Více než se čekalo...

Těch, co věřili, že se leadeři zemí EU dohodnou během víkendu na rozpočtu Unie na dalších 7 let a bezprecedentní reakci na ekonomickou krizi, bylo pomálu. A v úterý ráno se dohoda narodila. Dalo by se říct, že "unijní duch spolupráce a solidarity" zvítězil.

Říct by se to dalo, ale třeby by bylo k tomu nepřemýšlet nad detaily vznikné dohody. Bylo by naivní se domnívat, že ta musí být něčím jiným než "politickým kompromisem", ale rozsah, v jakém byl původní Komisní návrh "rozředěn" (nebo také "zobchodován", "oslaben" a místy i "vykostěn") značně předčila má očekávání.

Mnoho položek, které jsou strategicky zásadní pro budoucnost EU (věda a výzkum, Erasmus, bezpečnost či dokonce reakce na zdravotní krizi), musely ustoupit potřebě premiérů a presidentů "přivézt domů eura", ač ta jsou nezřídka kdy využívána velmi neefektivně.

Snaha "velkých plátců" zachovat stávající slevy, se dá ještě pochopit, ale neskutečný a neodůvoditelný manévr, který přihraje Holandsku (které mj. má pověst země vysávající daňové příjmy ostatních) vysoký podíl za vybraná cla (ze zboží, vstupujícího na trhu EU), již nikoliv.

Stejně tak budí otázky zjevně záměrná nejasnost ohledně požadavku na respekt k právu v Unijních zemích.

Je dobře, že si během desítek hodin přítomní politici uvědomili, že si nemohou dovolit nedohodu, což byla zřejmě hybná síla úterního "úspěchu". Bohužel k tomu, aby ukázali trochu více velkorysosti a racionality, či vzájemného respektu, se již nedobrali.

Kombinace tak intenzivního "hokynaření" a nedohody, by byla pro reputaci Unie velmi zlá. Jaký vklad do budoucnosti nese na "hokynaření postavená dohoda", to ukáže až čas. Na první pohled totiž vypadá shoda na finančním balíku za 1 800 miliard euro jako impresivní demonstrace síly a jednoty Unie. Pohled dovnitř již tak pozitivní není (na čemž se shodnu s komentářem renomovaného POLITICO Europe ).