Lze to vůbec vysvětlit?

Více než 90% voličů v Česku si myslí, že politický subjekt (abychom byli maximálně přesní označujme ho PS, protože v rámci cca 6200 obcí jde opravdu o široké spektrum subjektů, od koalic až po účelově nově vzniklá shromáždění jedinců pro jednu vytvořenou kandidátní listinu), který získá nejvíc mandátů z daného celkového počtu mandátů (křesel – míst ve voleném zastupitelstvu obce), které definuje celé zastupitelstvo – má automaticky právo sestavovat radu – koalici, má právo na místo primátora (u statutárních měst) či starosty. Tak to českému voliči už bezmála 30 let předkládají média – tak to opakuje donekonečna většina českých politiků v těchto médiích.

Pak třeba i čerstvě slyšíme i z úst představitele vládní strany veliké rozčarování z toho co si dovolili či dovolí v Brně – například.

Je to tak správně? Rovná se zisk nejvyššího počtu mandátů v zastupitelstvu zároveň vítězství v komunálních volbách v dané obci, městě? Co to je takové vítězství? Výsledky v Praze nám pro nechápajícího voliče (já odhaduji, že je to daleko víc než 90%) mnohé napoví, respektive chápajícímu zcela ozřejmí – oč tu běží. Do 65-členného pražského zastupitelstva se dostalo 5 PS a mandáty si rozdělily od 12 do 14. Média valí Českem tsunami informaci, že volby vyhrál PS – má 14 mandátů. Vyhrál komunální volby v Praze. Jiný z jiným počtem mandátů prý je vyhrál v Brně – má tedy nárok na primátora. A premiér zvedá obočí.

Prosím s rukama ve výši kolen drtivou většinu voličů v Česku o pochopení zatím jimi zcela nepochopeného - to – kdo získal nejvyšší počet křesel v zastupitelstvu je jedna kategorie – a kdo získal nadpoloviční většinu křesel v zastupitelstvu (viz výsledky komunálních voleb v Bohumíně, Třinci, Líbeznici, Strakonicích, Chebu, Varnsdorfu, Kolíně, Králově Dvoře, Lovosicích, Hrádku nad Nisou a stovkách dalších – především malých obcí – na jejíž analýzu nemám čas) – je druhá kategorie.

Ano – až ten teprve vyhrál volby.

Mám-li 51 mandátů ze 100 – to je vítězství, vítězství není zisk 40 mandátů a vedle sebe mít tři, čtyři, pět, šest subjektů – kteří si rozdělily zbývajících 60 křesel – když názorně budeme počítat s nějakým stočlenným sborem, do kterého se volí.

Na poslanecké sněmovně si můžeme konkrétně znovu vyjasnit o co tady běží – subjekt, který získal nejvyšší počet mandátů z celkového počtu 200 poslanců (i když pan Bureš usiloval jistě o to, aby dosáhl onu 101-ovou většinu) – 78 křesel, sice získal nejvyšší počet mandátů ze sboru – ale u Kerbera jak říkal Sokrates – nevyhrál volby, lidi, ty vyhrál kdysi v pražském zastupitelstvu jakýsi pan Bém. Mohl si v zastupitelstvu – demokraticky (měl sám suverénně nadpoloviční většinu ze všech mandátů – křesel), dělat co se mu zamane (asi to dělal – a kde mu je dnes konec). 78 mandátů – protože to není vítězství, však neopravňuje demokraticky si dělat ve sněmovně cokoli – protože zbývajících 122 poslanců – z kolika to stran? – se prostě nedomluvili – tak neprokázali svou většinu – i když slepenou, nedonesli na Hrad 122 podpisů a ten tedy kdo má největší počet mandátů (nikoli však vítězství) – musel (protože do nových voleb se nikomu nechce – a taky - voliči rozdali karty a řekli – starejte se hemživci ve sněmovně – nás Vaše rozmíšky nezajímají – pracujete pro stát – tak jsme rozdali karty; a ne, že budete fňukat nad tím, že nikdo s nikým nechce sedět u stolu) cosi poslepovat.

Ale jak člověk zahlídne občas cosi v televizi či i novinách – to je neuvěřitelná teorie relativity – naprosto nepochopitelná pro většinu lidí zatím v Česku. Pro ně prostě vyhrál volby ten kdo má 40 ze 100.

Pro ty naše nekonečné oponenty – ať puknou – NE – vyhrává ten kdo má 51 (a víc do stovky) ze 100.

Nedouci (vidíte, jak se sebemrskačsky snažím neužít silnějších – tedy výstižnějších slov).

Vážení, až ti z té druhé kategorie (disponujících 51 a více procenty mandátů) – mají právo na radu a starostu. Respektive – tak funguje – a dobře, demokracie v ČR – přijdou na zastupitelstvo – a nemusí se s nikým bavit – vítěz bere vše. Kdo sám nemá v zastupitelstvu nadpoloviční většinu – musí vždy respektovat vůli zbylé většiny, že se proti němu může zkrátka domluvit – a je to vůle většiny.

Rozumím – velmi těžké na pochopení, vždyť ani premiérovi to není jasné.

Radoslav Štědroň

 říjen 2018