Já mám pro tyhle řeči jediné slovo: odtrženost. Od života, od reality, od lidí.

Chceme čistší vzduch. Chceme přírodu, která bude v lepší kondici pro naše děti. Ale nesmí to bolet normální rodiny. Ekologie nemá být o tom, že někdo v kanceláři v Bruselu odhlasuje novou daň a někdo jiný, stovky kilometrů daleko, to pak zaplatí. Na topení, na benzínu, na tom, že se bojí otočit kohoutkem.

Tzv. ETS 2 – emisní povolenky na domácnosti a dopravu – odmítáme. Zní to nevinně. Ale znamená to jediné: zdražení plynu, tepla a pohonných hmot. O desítky tisíc korun ročně.  Pro všechny, kdo si nemohou dovolit soláry, elektroauta, dotace nebo poradce.

A já se ptám: co udělala špatně důchodkyně v paneláku? Nebo táta tří dětí, který dojíždí do práce a přitom platí hypotéku? Proč mají nést největší břemeno právě ti, kdo si nemůžou vybírat?
Evropa se má měnit. Ale změna nesmí přijít shora, na papíře a bez empatie. Má přijít s pochopením. Se selským rozumem. Tak, aby pomohla – ne trestala.

My v ANO chceme hledat rovnováhu. Mezi budoucností a současností. Mezi ochranou přírody a ochranou lidí. Protože na obojím záleží stejně.