Z USA už tedy neuslyšíme vůči EU provokativní či kritické poznámky jako za Trumpa, naopak zazní tradiční podpora evropské integraci a jednotě, kterou bylo lze slýchat od Clintona, Bushe jr i Obamy. Bude se jednat s velkými hráči (Francie, Německo), střední Evropa bude pro USA nadále víceméně nezajímavou oblastí (pokud ji občas nepůjde použít jako klacek na Putina) . Pro spravedlnost nutno říci, že tomu tak bylo i za Trumpa. Původní představa, že jeho "středoevropská" manželství nějak přispějí k Trumpově zájmu o naši část kontinentu, selhala. Melanie nenavštívila rodné Slovinsko ani jednou během manželova prezidentství (ač o to Slovinci usilovali). A ČR také nedokázala nijak politicky kapitalizovat Trumpovy "československé" děti (z nichž minimálně Donald jr mluví plynně česky). Do ohniska zájmu jsme se dostali vlastně jen jednou - když USA potřebovaly zarazit zájem Číny o vstup do 5G sítí a hledaly na východě spojence proti vlažné západní Evropě.

Pokud jde o vzájemný obchod, neočekávám nic moc, rozhodně ne návrat k TTIP nebo nějaké podobné velké euroamerické dohodě. Uvolňování obchodních překážek není dnes v USA hitem nalevo ani napravo, naopak letí "soft" protekcionismus. Pokud bude Biden nucen udělat ústupky krajní levici v Demokratické straně, nejspíš to bude právě zde.

Jak Biden naloží s Trumpovým blízkovýchodním dědictvím (které je nesporným úspěchem, alespoň pokud jde o Izrael), bude zajímavé sledovat. Z návratu USA k mezinárodní dohodě s Íránem by mohla bolet hlava jak Izrael, tak Saúdskou Arábii a její další regionální spojence. Na druhou stranu je pan Blinken ve vlivných židovských komunitách v Evropě i USA známou a uznávanou osobou.Takže?

Pokud jde o Čínu, očekávám sice ústup od Trumpovy bilaterální ostře konfrontační rétoriky a obchodní války, ale zato snahu o mezinárodní koordinaci postupu proti Číně na bázi tzv. multilateralismu (tady především ve spolupráci s EU). Skončí americká blokáda WHO.

A ač pan Blinken vyrůstal v Paříži a mluví plynně francouzsky, prezident Macron nemusí být úplně spokojen. Trumpovy výpady vůči NATO dodávaly palivo Macronovým plánům na tzv. bezpečnostní autonomii EU (samozřejmě pod francouzským vedením). To ted´ nejspíš skončí, naopak se vrátí na scénu téma posílené atlantické bezpečnostní spolupráce (tomu bychom mohli i zatleskat).

Zatím vše, ještě se k těmto tématům (i k dalším, zejména ke klimatickému alarmismu,který ted´dostane nepochybně zelenou) budeme vracet, až bude nová administrativa kompletní a rozjede se naplno.