Já jsem fakt nenašel, když jsem si dělal tu přípravu ani jednu žádost, která by byla přes těch 30 dnů. A stále nezazněla odpověď na tu mojí otázku, proč se tak bráníte tomu, abyste ten nouzový stav vyhlásil na 30 dnů, a to odůvodnění, že ten stav bude neměnný nebo se nezmění tak rychle, že bude trvat déle, tak já jsem vám řekl, že to platilo přece i u toho covidu. Nicméně ta situace a ta jednotlivá opatření se mohou samozřejmě v čase měnit. To, co je třeba zapotřebí řešit v této chvíli, řekněme třeba v souvislosti s ubytováním, tak za měsíc, když tady vidím ministra školství, tak třeba ten problém se přesune do jiné oblasti, to ubytování bude vyřešeno a bude se třeba muset řešit vzdělávání, sociální oblast a tak dále.

Proto si myslím, že by bylo vhodné, aby vy jste požádali o to, aby to bylo v té délce, tak jak to bylo i v tom minulém volebním období, to jest těch 30 dnů. Třicet dnů tady máte, to jste vy nikdy nečinili, tady máte nabídku od opozice o podporu v této věci. A když to bude dvojnásobek, tak to, nezlobte se na mě, působí trošičku jakoby arogantně. My tady pojedeme 58 dnů, skoro dva měsíce, protože tady prostě tu většinu máme. A mně tam vadí, a to se na mě nezlobte, to není nic osobního, ale je to prostě konstatování faktů, mě tam vadí ten kontrast, mezitím, když já si tady fakt pamatuju ty debaty na té chodbě. Dobře, 30 dnů ne, ale my vám schválíme 12. Bude to do konce kalendářního měsíce a tak dále, nebo jedenáct je nejméně, ale vím, že tam byly tyhlety debaty a teď je tady těch 58.

Prostě to jsou podle mě jasné věci. Nevím, proč se toho bát. Za 30 dnů si o prodloužení nouzového stavu půjdete říct znovu a znovu jednotliví ministři, jestli tady skutečně tedy vystoupí, protože zatím tady vystoupil jenom ministr vnitra, tak obhájí tu nutnost a tu pozici a takhle jste to chtěli vy a takhle mně to přijde fér.