Přednášející na diskuzním čtvrtku uvedl následující fakta:
Česká akonomika se z hlediska vývoje ekonomiky opírá o dvě historická období, tzv. období států Rakouska-Uherska a tzv. období státního režimu socialistického hospodaření. V součanosti je stát obětí tzv. korporátů, kterým již existence samotných států překáží.
Československo získalo hospodářské dědictví průmyslu i zemědělství z říše Rakouska-Uherska. Česká i Slovenská ekonomika byla svým způsobem nejvyspělejší teritoriální částí Habsburského Rakouska a maďarského Uherska.
Československo nakonec vzniká jako pouhá dohoda mezi Anglií a USA. Američané trvali na rozbití Rakouska-Uherska z pouhého důvodu, aby ve střední Evropě neexistoval silný státní útvar.
Jen pro doplnění přednášejícího musím doplnit:
Ačkoliv USA nebyly primárním faktorem, který rozbil Rakousko-Uhersko, ale jejich vliv a úloha v boji, který nakonec rozbil Rakousko-Uhersko byla klíčová. Válečné události a dohoda, kterou USA hrají roli při podpisu, vedly k rozbití monarchie a vzniku nových států.
Přednášející k období tzv. První republiky uvedl:
Za období tzv. První republiky bylo zemědělství nad mezinárodním ekonomickým průměrem, ale z hlediska průmyslového byla ona tzv. První republika pod mezinárodním průměrem.
Podle přednášejícího se ona tzv. První republika až v roce 1937 dostala na úroveň roku 1913! A to zejména proto, že tento režim profitoval ze zbrojení. Přednášející označil tzv. První republiku jako ekonomiku poválečnou a zmínil se lehce o pozemkové reformě, která proběhla v tomto období a pocházela tedy z tzv. První republiky.
Pokud se mám ke komentáři přednášejícího vyjádřit, tak následovně:
Pozemková reforma spočívala ve vyvlastnění či zestátnění či znárodnění a následném přerozdělení pozemků, zejména zemědělských a lesních. Tato reforma započala v dubnu roku 1919 záborovým zákonem č. 215/1919.
Jelikož se jedná o obsáhlé téma, tak se zmíním pouze k tématu velkostatků (zákon č. 32/1918 Sb., o obstavení velkostatků) a římskokatolické církve. Církev do roku 1947 přišla do 10 % svého pozemkového vlastnictví (v ČR) za který získala peněžní náhradu.
Zajímavějším tématem je odškodnění zaměstnanců velkostatků za tzv. První republiky. Odškodnění se týkalo 66.920 zaměstnanců a bylo prováděno ve formě přídělu půdy, peněžní náhrady, penze nebo zajištění náhradního zaměstnání.
Úředníci obdrželi průměrně 31.480 Kčs (nebo 67,7 ha), deputátníci 5.173 Kčs (nebo 1,6 ha) a stálí dělníci 3.410 Kčs (nebo 1,2 ha).
Jako další zajímavost k období tzv. První republiky musím doplnit:
Pokud se například jedná o rok 1929, tak roční index produkce zaznamenal pokles 40 procent. Okolní státy na tuto krizi reagovaly zvýšením dovozních cel, ale i nižší produktivitou práce, takže československé výrobky nemohly cenově konkurovat západoevropskému či americkému zboží.
Česká ekonomika tak byla rázem vržena o více než 10 let zpět a v některých ukazatelích se do zániku republiky nepodařilo dosáhnout ani předválečné úrovně. Kvůli nízké ekonomické úrovni a devalvaci koruny tak lidé volali po regulaci hospodářství.
To vše zasadilo další rány zpochybňovanému ekonomickému liberalismu, kdy politické reprezentace, ekonomové a intelektuální elity, nehledě na masy občanů, začaly volat po daleko větší státní ingerenci (zasahování) a dohledu na chod ekonomiky.
Také vzniká určitý mýtus o tom, že v roce 1929 patřilo Československo z hlediska HDP na obyvatele k desátému nejvyspělejšímu státu světa. Pavel Szobi jako historik a ekonom z Evropského univerzitního institutu ve Florencii uvedl:
„Podle výše národního důchodu na obyvatele zaujímalo Československo 17. místo ve světě, dle hodnoty průmyslové výroby na obyvatele jsme byli na 12. příčce ve světě, podle podílu na světové průmyslové výrobě dokonce na 10 místě.“
Naopak podle Broadberryho a Kleina bylo HDP na obyvatele tzv. První republiky menší než u Dánska, Itálie, Německa, Nizozemska, Norska a Rakouska. Maddison a Bairoch řadí pro rok 1929 Československo na 17. pozici v HDP na obyvatele. No a Prados de la Escosura dokonce až na dvacáté místo (ještě za Irskem, Finskem a Španělskem.
Přednášející se rovněž zmínil o období tzv. sociaismu (1948-1989), kdy uvedl:
Pokud se jedná o úspěchy tzv. První republiky, tak se průmysl a zejména tehdejší železárny posílily vlivem německého a francouzského kapitálu a následným zbrojením. Československo se zavázalo vyplatit újmy velkých továren kapitálovým bankám, které byly většinou u nich zaúvěrovány v zahraničí.
Podle statistik bylo znárodněno 3.348 ekonomických jednotek se 721.000 zaměstnanci. Finanční situace bank byla v květnu 1945 katastrofální. Banky, které byly akciovými společnostmi a nebyly zkonfiskovány, byly po několikaměsíčních politických diskuzích znárodněny postátněním 24. října 1945 dekretem prezidenta republiky č. 102/1945 Sb., z. a n. V českých zemích se znárodnění týkalo deseti bank, který se staly národními podniky.
Pokud mám tyto tvrzení doplnit, tak budu pokračovat následovně:
Pokud se mám zmínit o znárodnění z hlediska zákona č. 100/1945 Sb, Dekret prezidenta republiky o znárodnění (E. Beneše), tak v podstatě vedle konfiskace majetku etnických Němců a dalších zrádců (kolaborantů) se jednalo o rozsáhlé a jednorázově provedené znárodnění (konfiskace) dolů, velkých průmyslových podniků (v zásadě nad 500 zaměstnanců), podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven.
Přednášejícího je vhodné doplnit údaji ze Statistické ročenky:
Pokud se jedná o vývoj Československého hospodářství v letech 1937 až 1983, tak v roce 1983 dosáhl vytvořený národní důchod v běžných cenách 507 mld. Kčs, tj. 33 tis. Kčs na obyvatele. Ve srovnání s rokem 1937 se objem vytvořeného národního důchodu zvýšil více než šestkrát.
V případě průmyslové výroby došlo k jejímu vzrůstu v roce 1983 ve srovnání s rokem 1937 více než 13,3 krát, čímž byla uskutečněna socialistická industrializace země, takže se průmysl stal oporou hospodářství.
Zemědělská produkce v roce 1983 ve srovnání s rokem 1936 byla 1,5krát vyšší. Přechod zemědělské malovýroby na vysoce mechanizovanou zemědělskou velkovýrobou umožnil dosahovat této vyšší produkce nejen na půdním fondu o 12 % nižším, ale především s poklesem počtu pracovníků v zemědělství o 2,4 mil. osob ve srovnání s poválečným stavem.
Další ukazatele jako je objem stavebních prací vyprodukovaných stavebními podniky, tak tedy byl 13krát vyšší v roce 1983 než v roce 1948, osobní spotřeba na 1 obyvatele v roce 1983 ve srovnání s rokem 1937 byla 3,3krát vyšší (spotřeba masa na 1 obyvatele dosáhla 84 kg proti 34 kg).
Mezi další zajímavosti patří index reálných mezd, který se zvýšil v roce 1983 ve srovnání s rokem 1937 více než 2,5krát. Vhodné je se vyjádřit také ke školství, kdy počet vysokoškolských studentů vzrostl proti roku 1937 více než 6,7krát.
Přednášející se pozitivně vyjádřil k období tzv. Sovětské nebo Stalinově ekonomice:
V letech 1920 až 1929 se Sovětská ekonomika rozvíjela klasickým kapitalistickým způsobem. Ještě ve 20. letech byl Sovětský svaz zaostalou zemědělsko-průmyslovou zemí se zastaralým průmyslem a primitivním zemědělstvím.
Pro rozvoj tehdejší ekonomiky po roce 1929 byla pronajata nejsilnější projekční kancelář z Kanady, která v podstatě Sovětům pomohla otevřít vlastní projekční kanceláře. A tak se během pouhých dvou let podařilo vybudovat v samotném sovětském Rusku zhruba 1.300 strategických závodů.
Sovětská ekonomika byla vícesektorová, tedy až do období kolektivizace ve 30. letech, kde vedle státních podniků existovaly i polosoukromé podniky, ve kterých se vyrábělo 40 až 60 procent. Soukromé farmy produkovaly potraviny z 90 procent jako soukromé farmy.
Přednášejícího je možné doplnit s informací o tom, že:
Koncem 30. let se Sovětský svaz stal průmyslovou a vojenskou mocností. Sovětský národní důchod počítaný ve stálých cenách roku 1937 vzrostl z 123,7 miliard rublů v roce 1928 na 135,7 miliard v roce 1932 a 250 miliard v roce 1940.
Sovětská ekonomika byla až do období tzv. násilné kolektivizace tedy vícesektorová, kde vedle státních podniků existovaly i polosoukromé podniky, ve kterých se vyrábělo 40 až 60 procent zboží. Soukromé farmy produkovaly potraviny z 90 procent.
Přednášející se ještě vyjádřil ohledně problematiky Sovětského Ruska:
Stalinská ekonomika se od roku 1930 do roku 1953 rozvíjela. Uvedl, že jako první použil atom pro mírové účely SSSR a dodal, že v 50. letech patřil Sovětský svaz v průmyslové politice a v oblasti vědy a rozvoje ke světové špičce.
Kvůli rekordnímu letnímu suchu v roce 1947 bylo zapotřebí do Československa dovážet obilí. No a právě v onom roce 1947 bylo do Československa nutné dovézt 41.000 vagonů obilí z ciziny, přičemž 20.000 vagonů pšenice a 3.000 vagonů chlebového obilí měly být zajištěny dovozem ze SSSR.
K výše uvedenému tvrzení bych mohl spolehlivě dodat:
Dne 27. června 1954 byla spuštěna první jaderná elektrárna na světě vyrábějící elektřinu pro rozvodnou síť v Obinsku v Sovětském svazu. Pokud se jedná o rozvoj tzv. Stalinovy ekonomiky, tak na knižním trhu existuje publikace s názvem „Stalinova ekonomika“ od autora Valentin Jurievič Katasonov.
K dalším úspěchům Sovětského svazu patří Sputnik 1, což byla první umělá vesmírná družice Země, která odstartovala v roce 1957 kosmickou éru lidstva. Její vypuštění způsobilo šok v západních politických kruzích a nadšení u vědců na celém světě. Později se k dalšímu úspěchu SSSR v roce 1961 přidalo vzlétnutí prvního člověka do vesmíru Jurije Alexejeviče Gagarina.
Přednášející se zmínil i o součanosti:
Uvedl, že v součanosti probíhá hegemonizace ekonomiky. Dále pohovořil o anglo-americké válce a tedy i střetu dvou nejsilnějších ekonomik světa. Anglo-americká válka byla střetnutím mezi USA a Britským impériem (1812-1815).
Důvodem pro střet obou velmocí byly spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení území a sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Velkou Británií. Válku oficiálně vyhlásily Spojené státy americké 18. června 1812 a krátce poté zahájily obě strany aktivní bojové akce.
A z tohoto důvodu se na přelomu 19. a 20. století začal budovat hegemon Spojených států amerických. Zájem USA o suroviny a přírodní zdroje přerůstá přes rozvojové země a Evropu nejen do Ukrajiny, ale i do samotného Ruska.
Anglické zájmy z hlediska jejich zájmů směřovaly mnohdy proti Rusku. Například roku 1780 byla z iniciativy Ruska vytvořena Liga neutrálních států. Liga požadovala proti zájmům Velké Británie právo na svobodnou plavbu na otevřeném moři.
Přednášející se zmínil i o problematice české ekonomiky:
Uvedl, že reálný příjem obyvatelstva je o 50 procent vyšší, než v roce 1989. Ovšem reálné důchody jsou na úrovni roku 1989. A to tedy jen údajně proto, že se do spotřebního koše nezapočítávají tehdejší levné nájmy a energie pro bydlení.
Klausova vláda tedy umožnila zlikvidovat cukrovary. Ano, k tomu mohu osobně dodat, že zavedení tzv. cukerného pořádku v nových zemích EU, mezi které se v roce 2004 zařadila i Česká republika, se tak na Hané neobešlo bez obětí.
Toto mohu potvrdit jako pamětník:
Nástup kvót nepřežily cukrovary v Němčicích nad Hanou (ačkoliv tento cukrovar prosperoval, což si jako člen rodiny, která v tomto cukrovaru pracovala velice dobře pamatuju), v Kojetíně nebo Brodku u Prostějova.
Všechny tyto cukrovary patřili britsko-francouzské společnosti Eastern Sugar, které spolu s cukrovary na střední Moravě zavřeli také továrnu v Hrochově Týnci na Chrudimsku. V restrukturalizačním plánu se firma zavázala, že tyto cukrovary zlikviduje.
Ano, firma Eastern Sugar musela všechny své cukrovary zbourat. Nejprve je však chtěla prodat. To ale Stání zemědělský intervenční fond zamítl. A tak byl osud cukrovarů v Hrochově Týnci, Němčicích nad Hanou a Kojetíně zpečetěn.
Odchod společnosti Eastern Sugar z českého trhu měl pozdeji dohru u arbitrážního soudu, kde firma žádala odškodnění za to, že česká vláda v roce 2003 snížila produkční kvótu Eastern Sugar o 30 procent, zatímco kvóty ostatním producentům zvýšila. Společnost s žalobou uspěla. V roce 2007 vysoudila na České republice 711 milionů korun.
Přednášející se ještě zmínil ohledně současných ekonomických problémů:
K dalším tématům patřily obchodní řetězce, které ročně odvádí 500 miliard Kč a dalších 300 miliard Kč, což jsou tzv. daňové optimalizace. Proti systematickému zdražování Českých obchodních řetězců slabě zasahuje tzv. regulační úřad.
Pokud se jedná o české banky z hlediska jejich prosperity, tak zhruba 13 až 18 procent jsou tedy zisky samotných bankovních institucí, které odvádějí tento zisk svým mateřským společnostem do zahraničí.
Diskuze:
V diskuzi se probíralo téma výroby a zabezpečení elektrické energie, kdy současná výroba elektrické energie je na hranici vlastní soběstačnosti. A co se týká výroby a zabezpečování elektrické energie, tak můžeme kolem roku 2030 očekávat i blackouty, pokud budeme pokračovat podle současného vývoje energetiky. Samotný Green Deal může situaci ještě zhoršit. Je zapotřebí si ujasnit, že kolísání a výpadky kvůli nekvalitnímu zajišťování energetiky může mít i takové zápory jako ničení elektrických spotřebičů.
Do diskuze jsem přispěl ekonomickým tématem ohledně mé publikace s názvem „Za socialismu se podařilo vybudovat,“ kde jsem se zmínil o vývoji ekonomiky socialistického hospodaření v Československu, konkrétně v letech 1948 až 1989, kdy například průmysl během 40 let existence narosl více než 13,5 krát. Zmínil jsem se o literatuře, ze které jsem čerpal, jako například z knihy „Pamětí a úvahy“ od L. Štrougala, publikace s názem „Cesta k socialismu v Československu 1945 - 1989“ od F. Formánka (nakl. Orego).
Mezi další ekonomickou literaturu patřily publikace F. Nevařila o „Hospodaření zločinných komunistů“ nebo brožurka ekonoma V. Věrteláře s názvem „Československá ekonomika včera a dne (1918-1992), kterou vydalo nakladatelství Futura. Při dotazu na literaturu ohledně Stalinovy ekonomiky jsem obržel doporučení na Z. Šulce a jeho publikaci „Stát a ekonomika.“ Po doporučení literatury jsem si na internetu pořídil dodatečnou literaturu od Valentina Jurieviče Kastanova s názvem Stalinova ekonomika nebo oba dva díly s názvem Sovětská civilizace od Sergeje Georgijeviče Kara-Murzy.
Přednášející: V. Pilmeier je ekonom, historik a národohospodář, spolupracovník s hnutím JaSaN (Jasný Signál Nezávislých) usilujícího o obrodu českého státu a vytvoření odborně řízeného, funčního a spravedlivého českého státu s cílem zastavit rozkrádání státu.
Návštěvník přednášky: P. Herman je autorem článku – novinář, politolog a spisovatel, člen Spolku Českých Novinářů, Unie Českých spisovatelů a Klubu společenských věd.
