Armáda jako talíř špaget. Jde o prebendy. Historik Fidler bez obalu

Prohlížel jsem aktualizaci spolku Kverulant ohledně generálů české armády. Zarazila mě tam poznámka, že podle přiznání ministerstva měla naše armáda v květnu 2025 v aktivní službě 51 generálů. Za zajímavější ovšem považuji informaci, jak zahraniční experti pohlížejí na naši armádu. Přímo se tam uvádí, že koncepce její výstavby připomíná talíř špaget, což asi nelze brát jako poklonu...

Asi vím, co máte na mysli. Jde o repliku amerického vojenského teoretika Dr. Thomase-Durella Younga, starou již téměř deset let. Dotyčný, jak jsem zjistil, má nyní působit dva semestry jako hostující profesor na Masarykově univerzitě, takže pan expremiér by se od něho mohl dozvědět dosti zajímavé údaje ohledně stupidního systému řízení, který vládne našemu údajně obrannému resortu.

Co měl dotyčný oním talířem špaget na mysli?

Původní článek jsem nečetl a nechce se mi jej hledat, takže využívám jen převyprávění. Ministerstvo obrany podle výše uvedeného autora v minulosti nahodile přebíralo určité prvky řízení z jednotlivých západních zemí a zároveň k tomu ponechávalo a případně posilovalo prvky původní, vycházející ze sovětských standardů. Výsledný tvar tvoří jakýsi talíř špaget – změť nejrůznějších koncepcí či antikoncepcí, jež spolu nepříliš souzní a vytvářejí komunikační chaos. Daný „ne-systém“ se vícenásobně dubluje a je velmi nákladný, aniž by umožňoval efektivní řízení resortu.

Než se tomu budeme věnovat podrobněji, podívejme se, jak to bylo s resortním ministerstvem v minulosti...

Anketa

Měl Hayato Okamura právo ve sněmovním projevu proti svému bratru Tomiovi použít informace z jeho dětství?

Měl

Neměl

98%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 3437 lidí

Ministerstvo národní obrany vzniklo s první československou vládou v polovině listopadu 1918. V té době se předpokládalo, že naše armáda bude vytvářena miličním systémem podle švýcarského vzoru, takže se převzaly základní úřednické prvky z původního vídeňského ministerstva. Řízení milice mělo být na nejvyšší úrovni civilní, s vytvořením generálního štábu jako vrcholné instituce vojenského velení a řízení se vůbec nepočítalo. Tato koncepce však vzala za své jednak kvůli nutnosti nasazení vojenských jednotek v příhraničních konfliktech již od ledna 1919, jednak kvůli příjezdu francouzské vojenské mise v únoru 1919. Nebudu zde rozebírat podrobnosti, ale jedním z výsledků francouzského působení se stalo vytvoření Hlavního štábu branné moci na počátku podzimu 1919. Od dané doby se civilní i vojenská složka ministerstva nacházely vedle sebe a učily se vzájemné spolupráci, která v září 1938 vyvrcholila vytvořením funkčních velitelských a řídicích struktur během branné pohotovosti státu. Dané osvědčené principy byly využity po osvobození a obnově branné moci v roce 1945, ovšem vydržely jen do léta 1950. Ministr Alexej Čepička převzal sovětské standardy vojenského řízení a velení, což zůstalo zachováno až do počátku devadesátých let. Od té doby se „experimentuje“, takže dnes máme – což jsme již v minulosti řešili – málo funkční hybrid s mnoha dublujícími se prvky.

Nejvíce mne zajímá onen Hlavní štáb branné moci, pozdější Generální štáb československé armády. Již jsme uváděli, že jste na téma první složky napsal v minulosti knížku s názvem Na čele armády, kde jste organizaci hlavního štábu podrobně rozebral. Organizaci pozdějšího generálního štábu pak méně podrobně rozebíráte v knize Lexikon ČSLA. Jak se tedy naše armádní velení rozvíjelo pod francouzským a později sovětským vlivem?

Můžeme obě organizace srovnat se současnou americkou armádou. Nebudeme zabředávat do podrobností, neboť struktura řízení jednotlivých druhů amerických ozbrojených sil je složitá, ale má zaveden standardní systém řízení. Štáby nejvyšších stupňů jsou tvořeny obdobnými organizačními a číslovanými prvky – 1 (personálie), 2 (zpravodajství), 3 (operace), 4 (logistika), 5 (strategické plány) a mohli bychom pokračovat až do osmičky. Před první světovou válkou byla většina generálních štábů tvořena čtyřmi nejdůležitějšími prvky – organizace, zpravodajství, operace, logistika. Vidíte, že tyto čtyři prvky mají Američané dnes stále jako základní součást nejvyšších štábů.

Dobře, kontinuitu chápu. Jak jsme na tom byli v minulosti my?

V roce 1919 jsme převzali francouzskou štábní číselnou strukturu – 1 (organizace), 2 (zpravodajství), 3 (operace), 4 (logistika), k tomu postupem času, zvláště pak po roce 1945, přibývaly další prvky a měnilo se číselné označení. Ale ony původní čtyři prvky zůstaly zachovány. V polovině roku 1950 jsme převzali sovětský systém již nečíslovaných správ, ale v rámci Generálního štábu československé armády od onoho roku 1950 až do devadesátých let stále existovala Organizační a mobilizační správa (dnes u Američanů jako 7 a 8), Zpravodajská správa (u Američanů 2) a Operační správa (u Američanů 3), pouze logistika (tehdy hlavní týl) byla vyčleněna.

Můžeme tedy říci, že z oněch čtyř původních klíčových prvků generálního štábu, které jsou stále zastoupeny v sestavě amerických vyšších štábů, byly všechny čtyři zastoupeny v Hlavním štábu branné moci až do roku 1950 a tři z nich v Generálním štábu československé armády až do devadesátých let?

Přesně tak.

Jak to bylo s řídicími pracovníky těchto prvků, jaké měli hodnosti?

Rozdělíme si to na meziválečné období a období od padesátých do devadesátých let. U hlavního štábu v letech 1919 až 1939 stálo v čele organizačního oddělení celkem osm osob (sedm plukovníků a jeden podplukovník), v čele zpravodajského oddělení osm osob (jeden dvouhvězdičkový generál, šest plukovníků a jeden podplukovník), v čele operačního oddělení pět osob (dva jednohvězdičkoví generálové a tři plukovníci) a v čele logistického oddělení, jak by se řeklo dnešní terminologií, osm osob (jeden jednohvězdičkový generál, šest plukovníků a jeden podplukovník).

U generálního štábu v letech 1950 až 1990 stálo v čele organizační a mobilizační správy osm osob (jeden dvouhvězdičkový a šest jednohvězdičkových generálů, jeden plukovník), v čele zpravodajské správy osm osob (jeden dvouhvězdičkový a šest jednohvězdičkových generálů, jeden plukovník) a v čele operační správy 11 osob (pět dvouhvězdičkových a šest jednohvězdičkových generálů). Obecně můžeme říci, že během meziválečného období stáli v čele oněch klíčových oddělení plukovníci, pouze u operačního oddělení měli dva z pěti přednostů nejnižší generálskou hodnost. Ve sledovaném poválečném období převažuje u tří sledovaných správ hodnost jednohvězdičkového generála, pouze u operační správy má pět z jedenácti náčelníků hodnost dvouhvězdičkového generála.

Mně z toho vyplývá vcelku setrvalý stav. V obou obdobích s důrazem na operační oddělení či správu, kde se často objevuje o stupeň vyšší hodnost. Jinak v meziválečném období převládají plukovníci, po válce pak jednohvězdičkoví generálové. Nyní bychom se tedy mohli podívat na současnou armádu a její generální štáb...

Hned na začátku musím připomenout, že v meziválečném období čítala mírová armáda 150 tisíc až 200 tisíc vojáků, válečná pak 1,2 milionu vojáků. V poválečném období pak měla mírová armáda 200 tisíc až 250 tisíc vojáků, válečná pak 700 tisíc až 800 tisíc vojáků. Současná mírová armáda má možná 25 tisíc vojáků a válečná (tedy s aktivními zálohami) snad i přes 30 tisíc vojáků. Abychom mohli porovnat efektivitu velení.

Dobře, to je důležité předeslat. Ale teď konkrétně, jaká je organizace současného generálního štábu?

Z oněch čtyř klíčových prvků tam najdeme pouze logistiku a snad organizační záležitosti ve dvou sekcích (rozvoje sil a plánování schopností). Zpravodajství stojí zcela mimo generální štáb a je přímo podřízeno ministrovi. Ovšem v generálním štábu se najde dubl – sekce zpravodajského zabezpečení. Zcela však ve struktuře chybí operace.

Chcete říci, že v rámci naší armády je operační činnost prováděna pouze ve vojenských nemocnicích na chirurgických odděleních?

Tak hrozné to opravdu není. Kromě standardních velitelství druhů vojsk má totiž naše armáda také samostatné velitelství pro operace.

Když tedy porovnáme současný vrcholný štábní prvek americké armády s naším, jak to vypadá?

Uvedli jsme si, že Američané mají osm štábních prvků. U našeho generálního štábu najdeme bez problémů jejich prvky 1 (personálie), 4 (logistika) a 7 (rozvoj sil), nenajdeme tam prvky 3 (operace) a z valné části 2 (zpravodajství), který je u ministerstva. Tam je také prvek 5 (strategické plánování), zbývající dva prvky jsou snad zabezpečovány velmi modifikovanou formou. Náš současný generální štáb je tak opravdu jakýmsi talířem špaget, hybridem různých ne zcela sourodých prvků, přičemž dva klíčové, součást absolutní většiny generálních štábů již od druhé poloviny 19. století, zpravodajství a operace, v něm zastoupeny nejsou.

Měl byste pro onen talíř špaget nějaké vysvětlení?

Bohužel ano, ale není to nic lichotivého. Jde pravděpodobně o hodnosti a prebendy. V roce 1938 stál v čele operačního oddělení hlavního štábu plukovník Josef Pták, který se svými podřízenými dokázal zpracovat plán operačního rozvinutí více než milionové armády. Dnes má velitelství pro operace jen ve svém vedení tři generály se třemi (velitel), dvěma (zástupce) a jednou (náčelník štábu) hvězdou. Na platech to je jen v základním tarifu asi 360 tisíc, u plukovníka to dnes je 96,5 tisíce korun. Hlavní „operačáci“ tak nyní berou v základu 3,7krát více, než by brali, kdyby platily tabulky hodností z roku 1938. Nemluvě o skutečnosti, že dnes plánují činnost čtyřicetkrát menší síly, než v roce 1938. Poměr náklady/výkon je v klíčovém prvku vojenského řízení dnes asi 150krát nižší, než v roce 1938.

To jsou dost děsivá čísla. Je možné je ještě nějak podepřít?

Můžeme si vzít na paškál zpravodajce. V roce 1938 stál v čele zpravodajského oddělení plukovník František Hájek. Úspěchy našich zpravodajců oné doby jsou známy. Nyní máme na ministerstvu samostatné vojenské zpravodajství a na generálním štábu sekci zpravodajského zabezpečení. Co nyní dělají, není samozřejmě známo, doufejme, že toho je více, než sledování premiérovy manželky a rvačka na nože v brněnském baru. Po posledním generálském jmenování z minulého týdne však jsou generálské hvězdy totožné jako u „operačáků“. Hlavní „zpravodajci“ také nyní berou v základu 3,7krát více, než by brali, kdyby platily tabulky z roku 1938. Poměr náklady/výkon nelze stanovit tak snadno jako výše, takže můžeme doufat, že snad nedosahuje čísla tam uvedeného.

Připomenu údaje z minula – srovnání počtů generálů a plukovníků vrcholné vojenské instituce z roku 1938 a nyní – 6 : 14 v generálech a 10 : 85 v plukovnících. Srovnání počtu pozemních a leteckých jednotek z roku 1938 a nyní – 770 : 30 v rotách, 300 : 6 v bateriích a 55 : 4 v letkách. Máme tedy armádu k tomu, aby v případě potřeby bránila naši zemi, nebo proto, aby si stovky vysoce naddimenzovaných funkcionářů užívaly nadstandardní platy za produktivitu maximálně v jednotkách procent ve srovnání s rokem 1938?

Ale to se asi neptáte mě, že?