Já si vzpomínám, jak jsem jako ředitel chomutovského Zooparku jednou vstoupil po ránu do stáje buvolů, kam někdo v noci vstoupil přede mnou, a kromě toho, že tam byl obrovský nepořádek, tak kočka, kterou jsme tam měli pro to, aby udržovala na nějaké únosné hladině místní populaci hlodavců, tak byla na zemi, měla všechny packy usekané a vykrvácela.
Já si myslím, že ty věci jsou nesrovnatelné a že dávat tady do srovnání lidské, zvířecí utrpení je nesmírně složité. A chápu, že ta předložená materie vyvolává celou řadu rozporů. Že jedni by chtěli zvýšit sazby, druzí říkají, že to je akorát, že vlastně je to dostatečné, že jenom máme nekvalitní vymahatelnost práva atd. Ono je to strašně složité se v tom orientovat. Já musím říct, že se stále víc přikláním k tomu, že podpořím jakýkoli návrh na zvýšení těch sazeb. Byť si uvědomuji, že je tady určitý problém s tou nerovnováhou, rozbalancovaností, o které tady byla řeč. Ale ono je to možná dáno tím, že zrovna v tu chvíli si to ta situace vyžaduje.
Já jsem jednou byl někde na Mysu Dobré naděje, kde u kolonie tučňáků byla cedule, vyhláška, tedy legislativní opatření, že ten, kdo pohladí tučňáka, zaplatí 3000 randů, což tehdy byly obrovské peníze. Takže nikdo si nedovolí pohladit tučňáka. Tučňák naopak vyběhl ven a kousl mě do nohy, do lýtka zezadu, a jeho žádný postih nečekal. Tam to bylo také velmi nevyvážené, ale bylo to dáno – já to trochu zdánlivě zlehčuji – tou potřebou. Protože kdyby tam nebylo to opatření, že se nesmí tučňák hladit, tak ho ti turisté vyhladí dohladka, prostě do smrti. Takže ta situace si vyžádala to opatření v té chvíli, které bylo ve prospěch zvířat a v neprospěch lidí. Já jsem se cítil poškozen na svých právech, tučňák mě kousl, a nikdo ho nepotrestal.
Tedy znovu říkám, že podpořím ten návrh na zvýšení trestních sazeb. A to při plném vědomí toho, že to není dostatečné, že to není koncepční řešení. Máme celou řadu oblastí, kterou tím nepokrýváme, i třeba právě v oblasti zvířat a jejich týrání. Já si dovolím ještě zmínit dva příklady, které mě trápí, protože se toho také týká.
Když na Silvestra zábavní pyrotechnika. Všichni to slyšíme, je to v podstatě evergreen, ale velmi těžce se s tím hýbá. A tam nejde jenom o to, že pes, kterého chceme uchránit, zavřeme do domu, aby nápor na jeho slechy byl mírnější. On pak se stejně v zoufalství snaží v koupelně prohrabat do dlaždičkové podlahy. Ale ten problém je vážnější. Zase, když se vrátím do příkladu ze zoologické zahrady, tak každým rokem po silvestru byly v některé kleci mrtvolky ptáků, kteří se tam pozabíjeli. Ty rány a ty petardy je vyplašily a oni v noci potmě se rozbili o třeba svoji vlastní budku.
Ještě horší případ jsou majálesy. Mně se kdysi podařilo v létě v Chomutově, když se na jaře okolo Kamencového jezera organizovaly ohňostroje, dosáhnout toho, že město ohňostroje na nějakou dobu, dokud jsem byl přítomen v Chomutově, pak už se to zase obnovilo, od těch ohňostrojů upustit. Tam se stává mnoho případů týrání zvířat i usmrcení zvířat z nedbalosti, nedovolené usmrcení, které není vidět. Když je to v místě, kde je bujná zeleň, když je to na jaře, hnízdí tam ohromné množství ptáků. Ta samička, která sedí na vajíčkách, když je vyplašená tím ohňostrojem, tak z nich sleze. A ne v každém, ale v mnoha případech je tak vyděšená, že se na ta vajíčka nevrátí. Anebo na ta mláďata. To znamená, jak ta mláďata ve vajíčkách, nebo ta už vylíhlá mláďata jsou odsouzená k pomalé smrti. A není to v jednom nebo ve dvou případech, to jsou tisíce případů, kdy ta zvířata přijdou o život. Jsou to jenom zvířata, uznávám, ale i tohle je třeba věc, kterou stále neřešíme.
A v poslední době další evergreen si ještě dovolím zmínit, který také souvisí s týráním zvířat, a to je trávení hrabošů. Já chápu, že z obecné ochrany zvířat jsou výjimky, kdy je možné usmrtit škůdce, jako je hraboš nebo jiné škůdce, je možná výjimka z obecné ochrany živočichů a rostlin. Nicméně ti přiotrávení hraboši se velmi snadno stanou kořistí predátorů, protože jsou prostě přiblblí a tak je ten čáp nebo tchoř nebo ostříž nebo kdo prostě sebere. A on může sebrat dva tři, to se v něm kumuluje a my způsobíme touhle cestou, tímto opatřením nebo rozhodnutím smrt mnoha ohrožených nebo kriticky ohrožených druhů.
Zákon na ochranu přírody pamatuje na to, že při zasahování jen do stanovišť těch zvířat, pokud jde o ohrožený druh, potřebujete souhlas nebo rozhodnutí orgánů ochrany přírody. V případě kriticky ohrožených druhů nemůžete to zvíře ohrožovat vůbec. A nejde ale jenom o střet se zákonem na ochranu přírody, který tady neprojednáváme, ale i ten týrací zákon. Protože ve své podstatě to zabití čápa, volavky, já nevím, čeho všeho, tchoře, ostříže, káněte, je vlastně nedovolený způsob zabití. A i to je týrání zvířat. A i to nás nestává v klidu.
A tady se vlastně úřad, který zastupuje stát, dopouští týrání zvířat. Já to všechno říkám jenom proto, že jsme jenom na začátku cesty. Máme před sebou velmi dlouhou cestu a to, co tady dnes rozhodujeme a po čem voláme, tak to je vlastně jenom krok na té cestě. Musíme udělat ještě mnohem víc.
Děkuji.
