PRVNÍ SNĚMOVNÍ POŠTA

 V konverzaci našeho poslaneckého klubu naštěstí nevyskakují jen pracovní zprávy a další úkoly, leckdy jsou to také radosti. Třeba hned v pondělí: „Milí poslanci, vaši sněmovní poštu najdete každý den ráno na tomto místě v našem poslaneckém klubu.“ Přiložená fotografie ukazuje tři obálky. Přibližuji si fotku a vidím na té největší obálce moje jméno. Pospíchám do sněmovny, beru obálku a usmívám se jako sluníčko na hnoji. Předseda Macinka vychází ze své kanceláře a zdraví mě polibkem na tvář. „Mám první sněmovní poštu!“ mávám mu velkou modrou obálkou před nosem a všímám si odesílatele: SENÁT. Moje oblíbená senátorka Daniela Kovářová mi poslala svou knihu Normální Daniela – třetí díl – s přiloženým ručně podepsaným dopisem a udělala mi velikou radost. Filip Turek pak přede mnou rozdělává svůj dopis, a snad se na mě nebude zlobit, když prozradím jeho obsah… Je tam napsáno velkým písmem a ručně: „VYDRŽTE TO! POSÍLÁM MNOHO SIL!“

Hned druhý den nám přišlo pozvání na Hrad. Od pana prezidenta a jeho manželky. Půjdu tam a budu vás informovat v příštím díle poslaneckého deníku, jaké to bylo. Slavnostní ceremoniál udílení státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu bude mou premiérou.

TECHNIKÁLIE

Konečně jsem si byla pro počítač. Stojí se na ně „fronty“. Rozumějte, když má sněmovna 108 nových poslanců, s nimi často nových asistentů, je logické, že všichni potřebují přístup do sněmovních dokumentů, a to co nejdřív. Dostala jsem tedy počítač jak pro mě, tak pro mou asistentku. A s ním malé IT školení. Měla jsem z toho hlavu jak pátrací balon – já na tyhle technické vymoženosti zase tolik nejsem. Ale konečně jsem se přihlásila do sněmovního mailu. A ejhle! Za těch pár dní už tam přistály desítky e-mailů. Když si vzpomenu, že v motoristickém e-mailu jich mám 300 nevyřízených, začíná mi být trochu mdlo a volám mojí nové asistentce, že budeme muset ještě víc zabrat. Souhlasí. :)