Já bych vám ráda teď přiblížila jeden příběh, který určitě mnozí z vás máte také ve svých poslaneckých mailech. Jde o mladou rodinu, otec 35 let, žena 31 let na mateřské dovolené s ročním dítětem. Před zhruba pěti lety nebo šesti lety si vzali hypotéku na tři a půl milionů korun na výstavbu rodinného domku na venkově. Skončila jim pětiletá fixace úroku u hypotéky a hypotéka se jim měsíčně navýšila o devět tisíc korun na 21 600. Energie; přišly nové zálohy na plyn a elektřinu, v součtu na osm a půl tisíce korun. Rodina má čistý příjem 30 000 korun. Samozřejmě volají o pomoc, říkají, co mají dělat, že jsou samozřejmě připraveni třeba i bydlení prodat, aby se mohli třeba nastěhovat do nějakého bytu, ale ty byty nejsou. Nejsou byty na trhu, nestaví se. Proč se nestaví? No, samozřejmě v dnešní době jsou obrovsky vysoké ceny stavebních materiálů. Nemáme vlastně nový stavební zákon, povolovací procesy trvají opravdu neúměrně dlouho. Mluvila jsem naposledy i se stavaři ve velkých městech a říkají, že ta situace už je dále neúnosná, že skutečně byť by byty na rozestavěnost měli připravené, tak je nemají povolené. Zároveň ale přiznávají, že teď trošičku ten útlum je i právě díky vysokým energiím, díky vysokým nákladům na stavební materiály.
Já se také ptám, co vlastně, jak pomůžeme těmto mladým lidem, protože tato rodina, o které mluvím, tak samozřejmě mohli požádat o mimořádnou okamžitou pomoc, ale oni požádat nemohou, protože vlastní rodinný dům. Oni nemohou požádat ani o příspěvek na bydlení v nějaké adekvátní výši, protože hypotéka se prostě nezapočítává do výdajů té domácnosti. A je potřeba, aby se skutečně těmto lidem pomohlo. Nebo, jak jsme tady, skutečně budeme přihlížet tomu, že tito mladí lidé skončí na ulici? S těmi dětmi? Protože já jsem se tedy doptala ještě toho pána, jestli třeba rodiče by nepomohli. Oni říkají: no, rodiče bydlí v 1+kk. Tam se prostě nevejdeme. Ta situace je skutečně neúměrná.
Zároveň, když už jsem se dala do řeči s tím mladým mužem, tak on mně říkal, že se musí usmívat tomu, že samozřejmě by rádi třeba zateplili a tak dále, ale oni nemají žádné úspory, rezervy na to, aby mohli zrealizovat zateplení rodinného domu fotovoltaiky. A i kdyby dostali dotaci, a možná by dosáhla tato rodina i na tu maximální podporu, no tak nejbližší možný termín na realizaci fotovoltaiky je podzim příštího roku.
To znamená, ti mladí lidé vůbec vlastně nemají teď adekvátní řešení, jak to řešit.
No a mne samozřejmě zaráží to, že v této situaci Ministerstvo pro místní rozvoj pozastavilo program na podporu bydlení mladých, to znamená i například na to, aby jim stát půjčil na družstevní podíl nebo na nějakou realizaci vlastního bydlení, dokonce ministerstvo nenavýšilo ani ten dotační titul, který se týká zainvestování pozemků pro bytovou výstavbu. Měl tam pan ministr převis skoro 200 milionů, ale samozřejmě ani tyto projekty se nerealizují. A já jsem přesvědčená o tom, že my jsme nastolili, když jsme odcházeli jako vláda, možnosti. Například jsme se bavili o tom, že by stálo za to vyvolat jednání s bankami, aby se prodloužila splatnost hypoték třeba na 40 let. Protože jakmile toto uděláte, tak se vám logicky sníží ta splátka, to znamená ti mladí lidé by to třeba zvládli právě s těmito nástroji. Předávali jsme na papíře, to přiznávám, ale projekt zapojení soukromého veřejného sektoru, aby stát dal k dispozici pozemky, aby se rozjela bytová výstavba atd. A jediné, co vlastně současná vláda udělala je, že nový stavební zákon posunula o rok, ta jejich vlastně připravovaná novela je opravdu zatížena mnoha připomínkami, je tam 55 zásadních rozporů, včetně zásadních resortních rozporů, takže asi se v nejbližší době nového stavebního zákona jen tak nedočkáme. A právě odpovědi na tyto otázky by si mladí lidé zasloužili. Určitě nepíšou jenom mě, určitě píšou i vám, a proto bych si chtěla požádat, aby byl bod Řešení bytové krize zařazen jako první bod dnešního jednání. Děkuji.
