V naší politice tato pravidla evidentně neplatí. Alespoň ne u pětikoalice. To, co se stalo mé rodině, se může stát každému z nich. Po Pšenákově útoku na mou rodinu sedí moje dcery zavřené doma a bojí se jít ven. Doufám, že je na sebe tenhle odporný člověk pyšný...

Tento příspěvek chci ale věnovat reakci ze strany mých kolegů z veřejného života. Na naší scéně se zdvihla obrovská vlna podpory, chodí mi jedna zpráva za druhou a mnoho z nich mi i volalo. Cením si toho, že v této chvíli byli schopni všichni odhodit vzájemné rozpory a jednoznačně se postavili na mou stranu. A to i ti, s nimiž jsem se nerozcházel úplně v dobrém, jako například Vidlák či Péťa Rédová.

Klobouk dolů smekám před mými kolegy z Poslanecké sněmovny Taťánou Malou, Patrikem Nacherem a Honzou Hrnčířem, kteří se na moji podporu veřejně vyjádřili na svých sítích. Děkuji i všem, jejichž příspěvek jsem nezaregistroval. Velmi si vás všech za vaši odvahu vážím.

Politici z pětikoalice však povětšinou mlčí. Ani v této chvíli, kdy si zcela jistě dokážou představit, jak nepříjemné by to bylo pro jejich děti, nepřekročili svůj vlastní stín. Škoda, propásli příležitost pozvednout politickou kulturu v naší zemi. Teď a tady jasně deklaruji, že pokud by se tato situace stala byť i mým nejtvrdším oponentům, jako je Vít Rakušan nebo Petr Fiala, bez váhání bych takový bezprecedentní útok na jejich děti jednoznačně odsoudil.

Absolutního dna pomyslné politické žumpy ovšem dosáhl Tomáš Zdechovský. Namísto jakékoliv bazální lidské sounáležitosti přišel s odporným útokem na mou osobu, výzvou ke složení mandátu, doplněnou o hanlivé označení "Jindolf". Plně tak odhalil svůj charakter. Charakter lidsky pokřivené osoby, jež je schopna i útoku na rodinu svého oponenta zneužít k tomu, aby si do něj kopl.

Tomáš Zdechovský je pro mě tímto stal symbolem žlučovitosti české politiky. Muž, jenž si hraje na křesťana, jenž je uvnitř prohnilý do morku kostí. V civilizované demokracii by politik, jenž nedokáže projevit sounáležitost s oponentem, na jehož rodinu odporně zaútočil zvrácený nešťastný člověk, jehož jediným životním naplněním je ničit životy jiných, musel na minutu skončit. Donutila by jej k tomu média a občané.

Proto v tuto chvíli vyzývám já k odchodu Tomáše Zdechovského z veřejného života. Budu velmi rád, pokud mu to dáte jasně najevo. Slušně, bez nenávisti či výzvám k násilí, ale veřejně a jednoznačně. Alespoň si na jeho případě otestujeme, zda skutečně jsme onou vyspělou demokracií, či zda v České republice někomu může projít i to, že zneužije útoku na rodinu svého oponenta k jeho dalšímu napadení.

Pane Zdechovský, odejděte!