Nebudu lhát, mám k tomu hodně názorů. Jelikož jsem iniciovala první oficiální misi Evropského parlamentu na Taiwan, vyslechla jsem si také od Číny mnohé - a hlavně, není to jen o čínských siláckých řečích.
Předně, silácké řeči vede Peking doslova pořád. Už jsou z toho i vtipy a memy – na Wikipedii lze najít pojem „Poslední čínské varování“, který si dělá legraci z toho, že Čína takových varování vydala (nejen) směrem k Taiwanu za posledních 70 let už nespočitatelně. Možná si na takové varování vzpomenete i s ohledem na Českou republiku – když jela poprvé výprava ze Senátu na Taiwan, také se dozvěděla, že „toho budou litovat“. Nevím, jestli toho dosud někdo z delegace lituje.
Ovšem žerty na chvíli stranou, není to něco, z čeho by se podobně „otřásala smíchem“ světová ekonomika. Čína má v rukávu mnoho karet, které skutečně může použít, aby světu ukázala, že na Taiwan se „nesahá“…
Námořní blokáda by mohla způsobit nejen šok obchodu jako takovému, ale především obří ránu průmyslu s čipy - jak jsme vám vysvětlila ve svém videu (viz komentáře), čipy jsou ve veškeré naší moderní technice, od tisíců čipů v autech, po počítače a mobily. Pandemie, počasí i ruská válka jejich výrobě už zasadily řádnou ránu. Jelikož je ale 75 % světové výroby na Taiwanu, tak kdyby náhle nemohli ze svých přístavů nic vyvézt... Mohlo by to vést ke kolapsu západní či dokonce světové ekonomiky.
Dalším "esem" Číny je samozřejmě použití hrubé síly. Miliony vojáků, nebo raketové ostřelování. Obojí by zanechalo desetitisíce mrtvých. Americké kroky navíc ukazují, že Taiwan má v takovém případě jejich podporu. Co by ale znamenalo americké zapojení do konfliktu s Čínou pro zbytek světa? Zvlášť, když v jiné části světa - těsně u nás - se vede válka další?
Výhledy to nejsou pozitivní. Jak vás asi nepřekvapí, já jsem vždy a hlasitě stála a dál budu stát za všemi, kdo usilují o svobodný život bez autokratů. Upevňování vztahů s Taiwanem ho ekonomicky posiluje a zároveň emancipuje. A jak je vidět na planých výhrůžkách, Čína (nejen) obchodní válku s Amerikou prohlubovat nechce.
Znamená to, že když budeme podporovat Taiwan, nikdo na něj nezaútočí? Ne. Jak vidíme na příkladu Ruska, autoritáři neuvažují vždy racionálně, nepoměřují přínosy a ztráty naší optikou. Čínská komunistická strana si může v příští pětiletce nalinkovat klidně válku s celým světem. Pokud tam Čína směřuje, ústupky demokratického světa na tom nic nezmění. Naopak, až by takový moment nastal, zastihl by nás slabší a zaskočené. Právě proto bychom neměli ustupovat. Dělejme autoritářům život těžší, ne lehčí.
