Ano, děkuji. Přeji vám dobré ráno, dámy a pánové. Znovu se tedy vracíme k tomu případu Jánských Koupelí v okrese Opava v Moravskoslezském kraji. Rovnou řeknu, že já víceméně s postojem interpelujícího pana poslance Jandy souhlasím. Rád bych informoval o tom, co se odehrálo, nebo spíš si myslím, že je správné informovat o tom, co se odehrálo a co plánuji dále.
Takže jenom tedy sdělím, že jsem se kvůli tomu sešel s paní generálních ředitelkou architektkou Goričkovou, která samozřejmě tento objekt velmi dobře zná. Mohu tedy zrekapitulovat, že ona má ten postoj, který víceméně je známý a který asi zná i pan poslanec Janda. Ona je přesvědčena, že původní charakter té památky v Jánských Koupelích nezanikl a že ty důvody pro památkovou ochranu nepominuly. Protože podle ní ten komplex z hlediska historického, estetického, urbanistického, je mimořádný.
Je to takový projev symbiózy mezi přírodou a mezi architekturou. Ona je přesvědčena, že něco podobného v tomto okrese nebo v tomto regionu můžeme najít pouze v Karlově Studánce, že ty Jánské Koupele jsou poměrně vzácný příklad něčeho, co představuje podobně pozoruhodný komplex lázeňské architektury v tomto okrese. A samozřejmě diskuse začíná v tom, že je tam přesvědčení, že se zachrání celý komplex právě proto, že je to určitý celek s památkovou ochranou. Nejvýznamnější jsou asi dva domy, Léčebný dům a Lázeňský dům, ty dva největší objekty jsou asi nejvíc cenné. Ale ona poukazuje na to, že i ty další a že ten celek si zasluhuje památkovou ochranu.
Takže tady jsem se znovu seznámil s tímto jejím stanoviskem a pak jsem se také důkladně seznámil se stanoviskem pana Ležatky, současného vlastníka, který je připraven k tomu, aby určitou část rekonstruoval právě i s respektem vůči památkové ochraně. Mluví třeba o dvou objektech z těch jedenácti, nicméně je přesvědčen, že obnovit lázně úplně v celku je mimo jeho finanční možnosti a je to mimo nějakou kalkulaci, která mu dává smysl. Takže vlastně, když jsem porovnal ta dvě stanoviska, tak samozřejmě jsem zjistil, že v této podobě nebo v této chvíli je těžké je sblížit. Protože podle Národního památkového ústavu tady ten přístup pana Ležatky není pro ně přijatelný a v této podobě kompromis nemáme.
Takže já jsem samozřejmě dospěl k tomu, že možný postup, protože tady se musíme pohnout, by bylo to, kdyby se konalo jednání přímo v objektu Jánských Koupelí, kterého bych se sám rád účastnil, kterého by se účastnila paní architektka Goryczková a pan Ležatka, že bychom si všechny objekty prošli a zároveň bychom se bavili o tom, co je ten kompromis, který by byl přijatelný pro majitele a který by řekněme i do určité míry nebo do značné míry konvenoval postoji Národního památkového ústavu. Já jsem přesvědčen, že takový kompromis je třeba hledat, protože je samozřejmě řada těch částí, jak vím, je už poměrně dost zchátralá a je podle mě velmi špatný výsledek, pokud by díky této nedohodě došlo k tomu, že by to chátrání pouze pokračovalo a my jsme nakonec nezachránili vůbec nic. Takže to, co bych chtěl tady nyní slíbit, je, že jakmile to situace především epidemická dovolí, a já doufám, že by to mohlo být poměrně brzy, tak bych z těch parciálních jednání s jednotlivými aktéry, že bychom uskutečnili toto jednání přímo v Jánských Koupelích a já bych doufal, že bude šance najít nějaký kompromis, který by na jedné straně se snažil vyjít vstříc tomu poměrně striktnímu stanovisku Národního památkového ústavu a zároveň by to byl dostatečný prostor pro majitele, aby se do rekonstrukce lázní pustil. A za sebe říkám, že mám poměrně velký zájem na tom, abychom takovýto průsečík nalezli. A tuto schůzku nebo jednání, o kterém věřím, že by se mohlo konat v řádu týdnů, tak do toho vkládám naděje, že tady bychom měli nějakého kompromisu dosáhnout.
Dejte mi chvilku času, říkám, že jednání dávám dohromady nejrychleji, jak to půjde. A rád vám podám informaci o výsledku.
