Evropská unie
Proč EU stále prosazuje kvóty, když je nad slunce jasné, že nefungují? A pokud můžu, mám ještě jeden dotaz. Kdyby EU nebyla, myslíte si, že by vlivem mezinárodních událostí byla válka? I když mám k EU výhrady, myslím, že je to nyní jediná pojistka proto, aby válka nebo nějaké větší ozbrojené konflikty nezačaly. Hezký den přeje občanka jménem Margita
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
07.04.2016 12:38:39 - RNDr. Pavel Poc
Povinný relokační mechanismus, tak zvané kvóty, prosazují někteří evropští komisaři a některé členské státy, nikoli EU jako taková. Nejsilněji v tomto smyslu zní hlas Holandska a místopředsedy Evropské komise Timmermanse, který z Holandska pochází. Jenže Evropská komise není Evropská unie. Řada členských států mechanismus odmítá, Česká republika je mezi nimi. Stejně tak odmítá povinný relokační mechanismus řada poslanců Evropského parlamentu včetně mně a celé české sociálně demokratické delegace. Takže opravdu nejde říci, že “EU prosazuje kvóty”. Osobně nechápu proč právě Holandsko neustále tlačí tímto směrem, když je nad slunce jasnější, že kvóty už dnes odmítá například i Francie a že jejich realizace v praxi není možná bez likvidace Schengenu. Nechci přijmout myšlenku, že některým zemím by se omezení Schengenského prostoru hodilo a že kvóty jsou nástrojem. Každopádně k řešení uprchlického problému kvóty nejak nepřispívají. Co se týká druhé části otázky, tak s Vámi naprosto souhlasím. EU byla vytvořena jako protiválečný projekt, jen se na to už tak nějak pozapomnělo. Stejně jako Vy se domnívám, že v Evropě musíme spolupracovat a žít v míru a že Evropská unie je k tomu jedinou možnou cestou. Bylo by nicméně podle mého názoru třeba projekt dokončit, vybudovat z EU pravou federaci s velmi omezenými kompetencemi a rozpočtem, ale zato s jasnými pravomocemi. Dnešní stav je neúnosný a pro lidi prostě zavádějící. Dnes stále v podstatě o všem rozhodují členské státy. Jenže jejich neschopnost spolupráce způsobila například neřešení migracní krize nebo zavírání očí před hrozbou terorismu. Současně s tím často právě ti národní politici, kteří to mají na svědomí, doma vykřikují “my nic, to měla řešit Unie”.
