Pokusím se vám jenom krátce z mého pohledu shrnout můj postoj k tomu zákonu. Jsem členem podvýboru pro bydlení a člen hospodářského výboru a v podvýboru pro bydlení byla výrazně jiná diskuse než v hospodářském, to musím říct, že i výrazně jiné pohledy, a částečně to je možná i dáno tím, že v hospodářském jsme se na to dívali velmi ekonomicky a v tom podvýboru pro bydlení jsme se dívali na ty různé způsoby, jak bych řekl síť, kterou vytváříme proto, aby ty případy, které jsou složité, ta síť dokázala ochránit. Podvýbor pro bydlení podpořil ten zákon a hospodářský výbor ne. Tak chci jenom říct, proč a jaké argumenty tam zazněly a jak já se na to dívám. 

V podvýboru pro bydlení jsme se na to dívali opravdu způsobem, co ten zákon může přinést a co může opravit. A pozor, nejsem nějaký obrovský fanoušek toho zákona, vidím mnoho minusů, mnoho otazníků, ale i mnoho plusů. V podvýboru pro bydlení jsme se dívali na to, jestli ten problém, který dnes máme s doplatkem pro bydlení, jak tady ctěný kolega senátor zkušený Zbyněk Linhart mi vysvětloval, začínali jsme na jedné miliardě, jsme na 29 ze státního rozpočtu. Dívali jsme se na to, jestli dokáže do budoucna nějaké řešení přinést, možná zmírnit ty výdaje státu nebo ne. A v hospodářském výboru ta diskuse byla spíše – a nemyslím to zle – ale spíše ideologická. 

Přidáváme úředníky. Úředníci jsou nová místa, nová místa nás stojí nějaké peníze. A když to děláme takto, tak radši ty peníze dejme rovnou na výstavbu bytů. To byly ty dvě různé diskuse.

A teď pohled z mé strany k zákonu a těmto dvěma rozdílným diskusím. Když se na to budeme dívat čistě ideologicky a myslím, že to tady dělat nemůžeme, tak samozřejmě zákon přináší nějakých, a teď si to nepamatuji přesně, 348 míst, myslím. Navíc je to 352 milionů, které vydá stát za nová úřednická místa. To samozřejmě na první dobrou si říkáte, proč noví úředníci a pomůže to, nebo nepomůže? Z hospodářského hlediska samo o sobě peníze navíc.

Když se na to podíváme z hlediska toho, kolik dnes už stát vydává právě na zmíněné dávky na bydlení a jaký systém máme, tak buď jsme – pokud se na to díváme ideologicky – dokázali systém opravit za posledních 20 let, nebo nedokázali. A já myslím, že nedokázali. Tak jedna z variant je prostě hledat nějaký způsob řešení. A ta řešení máme jaká jako legislativci? Můžeme vytvořit systém motivační, kde budeme hledat buď nějaký systém a zaznělo tady, ctěná kolegyně Hamplová říkala, že to je nesystémové, prostřednictvím předsedajícího.

Já si to nemyslím, protože jestli něco se tomu zákonu nedá něco úplně vytknout, tak je to, že hledá systém. To, že byla část systému odstraněna v dohodách v Poslanecké sněmovně, část toho byla upravena, že to není na všech ORP a tak dále, to je pravda, ale prostě zákon hledá systém. Nemůžeme vytknout, že tam hledá systém a snaží se systém zabudovat. Co můžete vytknout, že je systém tak robustní a je to velmi složité, že možná ideologicky vydáme moc peněz a bude to moc komplikované.

Takže za mě, když se na to podívám, tak si řeknu „hledá se systém, jak opravit problém, že dnes vydáváme na sociálních dávkách až příliš mnoho a hledáme nějaký způsob, jak omezit boj s chudobou“. Kdyby to přineslo aspoň to, že někteří budou mít další alternativu toho, že nemusí jít k tomu svému, který má bytový dům, který vypadá v obci jako dům hrůzy, sám jsem starostoval v Mnichově Hradišti. Máme tam krásné sídliště, všechno jsme opravili, ale byl tam jeden dům, který stále byl bez zateplení, bez dobrých oken, omlácený, a kupodivu tam nejvíce bujel obchod s chudobou a hledali jsme různá řešení a nepovedlo se. Jediné správné bylo, kdybyste měli více obecních bytů nebo lepší podporu na sociálním odboru, aby dotyčným pomohli a řekli jim „tady můžeš“. 

Takže když se na to dívám z pohledu podvýboru pro bydlení, pro mě je to prostě varianta. A já neříkám, že sebespásná, protože když jsem si tady teď vypisoval v diskusi, jedna taková reflexe, ještě když jsem býval poslancem, tak bych chtěl všem poděkovat, opravdu je to poděkování všem senátorům za to, že když tady jsem a diskutujeme, tak opravdu diskutujeme, lidé naslouchají a hledáme argumenty a přemýšlíme o tom. Mám pocit a má osobní zkušenost ve sněmovně byla, že jsem se k tomuto pultíku ve sněmovně málokdy dostal, po několika dnech, a když jsem se tam dostal, tak jsem byl pozurážen za ty názory. To se tu neděje. Tak to jen taková jedna věc, kterou jsem musel říci, že za to bych chtěl poděkovat, že je to opravdu racionální pohled a diskuse je velmi kultivovaná.

Takže z mého pohledu ano, jsou tam minusy, to je vysoká administrativa. Ano, je tam poměrně velká složitost. Otázky za mě, bude to fungovat nebo nebude to fungovat? K tomu se pak dostanu. A otázky, nakolik to opravdu pomůže ke snížení obchodu s chudobou. Velká otázka pro mě byla, měli jsme diskusi se zástupci tajemníků a jak to tady bude s financováním. Já jsem byl starostou ORP, je to 1 milion na úvazek, ale aby opravdu v rozpočtu byl, že? Tak to musím říci, já chápu, že MMR říká: „My to chceme v rozpočtu,“ MV to má potom vypsat. Ale to je za mě vlastně ta největší podmínka, protože pokud hodíme na obce další náležitosti a pak jim na to nedáme peníze, tak jsme žádný systém nevytvořili. Bez peněz, musíme si to přiznat, peníze tam dejme, vyzkoušejme to a jestli to bude fungovat, tak jsme systému pomohli. 

Takže to jsou otázky, které k tomu mám. A ještě jednu velkou otázku, a to myslím, že je velmi zásadní, a to jsou ty cenové mapy. To se samozřejmě dá potom ještě doprovodně upravovat, ale to je jedna věc, která mě trápí, a to zcela vnímám, myslím, že to byl pan kolega Vícha, ale i další, kteří zde mluvili o tom, že ceny jsou někdy vyšší, než jsou v daném místě. Tím pádem se zvyšují ceny, nakonec ještě doplácí stát více, tak to vidím jako problémové.

To jsou za mě ty minusy či otazníky, které jsem si vypsal už v podvýboru pro bydlení. A když jsem se pak díval do materiálu, mluvil jsem se zástupci MMR a se zástupci ještě kolegy z Poslanecké sněmovny, tak když se dívám na to, jestli to bude fungovat, nebo ne, tak já jediné, čemu můžu věřit, jsou zkušenosti, protože základní lidskou schopností je, že když se v té věci nevyznáte tolik a nejste na ni expert, tak můžete porovnávat nebo se dívat na fakta. 

Tak když se dívám na fakta a porovnání, tak jsem si zde našel, že jsou to zkušenosti ze zahraničí, ale především ten systém fungoval už v 70 projektech napříč ČR. 41 projektů bylo v rámci programu OPZ+. A pak tu mám, že bydlení využilo přes 1558 domácností. Nechci to prodlužovat, už o tom zákoně jednáme dlouho, jen chci říci, že zkušenosti v jednotlivých projektech, ještě diskuse s kolegy v regionech, kteří mi o těch projektech říkali, tak u mě převážilo to, že zákon podpořím, protože si myslím, že nakonec se zdá, že dobrá praxe nebo příklady projektů nám ukazují, že by to fungovat mělo. Jestli to bude fungovat partikulárně, uvidíme. Jestli to bude fungovat na celé škále naší republiky. 

To je jedna z odpovědí, kterou jsem si sám pro sebe zodpověděl, že to není pilotní projekt, ale už je to vyzkoušené jak v zahraničí, tak v ČR. A pouze se jedná o to, jestli to v té škále bude fungovat. Za mě je to prostě návrh řešení. Vůbec není sebespásný. Na podvýboru pro bydlení jsem říkal, že je pro mě velmi důležité, že se tam dostal – a tady chci poděkovat kolegům, paní ctěné senátorce Marvanové a panu kolegovi Holáskovi za to, že přišli a společně jsme potom v podvýboru vytvořili podporu možnosti odpočtu pro družstevní bydlení. Povedlo se to už dostat do zákona. 

Za mě tento zákon je střípek do mozaiky. Je to na určitou skupinu, která má své problémy s bydlením. A dnes je často zneužívána obchodníky s chudobou. Ale to, kde budeme muset výrazně přitlačit, jsou jiné věci, za mě. A to je právě podpora družstevního bydlení, protože když prostě – a už to tady zaznělo od pana senátora Holáska – vy si hypotéku nemusíte brát celou, vezme si ji za vás družstvo. Nebudu tu opakovat všechny argumenty, ale vede to k tomu, že bydlení je dostupnější. Je to za mě i podpora obecního bydlení. 

A jen pozor, jako člen hnutí STAN a jako bývalý starosta upozorním kolegy, že já nejsem pro to, abychom dostávali další a další dotace na bydlení. Jestli máme něco od státu dostávat, tak je to lepší a předvídatelné prostředí a využití Národní rozvojové banky, která by poskytla zázemí a pomoc s dlouhodobými úvěry na to, aby obce měly dlouhodobý přehled o tom, kam mohou směřovat a jakou podporu a v jakém prostředí mohou od státu podporu získat. Ale nemyslím si, že to mají být dotace. Osobně mám za to, že za těch 20 let jsme si zvykli nejen obce, ale mnoho dalších subjektů, že jsme předotováni a prostě pohled na dotace musíme v této oblasti změnit. 

Na závěr bych chtěl říci, čeho jsem se na začátku obával a co mi zákon přináší v tom dobrém, že je tam státní garance. Mnoho z lidí, kteří mají byty, tak je nechávají prázdné kvůli tomu, že si tam nechtějí někoho vzít, protože nevědí, jak to nakonec bude. Dostanu ho odtamtud pryč? To je častá otázka. Já bych chtěl, ale mám tam takové otázky ohledně dnešních zákonů. Dobře, můžeme změnit dnešní zákony. Jde o to, jak se vlastník může vypořádat s problémovým nájemcem. Ale v tomto případě dostává státní garanci. Ano, je to trošku komplikované, ale může si to zkusit, může to vybrat. Pokud to bude fungovat, tak má jistotu, že tam má prostředníka, který je stát, není to někdo, kdo na tom chce vydělat. A je to stát, který mu přinese garanci v tom, že nebude mít takové problémy v případě toho, že s dotyčným, který si byt najímá, problémy budou. 

A ještě jednu důležitou věc, myslím si, že je to ta nejdůležitější. My těch bytů, a teď, když to řeknu, tak určitě někteří budou říkat, že to tak není, ale my těch bytů nemáme málo. My pouze máme lidi, kteří chtějí bydlet tam, kde se žije nejlépe. A Ježíš Maria, proč bychom jim to měli zazlívat? Co bychom měli dělat, je podporovat regionální rozvoj tak, aby nám lidé z regionů prostě neutíkali. Já jsem z Mladoboleslavska a vidím, jaký je tlak na to, aby lidé žili v sídlech, kde se jim žije dobře. Ale když se potom podíváte o 40, 50 km dál, půjdu na Českolipsko a směr k severu, tak najednou bytů přibývá a za lepší ceny. A o čem to je? Je to o dostupnosti práce, ale obecně nezaměstnanost nemáme vysokou, takže to je o tom, že prostě nemáte infrastrukturu, kterou byste potřebovali. A nemyslím jen tu samotnou fyzickou, silnice, železnice, ale i tu digitální.

Že třeba kolikrát nemůžete na tu dálku pracovat s takovým připojením, ale taky prostě nemáte všechny ty další služby. A o tom to je. To je mnohem komplexnější otázka, ale já si myslím, že dokavad si neodpovíme na tady tu část, no tak prostě skončím tak jako většina vyspělých a dneska směřujících se států, že se bude Praha rozvíjet a rozvíjet – upřímně Středočeský kraj pak budeme moct škrtnout, protože to bude jedna velká Praha. A všechny peníze budeme dávat tam.

A víte co? Až budeme za 10 let se tady bavit, a někteří z nás tady stále budou, tak se bude říkat, že je nedostatek bytů, že jsou příliš drahé, protože kolem Prahy a kolem Brna budou příliš drahé, protože tam všichni budou chtít žít. Takže naše společná odpovědnost za mě je především v tom, abychom dokázali vytvořit lepší podmínky pro bydlení tak a pro život, aby lidé nám neodcházeli z regionů.

Omlouvám se, pokud to bylo příliš dlouhé. Za mě závěrem tedy chci říct, za mě je to součást té mozaiky. Myslím si, že ten zákon má plno pozitiv, souhlasím s tím, že má v některých věcech své nedostatky. A doufám, že během toho nástupu do toho zákona ty nedostatky dokáže ten zákon sám o sobě, a především s těmi, kteří pracují pro tento stát, překonat. 

Děkuji.