Základní rámec náplně služby opata je obsažen v Kodexu kanonického práva a v řádových Konstitucích, které se mohou během doby měnit a lišit v rámci požadavků doby i jednotlivých řádů. Opat odpovídá za život a chod jednoho či více klášterů. Primárně by měl mít na srdci život svých spolubratrů, a to nejen duchovní. S tím je spojena ruku v ruce i starostlivost o materiální zajištění jednotlivých konventů. Velmi záleží na tom, v jaké době opat vykonává svou službu. Jinak se žilo opatům před sto lety, jinak se jim žije dnes. Rovněž není nepodstatné, jaké má v klášteře spolubratry, či „kolegy“. Buď jsou mu oporou, nebo opakem. Díky utrpení, které mnohdy rafinovaně vytvářejí, ho vedou cestou kříže, cestou k dokonalosti. V této souvislosti lze vzpomenout sv. Benedikta, kterého se spolubratři pokusili otrávit, a tak zapříčinili, že od nich odešel na jiné místo, jež proslavil - Montecassino.
Jen schopný manažer být ale nestačí. Těch můžeme vidět kolem sebe dost, nejen schopných, ale i všeho schopných. Na tomto místě je nutné připomenout, že ani schopný manažer, pokud převezme opatství vytunelované a plné kostlivců ve skříni, nemůže dělat zázraky na počkání.
U opata se předpokládá pevná víra v Boha, který ho do řeholního stavu povolal. Ta se pak projevuje v každodenní lásce vůči bližním bez rozdílu, což ovšem stavu neznamená toleranci zla. Taktéž musí mít naději v to, že pro co žije a co koná, má smysl. Bez těchto ctností by se život, i manažersky schopného představeného, mohl scvrknout jen na nějaký marketing, či neplodnou reklamu pro sama sebe a byl by nevěrohodný.
Kromě uvedených duchovních a manažerských předpokladů je nutné zmínit alespoň tyto požadavky: opat, coby vyšší představený by měl být vzdělaný, a to nejen teologicky, ale v co nejširším spektru poznání. Dále by měl být příkladně pracovitý a ve své službě vytrvalý. Nadto by to měl být člověk mající mužné jednání a byl ochoten smysluplně a pravdivě komunikovat s lidmi i mimo klášter. To ale zase předpokládá osobní ušlechtilost a jistou kulturnost života. Jak vidno, není toho málo.
Starobrněnským opatem byl i zakladatel genetiky G. J. Mendel
Moudrý řeholník se přece nevymezuje proti vědě. Naopak, skutečný vědec nevylučuje při svém bádání prvotní příčinu stvořeného světa, samotného Stvořitele. Mnozí k ní po létech strávených bádání došli. V případě, že opat, který je i vědcem, může přinést ovoce svého života, jak to vidíme v případě Gregora Johanna Mendela (opat 1868-1884). Uvedl bych ještě alespoň jednoho známého a významného starobrněnského opata Cyrila Františka Nappa (opat 1824-67), předchůdce Mendela na Starém Brně. Díky němu i Mendel mohl rozvinout své intelektuální vlohy a stát se osobností, na kterou s úctou i obdivem hledíme dodnes.
Z hlediska teologického Mendel nejen jako opat, ale i jako vědec sloužil Bohu. Ve svém letitém výzkumu mu šlo o rozklíčování těch zákonitostí, které Bůh – Stvořitel vložil do svého díla. Jistěže taková kombinace pak vyžaduje nesmírné osobní nasazení, což v dnešní době díky informační inflaci, kdy většinou „plaveme“ jen po povrchu dějů, si ani nedokážeme představit.
Další texty:
Zcizené opatství: https://zdenekkoudelka.cz/www/article_detail.php?id=456
Změna zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.
Nepravdy v článku „Opat si vzal volno. Vrátí se až za rok“.
Vyjádření opata k článku v Rovnosti - Jeden článek, nejedna
nepravda.
Návrat kulturního dědictví Moravy.
Změna církevních restitucí může ohrozit majetek obcí i
důvěru v právo.
Církevní restituce a volební kampaň.
Majetková práva nelze referendem rušit.
Daně jako lupičství.
Rozhovor s opatem Augustiniánského opatství na Starém Brně.
