Ze své zkušenosti vám chci říct, že bychom se divili, kolik těch nejchudších ty dluhy platí. Ti, kteří se vyhýbají často a o kterých se tady moc nemluví, a to jsou ti vychytralí, ti jsou často z jiných vrstev, než z těch nejchudších. Ti prostě mají na to, aby si zaplatili advokáta, který mu řekne, co má dělat, aby neplnil. A těmto lidem pomáhat nechci, protože jsou zkrátka dobře vychytralí. A opakuji se znovu, nehrajte tady tu naprosto klausovsky řečenou falešnou hru, že ať tady schválíme dneska (nesrozumitelné) cokoli, že bude míň dluhů. Nebude.
Pokud mezi námi je strašně moc lidí, kterým dojde televize, oni na to nemají, a místo, aby se dívali z okna, tak se zadluží a koupí si novou, to tady fakt teď nevyřešíme. Pokud jde o rovné postavení, jak tady říkala kolegyně Valachová, mezi povinným - už ta slova - povinný a oprávněný. Vždyť ten věřitel už si prošel martyrium soudního řízení za svoje peníze, čeká na to mnoho let. A jaké rovné postavení může mít s někým, kdo má právní titul, že mu druhý něco dluží, a ten, kdo se mu směje do obličeje pět a více let. Jaká rovnost? Já to nechápu. To jde mimo mou jakoukoli schopnost logickou, rozlišovací, jakoukoli.
