Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda nám předkládá návrh novely, kterou chce zvýšit zadlužení naší republiky o dalších 320 milionů korun. Je to o to pozoruhodnější, že nedávno jsme zde absolvovali dlouhou diskusi na téma, kdy vládnoucí koalice oškubala zdravotní pojištěnce o 14 miliard, a v době, kdy stávající inflace přináší do rozpočtu další velké nečekané zisky, které jsou odhadovány na nějakých 127 miliard, jak už tady zaznělo, takže ten postup je poměrně pozoruhodný. Je pozoruhodný také z toho důvodu, že vlastně k dnešnímu dni státní dluh činí nějakých 2,7 bilionu korun. A pakliže skutečně ten plán zadlužování, jak jsme měli možnost ho vidět, zhruba těch 250 miliard ročně, vláda dodrží, tak ke konci jejího volebního období, a pakliže ho dovládne, tak by měl být necelé 4 biliony korun. Znamená to, že každý občan České republiky teď v tento moment včetně miminek dluží nějakých 270 000, když se to rozpočítá na počet obyvatel, a na konci by to bylo tedy o těch 100 000 víc.
Jde o to, že z těchto peněz ten nový rozpočet vlastně počítá, že by věnoval 120 milionů na položku humanitární pomoci a 200 milionů na položku ostatní výdaje na plnění úkolu Ministerstva zahraničních věcí. Já do druhého čtení budu načítat pozměňovací návrh, aby tyto prostředky byly přesunuty do výdajového bloku rezerva na mimořádné výdaje podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa, jehož navrhovaný objem je naopak setrvale velmi nízký a v současné době neodpovídá aktuální situaci a potenciálním rizikům nejrůznějšího typu, jak jsme viděli při likvidaci požáru v Česko-saském Švýcarsku. To samé platí o rozpočtové položce rezerva na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků podle zákona č. 240/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve stejné rozpočtové kapitole.
Případně lze část těchto prostředků převést do rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra do položky Výdaje Hasičského záchranného sboru České republiky. Zmíněný požár totiž ukázal mimo jiné i to, že kapacity tohoto sboru jsou z hlediska základních funkcí podceněné a může to znamenat velké riziko.
Obdobně si nepochybně zaslouží zvýšení platů naši hasiči. O tom už tady byla řeč. Já si myslím, že jejich povolání je natolik důležité a natolik riskantní, že skutečně jeho společenská váha je vysoká a měla by být podle toho patřičně oceněná.
Za neodůvodněnou v dnešní situaci považuji vysoko předimenzovanou rozpočtovou položku Příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím v zahraničí, jejíž objem přes 1,5 miliardy korun - navzdory tomu, že Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně konstatoval neúčelnost vynakládání značné části těchto prostředků a žádal o zjednání nápravy, tak to tam pořád je. Takže si myslím, že bychom se na to měli podívat.
No a teď se dostávám k té nejzajímavější části, kterou je otázka, že zatímco vláda se snaží nějakým způsobem získávat prostředky tím, že nás zadlužuje, tak po špičkách chodí okolo velmi důležitého rozsáhlého zdroje financí. A to je, jak nám ukázal přístup Polska, to je otázka nezaplacených válečných reparací z Německa.
Polsko se rozhodlo oficiálně požádat Německo o vyplacení válečných reparací za období nacistické okupace a oznámil to minulý týden u příležitosti připomínky 83. výročí od vypuknutí druhé světové války polský politik Jaroslaw Kaczynski, předseda strany Právo a spravedlnost. Náhrada škody, kterou má Polsku zaplatit, činí 6,2 bilionu zlotých, což je zhruba 32 bilionů korun. Tento polský požadavek zároveň ukazuje na - abych tak řekl - nepochopitelnou zdrženlivost, když to nenazvu zbabělostí mnoha českých vládních politiků - a to se nevztahuje jenom na stávající vládu, prosím pěkně, abych byl férový, protože už jsem s tím přišel i u minulé vlády - kteří opakovaně tvrdili, že žádat Německo o úhradu válečných reparací není již právně ani politicky možné. Dokonce to mám písemně od nich.
Hnutí SPD jako jediná politická síla se dlouhodobě veřejně hlásí k myšlence, že i Česká republika musí po Německu požadovat urychlené vyplacení reparací, které nám Československo, které nám Německo, promiňte, jako následnický stát nacistické Třetí říše, za brutální okupaci českých zemí v letech 39 až 45 minulého století a smrt více než 360 000 našich spoluobčanů a způsobení ohromných hospodářských a majetkových škod, dodnes dluží. Máme na to evidentní právní nárok a jsme tím povinni našim předkům i všem obětem nacistické okupace stejně tak, jako našim dětem, kterým tento dluh zůstává. Právo na vyplacení těchto válečných reparací nám přiznala Postupimská konference i reparační konference v Paříži. Takže z celkové částky, kterou nám přiznala Pařížská reparační smlouva, což bylo 306 miliard korun v tehdejší měně, nám dosud Německo zaplatilo podle mých informací pouze 0,07 %, tedy necelou tisícinu. Podle hodnověrných odhadů a propočtů na základě vývoje hodnoty měny a cen nám tedy Německo dluží ještě nejméně 4 biliony korun, přičemž některé odhady hovoří dokonce až o patnácti. Hnutí SPD proto podporuje požadavek Polska vůči Německu jako oprávněný. Jsme hluboce přesvědčeni, že stejným způsobem musí postupovat i Česká republika. A myslím, že by to vyřešilo spoustu finančních problémů, do kterých se teď dostáváme. Děkuji za pozornost.
