Děkuji. Já jsem si úmyslně vzala jenom faktickou poznámku, protože na řadu těch otázek, které tady moje předřečnice paní poslankyně Richterová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, nedovedu úplně odpovědět. Nicméně jsme tuhle problematiku také řešili na zasedání našeho vládního výboru pro práva osob se zdravotním postižením, který probíhal nedávno, a samozřejmě, že je to velmi obtížná problematika a že rozlišit přesně ty druhy služeb a nejen jejich kvalitu, ale i jejich zaměření, může být i pro samotné poskytovatele nikoliv snadné. Já tady ale vycházím z toho, co tady řekla už i navrhovatelka. Za prvé nejenže nikdo nechce těm zdravotně postiženým osobám jakýmkoliv způsobem upírat práva, o kterých jste tak přesvědčivě hovořila. Já jen můžu potvrdit ze své vlastní zkušenosti péče o moji maminku, která bohužel skončila také v takovém zařízení, byť ve vysokém věku, ale i proto, že si myslím nebo jsem o tom přesvědčena, že musíme poslouchat hlavně ty, kteří mají z té praxe dlouholeté zkušenosti a kteří se na nás, jak říkají navrhovatelé zákona, obracejí s žádostí o podporu tohoto tisku.

Já sama jsem byla hodně rozpolcena a také jsem to říkala dneska na našem poslaneckém klubu. Nicméně si myslím, že přesto všechno, že se může stát a může se i zdát, že na první pohled to vypadá, že by mohlo dojít k nějakému snížení práv těchto osob, tak na ten druhý pohled a z hlediska těch, kteří odpovídají jako profesionálové za práva osob se zdravotním postižením a jejich uplatnění v praxi, tomu tak není.

Takže my jako poslanci - jsem došla k závěru - poslední věta - že svým způsobem pokorně poslouchám hlasu těch, kteří by se o ty naše zdravotně postižené osoby měli kompetentně starat. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji. Snad z toho bylo zřejmé, co jsem chtěla říci. Děkuji vám.