Na rozdíl od mnoha lidí si nemyslím, že přímá volba presidenta je omyl – ještě si pamatuji všechny možné hrůzné události, které provázely cestu na Hrad Václava Klause, lemovanou velmi pravděpodobně hlasy komunistických poslanců. Jakkoliv byl výsledek dosavadních přímých voleb pro mne velmi bolestivý, nemyslím, že to je špatná „metoda“.
Mám velký respekt k těm, kteří se o funkci presidenta ucházejí. Stojí je to velké úsilí a prožívají spoustu nepříjemných chvil. Vím, že dost lidí má i tak problém si „vybrat“, neb nikdo z kandidátů není „dost dobrý“. Neměli bychom ale zapomínat, že je řeč o skutečných lidech, kteří už něco prožili a bezesporu se - stejně jako každý z nás -cestou dopustili i věcí, na které nejsou hrdí. Málo kdo (či lépe nikdo) nechodí na světě během svého života se svatozáří. Navíc by se mu s ní hodně špatně spalo.
Mrzí mě, že mezi podporovateli hlavních dvou kandidátů, kteří nabízí alternativu k pokračování působení obviněného Andreje Babiše ve vrcholové politice, to ke konci někdy i dost jiskří. Je to škoda. Nejen proto, že to může vést část lidí k tomu, že budou na právo volit rezignovat, ale hlavně proto, že to podpoří nebezpečný trend rozdělení, a vzájemné nedůvěry ve společnosti. Což je něco, čemu se v dnešním světě až příliš daří.
Je fajn najít si dobré a silné důvody pro to volit “Losnu nebu Mažňáka“ (omluva těm, co nevyrůstali s Rychlými šípy. Bohužel, tehdy se genderová rovost moc neřešila), ale jistě to neznamená to, že ten druhý/druhá representuje „temnou stranu síly“ - což dnes a příliš často, z různých táborů zní.
Hlavně na své právo volit nerezignujme, a zkusme i respektovat to, že někdo došel k jinému názoru.
Pokud jste s kandidáty nespokojeni, a místo „Losny či Mažňáka“ byste raději volili Mirka Dušína (tedy aspoň „Vašeho Mirka Dušína“ - pardon, už zase ten mužský svět), tak zvažte, zda vy sami nemůžete udělat něco proto, aby v politice bylo více takových. Třeba tím, že to sami „zkusíte“ nebo k tomu přesvědčíte někoho, kdo by si Vaši důvěru zasloužil.
Díky, tak za týden! Važme si toho, že můžeme a oceňme ty, kteří měli odvahu. Hlavně, po dlouhých letech, konečně zvolme presidenta, na kterého bude moci být velká část země hrdá. A svůj úřad bude vykonávat tak, jak si tvůrci naší Ústavy představovali – odpovědně, důstojně a způsobem, který budí důvěru. Snad se mu pak aspoň trochu podaří navázat na skvělý „presidentský“ start naší postkomunistické historie, který naší zemi dal Václav Havel.
