Já se pokusím ještě jednou vysvětit, proč jsme vetovali ten návrh zákona. Paní zpravodajce chci říct, že podpoříme zkrácení lhůty na 30 dnů, které načetla ve svém vystoupení. Paní zpravodajko - chci říct, že podpoříme návrh na zkrácení. Problém "devadesátky" je, že nemůžete podat pozměňovací návrh. Taky to občas děláme, tu "devadesátku", tak jenom říkám, v tomto případě jsme přesvědčeni, že máme minimálně dva nástroje, které jsou lepší než které jsou uvedeny v tomto návrhu zákona, které by lépe pomohly seniorům a pomohly jim systémově a dlouhodobě. Já myslím, že je to legitimní, my ty návrhy předneseme, to v "devadesátce" samozřejmě nejde. Proto chceme využít čas mezi prvním a druhým čtením, abychom je představili, mnohé z nich znáte. A abychom se pokusili získat pro to většinovou podporu v Poslanecké sněmovně. V Senátu většinovou podporu už máme.
Co je na tom řešení nefér? Ať se na mě paní ministryně nezlobí - to jednorázové. Paní zpravodajka tady srovnávala, říkala: Když jsme zvýšili rodičovskou, když jsme zvýšili rodičovskou, když jsme pro to mnozí hlasovali, tak vám to nevadilo. Když jsme zrušili daň, tak vám to nevadilo. Když se chystáme zrušit (nevyslovené), tak vám to nevadí. To jsou všechno systémová dlouhodobá opatření, která nebudou platit jednorázově. To je ten rozdíl. Kdybyste přišli s návrhem, který by změnil zákon o valorizaci, můžeme vést debatu o parametru, ale je to fér, když nad rámec zákonné valorizace nějak valorizujete důchody, tak je to dlouhodobé řešení. Při každé další valorizaci už se počítá i to, co ti senioři dostali. Tomu jste se vyhnuli.
Nezapomněl jsem na debatu, kolik to má být. Paní zpravodajka řekla: Částka je výsledkem koaličního kompromisu. Nikdy jsme se nedozvěděli, jak jste k němu došli. Já to respektuji, že jste se dohodli. Ale žádný argument, proč ne šest, jak chtěl pan vicepremiér Hamáček, ale proč pět, anebo čtyři, což chtěla paní ministryně financí. Šest a čtyři je deset lomeno dvěma - kompromis pět. Možná. Ale žádný jiný důvod jste neuvedli a je to škoda. Možná byste nás přesvědčili, že to je správná částka. To, že to je jednorázově, je podle našeho názoru špatně.
Já jsem si dal tu práci a v rámci přípravy na tento bod jsem se podíval do stenozáznamů a to je fakt hrozná věc. Dne 22. srpna 2018 jsme projednávali vratku ze Senátu, kde horní komora zopakovala pozměňovací návrh mého kolegy pana poslance Bauera, který ve Sněmovně neprošel, který zjednodušeně říkal: Zvedněme o tisíc korun měsíčně penzi všem těm, kteří pobírají důchod už 25 let.
Paní ministryně byla proti. Z dnešního pohledu komické důvody - nemáme 1,9 mld. Jak se ten svět změnil za ty dva roky. Změnil. Já to jenom konstatuji. Paní ministryně byla proti a řekla, nebojte se, je to potřeba řešit systémově a od začátku nastoupení do starobních důchodů. Domnívám se také, že toto opatření by mělo být součástí důchodové reformy. 22. srpna 2018. Hle, jsme o 25 měsíců dále a paní ministryně by mohla tu větu zopakovat úplně stejně, protože se nic nezměnilo. Mohlo by to být součástí důchodové reformy. Jenom utekly dva roky a jeden měsíc a ty dámy mohly mít už o 21 tisíc více za tu dobu, kdybychom to schválili.
Paní ministryně tomu návrhu vyčítala technické nedokonalosti a v tom měla pravdu. To se prostě stane. Nemáte štáby právníků jako ministerstva. Nicméně Senát na tom pracoval i ve spolupráci s MPSV. Rok se sešel s rokem a 11. září 2019, tj. před rokem a čtyřmi dny, jsme projednávali ten samý návrh obsahově, ale technicky správně. Už tam nebyly žádné technické nedostatky. Paní ministryně byla proti, opět, s argumentem, že se to týká pouze šesti ročníků. Samozřejmě letos by se to týkalo sedmi, příští rok osmi, devíti. No dobře. S čím přišla paní ministryně za dalších 13 měsíců dodneška? S ničím. S ničím! Plná ústa spravedlivých důchodů, plná ústa o tom, jak ty ženy to mají složité a mají nižší důchody, konkrétní návrh? Nula. Vůbec nic! To je samozřejmě mnohem lepší a systémové řešení, které předneseme před druhým čtením, a věřím, že to promyslíte, že to nezahodíte jenom proto, že jste to nevymysleli vy. Systémové řešení - tisíc korun měsíčně. Pomůže to v roce 2021, v roce 2022 a ve všech následujících letech. Je to lepší řešení než jednorázový příspěvek? Je! Jaké jsou náklady? 1,9 mld. v roce 2018. Nevím, kolik by to bylo letos nebo příští rok. Směšné proti dnešnímu stavu veřejných financí, přesto se v tom nestalo ze stran vládní většiny nebo vládní koalice vůbec nic.
Loni 11. září ten materiál obhajoval ctění kolega senátor Miloš Vystrčil. Ten už nepřijde jako šéf Senát obhajovat zákony. Dopodrobna rozebral všechny výhrady paní ministryně, všechny její argumenty vyvrátil a výsledek byl opět jedna velká nula. Máme komisi pro spravedlivé důchody. Jak dlouho, paní ministryně? Tři roky máme funkční období za sebou. Tři roky. Kolik jsme viděli návrhů zákonů? Nic! Jak pravděpodobné je, že přijde včas, abychom tak vážnou věc mohli prodebatovat a najít politickou shodu? Mizerně pravděpodobně. Máme 494 bodů na schůzi, ale důchodovou reformu tam prostě nenajdete. Takže to je jeden návrh, který bychom rádi navrhli a debatovali.
Druhý, který by zvýšil mezigenerační solidaritu, paní ministryně tomu říká, že to je daňová nebo sociální asignace. Já to tak úplně nevidím, já to říkám tak, jak to je. Jedno procento hrubé mzdy by mohli ti, kteří platí sociální pojištění, přímo poslat - by mohli dobrovolně - svému rodiči či prarodiči, který je v penzi. Je to opět bonifikace rodin, je to opět podpora mezigenerační solidarity. Paní ministryně v průběhu toho, jak běžel čas, vlastně řekla, že jsou různé možnosti asignací a že je prodebatují v komisi apod. Jenomže komise sociální demokracie, protože takhle to přesně je, je to komise sociální demokracie, pan premiér si udělal nějakou svoji komisi. Sice nic neudělala, ale pamatujete si, paní ministryně, jak oznámil svůj tým a svoji komisi? A nic! Takže máme dvě komise.
Pro ty, kteří tady nebyli v minulém volebním období, někdy v roce 2015 tak v březnu vystoupil pan premiér, tehdy pan ministr financí Andrej Babiš a říká, už to mám! Do tří měsíců předložím kompletní návrh důchodové reformy a to bude bomba! Nejoddanější poslanec hnutí ANO Martin Komárek a říká: Ještě jsem to neviděl, ale souhlasím s tím. To bude nejlepší důchodová reforma, která kdy spatřila světlo světa v České republice. Už tu není ani Martin Komárek, už asi tři roky, a pořád ta skvělá důchodová reforma, kterou Andrej Babiš měl předložit do června roku 2015 nebo 2014, já už přesně nevím, tady není. A když si někdo dovolí vznést pochybnosti a otázky, jestli ten návrh zákona je to pravé, co dlouhodobě pomůže našim seniorům, tak je nálepkován, vysmíván a je označován jako někdo, kdo nemá rád seniory. To prostě není fér. Může mít jiný názor; uvidíme, jak se vy vypořádáte s našimi argumenty, ale co příští rok? Příští rok nebudou mít naši senioři zvýšené životní náklady? V lednu už nebudou mít? Jak říká pan premiér v tom svém chvastounu (?), my jsme první v Evropě, no tak jsme první nebo druzí v inflaci. To je přece velký problém pro životní náklady všech a zejména seniorů! Co dělá vláda pro to, aby ta inflace byla nižší? Nic! A tak je to pořád.
Takže my voláme po normální věcné odborné debatě a říkáme, že systémové řešení je lepší než jednorázové. Ano, jednorázové je populární. Tomu já rozumím. Těžko se tomu čelí. Rozumím těm, kteří ty peníze chtějí. Kdo by tomu nerozuměl? Ale my tu nejsme od toho, abychom zvolili nejpopulárnější řešení, ale abychom zvolili řešení, které bude dlouhodobé a udržitelné. A toto prostě není. A v lednu? A v únoru? A v březnu? A co ti, co mají nižší důchody? Paní ministryně správně říká, že máme milion penzistů, kteří mají důchod nižší než 14 tisíc. Co se změní, když schválíme tento návrh zákona? Nic! Co uděláte s poměrem průměrné mzdy a průměrného důchodu příští rok? Tady jste se vysmívali, jak to bylo za pravicových vlád, ale byl vyšší. Šest roků byl ekonomický růst a ten pokles jste nezastavili. Takže se pořád otevíraly nůžky. Ne za našich vlád, za vašich vlád se otevřely nůžky mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem! Můj ctěný kolega Roman Sklenák říká, že to není pravda. Tak poprosíme paní ministryni, ať nám přinese čísla, jaký byl ten poměr v roce 2009, 2010, 2011 až do roku 2020. To je přece seriózní debata. Budeme mít čísla a můžeme si říct, jaké okolnosti k tomu přispěly, jestli ta či která konkrétní vláda měla jinou možnost nebo neměla. A ta čísla pro vás nedopadou dobře. Bohužel. Tak pojďte s námi hledat systémové řešení a ne jednorázové. A když už si prosadíte jednorázové, tak nám aspoň nenadávejte!
