Černý Most, Vršovice nebo Řepy – to jsou jen některé ze čtvrtí, jejichž obyvatelé si opakovaně stěžují na problémové soužití s nájemníky, které jim přidělilo město. Život jim často komplikuje nejen znečištěný veřejný prostor a zápach, ale často i obavy o zdraví a bezpečnost. Jistě se shodneme na tom, že nechávat lidi bez přístřeší nebo rodiny s malými dětmi na ubytovnách není cesta, kterou by se moderní metropole měla ubírat. Zároveň je ale třeba zaručit, aby snahy o sociální začleňování neměly negativní celospolečenský dopad. V tomto ohledu pražská radnice zoufale selhává. Pokud má přidělování bytů v rámci takzvaného sociálního zabydlování fungovat, musí celý proces projít revizí..
Předně je třeba, aby magistrát způsob umisťování do sociálních bytů a požadavky na zájemce koordinoval s konkrétními městskými částmi. Velkou pečlivost je třeba klást na schopnost žadatelů udržet si práci a bydlení. Sociální pracovníci by měli dohlédnout na to, aby potřebných životních dovedností žadatelé dosáhli ještě před nastěhováním do obecního bytu, nikoli doufat, že se nějakým zázrakem osvědčí až posléze. Intenzivní a koordinovaná musí proto být i následná sociální péče. A také proaktivní, aby se případné problémy vyřešily už v zárodku. Ze stížností, které přicházejí se všech koutů Prahy, mám dojem, že současné vedení neuspělo ani v jednom výše uvedených bodů. Pokud se ale pletu a projekt sociálního bydlení aspoň někde šlape jako hodinky, budu moc rád vyveden z omylu. Jaké zkušenosti máte s nájemníky v sociálních bytech vy? Jak rychle se daří případné problémy v mezisousedských vztazích řešit? Jako vždy se těším na podnětnou diskusi pod příspěvkem.
