Tak tomu ale není. Zkušenost s předchozími prezidentskými mandáty by měla vést k tomu, aby do budoucna Ústava bránila excesům a zneužití funkce prezidentem. Zákony jsou totiž psány pro doby, kdy je zvolen někdo, kdo může podlehnout pokušení svou funkci zneužít.

Minulý týden jsme diskutovali na společném jednání ústavních komisí Senátu a Poslanecké sněmovny, co je nutné v Ústavě upravit. I když si nemyslím, že má Ústava být neuváženě opravována a doplňována, postavení prezidenta v ní je úplným anachronismem, protože z něj děláme monarchu, který stojí nad občany. Nemůže být za nic stíhán, nemusí dodržovat zákony. Odvolat ho prakticky nejde.

Přitom v zavedených demokraciích je to jinak. Například vidíme, že v USA vyšetřují minulého i stávajícího prezidenta, jak nakládají s tajnými dokumenty. A tak je to normální. Nenormální je, když tolerujeme, že v prezidentské kanceláři působí lidé bez bezpečnostní prověrky, bez problémů manipulují s tajnými dokumenty a skartují je. A nic se nestane, prezident za nic nenese odpovědnost. To prohlubuje morální marasmus a dává velmi špatný příklad, že pravidla není nutné dodržovat.

Potřebujeme prezidenta občanského. Právě doba velkého střídání na Hradě je příležitostí nastavit lépe pravidla, abychom si prezidenta nejen mohli vážit, ale aby věděl, že nad ním jsou zákony a Ústava a že jím složený slib je skutečný závazek. Doufám, že bude vůle právě toto téma v ústavní komisi Parlamentu diskutovat.