráda zcela zbavila ochrany před zvůlí zaměstnavatelů. Samozřejmě, že i mezi členy KSČM se najdou lidé, na které se usmálo štěstí, často díky výhodné profesi, ale vždy díky poctivé a tvrdé práci, a kteří patří i dnes k poněkud vyšším příjmovým kategoriím. A pokud jde o komunistické poslance, ti rozhodně nikdy neskrblí, když je nutné pomoci potřebným, a ve sněmovně vždy patří k nejpracovitějším.
Právě toto vše je nutné vysvětlovat lidem, kteří váhají, zda jít nebo nejít k volbám. Nevolit je sice jedno z možných východisek ze současného politického i mravního marasmu, ale je to cesta do slepé uličky. Cesta, na kterou jsou lidé vháněni vědomou manipulací. Existuje i jiné, aktivní východisko – ukázat svou volbou novodobým elitám i jejich politické reprezentaci, že jejich manipulace neuspěla. Dát hlas KSČM, straně, která rozhodně není »jako oni«, protože si na levicovost nehraje jen s cílem získat hlasy před volbami a svou každodenní politikou prokazuje, že je skutečnou levicí.
