Zdá se, že takových bylo na summitu velmi málo. Proč?

Zablokovanost části premiérů při ekonomicky málo relevantní diskusi o tom, zda rozpočet má mít 1.00 nebo 1.08% HDP (v českých číslech je 0.1% HDP jen 5 miliard korun), dává smysl jen pro ty, co sází na laciný populismus. Pokud totiž existuje v zásadě shoda na tom, co má Unie dělat, je třeba ji poskytnout k tomu nutné peníze. A boj o setiny procent (i když při velikosti EU jde o mnoho peněz), na rozdíl od nekompromisního tlaku na efektivní využívání peněz, není fakt ani racionální, ani odpovědný.

Stejně nekonstruktivní je sveřepost, s jakou chudší (ale i bohatší země, jako jsme my) nekompromisně nárokují peníze těch ostatních. A často přítoky penězi zacházejí ostudně.

Náš premiér se přitom tváří tak trochu jako pozorovatel jednání, ne jako jeho aktér. Přitom má podstatnou roli, jako jeden z 27 lidí, kteří musí dohodu posvětit. Nemyslím, že tomu nemůže pomoci a nemyslím, že dohoda je nedosažitelná. Ale vyloučeno není ani to, že jednání povedou k vážné krizi Unie (třeba i spolu zásluhou našeho premiéra).

O tom, že handrkování o (dnes již) setinách procenta je nedůstojné ambicí Unie, být světovou supervelmocí (k čemuž se většina politiků hlásí), bohužel není pochyb.