Také jsem si tehdy dovolil jednu vznést a upozornit na nebezpečí propadu veřejných financí v případě realizace myšlenky rovné daně. Ve svém textu „Modrá šance? Pro venkov spíš Modrá hrozba!“ jsem vyčíslit rizika, která v takovém případě hrozí rozpočtům měst a především obcí. Na konkrétních příkladech jsem spočítal výpadek ve výši 1, 8 milionu korun pro náš městys Okříšky a 61,5 milionu pro krajské město Jihlavu. A také následky – chybějící prostředky na opravy komunikací a výstavbu infrastruktury, dále zhoršení dopravní obslužnosti, růst nezaměstnanosti, rušení škol, zastavení bytové výstavby atd.
Téma tehdy zaujalo i MF Dnes, která se mu věnovala v samostatném článku. Redakce dala samozřejmě slovo i druhé straně, zastoupené tehdejším hejtmanem Milošem Vystrčilem. Ten nepřekvapil a moje obavy bagatelizoval tvrzením, že není důvod k obavám. „Nelze předpokládat, že se zavedením rovné daně by se neměnil zákon o rozpočtovém určení daní obcím a krajům. Právě změna tohoto zákona by řešila zachování daňových příjmů obcí a krajů,“ uvedl tehdy Miloš Vystrčil a doplnil, že rozvrat rozpočtů v žádném případě nehrozí.
Pak se sešel s rokem, ODS vyhrála volby, s pomocí přeběhlíků sestavila vládu a připravila daňovou reformu. Nerealizoval ji sice už Vlastimil Tlustý, který upadl v nemilost, ale Miroslav Kalousek, princip rovné daně však s výjimkou DPH zůstal. Došlo i na zmiňovaný zákon o o rozpočtovém určení daní, ten však v podstatě pouze částečně odstranil nesmyslné rozdíly v příjmech na obyvatele mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí.
Uplynul další rok a v jeho závěru přišla ekonomická krize. A s ní se naplno projevily negativní dopady modrého experimentu. Předpovídaná rizika se stala smutnou realitou, daňové tranže se propadly, kraje, města i obce začaly zoufale škrtat v investicích i provozních výdajích. Příprava rozpočtů na rok 2010 se pak pro většinu zastupitelstev stala doslova hororem.
Porovnal jsem si pro zajímavost čísla ze svého článku s letošními rozpočty Okříšek a Jihlavy. V našem případě propad příjmů oproti schválenému rozpočtu na rok 2009 činí 1,66 milionu, tedy zhruba tolik, kolik jsem spočítal v roce 2006, u krajského města je to dokonce ještě horší – k dispozici má o 101,84 milionu korun méně! Zapomenout samozřejmě nemohu ani na půlmiliardový pokles příjmové stránky krajského rozpočtu, což znamená např. o desítky kilometrů nových silnic méně, odklad rekonstrukcí některých škol, sociálních zařízení, krácení dotací z Programu obnovy venkova nebo grantových programů Fondu Vysočiny atd. Zkrátka méně peněz pro zlepšení života občanů na Vysočině.
Nechci se kasat tím, jak přesně jsem předpověděl důsledky zavedení rovné daně, naopak bych byl mnohem raději, kdybych se tehdy mýlil. Ale chci upozornit na to, jak špatný odhad měl tehdy krajský předseda občanských demokratů – nebo možná ani sám neznal záměry vedení své strany? – přesto ale dnes on a jeho kolegové z ODS nejen že nepřiznávají vlastní podíl na problémech komunálních rozpočtů, ale ještě z nich drze obviňují sociální demokracii. Ano, je to tak, jak se říká v jednom starém přísloví – „Zloděj křičí chyťte zloděje“.
Berme proto tuto smutnou zkušenost jako důrazné varování před všemi, kteří stále blouzní o rozhazovačném sociálním státu a hledají řešení deficitu veřejných rozpočtů pouze na výdajové straně. Mají plná ústa krásných slov o zodpovědnosti jednotlivce, o stejných šancích pro všechny, o společné startovní čáře. Ve skutečnosti ale, když zůstaneme u sportovní terminologie, chtějí vzít těm nejpotřebnějším dokonce i obyčejné tenisky, aby mohli borci ve zlatých tretrách vyhrávat úplně v klidu a brát ještě vyšší cílové odměny.
