Vybavuji si scénu několik let nazpátek. Bylo to 7. března 2019. V televizi běžel přenos z Oválné pracovny Bílého domu, kde byl právě náš předseda na návštěvě. Desítky fotoaparátů cvakaly a vrhaly ostrá světla na usmívající se tváře dvou mužů. Ten jeden byl premiér nevelké země ve Střední Evropě, ten druhý byl prezident největší světové velmoci. A přece, byl to právě ten s českou vlaječkou na klopě, kdo byl z nich dvou úspěšnější manažer a podnikatel. „Bohatší než Trump,“ napsali tehdy o našem předsedovi novináři.

Proč tohle srovnání vůbec vytahuji? Zkuste si představit, že by o Vás v novinách napsali, že jste to v byznysu dotáhli dál než Donald Trump. Zkuste si představit, že jste se do téhle pozice prokousávali několik desítek let. Že z bodu, kdy jste přespávali na matraci v pronajaté kanceláři, jste se dostali do bodu, kdy řídíte stovky úspěšných firem zaměstnávajících po světě desítky tisíc lidí. A teď si představte, že vám někdo řekne, abyste se toho všeho naráz vzdali a do smrti nad svým dílem už neměli kontrolu. A Vy řeknete „ano.“

Stále se mi zdá, že spousta lidí nepochopila, co Andrej Babiš udělal. Že se vzdal práva jakkoli rozhodovat, co se bude dít s jeho celoživotním dílem, a to až do konce svých dní. Překvapil tím podle mě úplně všechny. Nikdo si nedokázal představit, že je možné se takto odpoutat od něčeho, na co je člověk pyšný. Nečekali to ani nejzarytější nepřátelé, protože jejich vlastní pýcha omezuje jejich představivost.

Jen si vybavte, vážení přátelé, něco, co jste vytvořili s největším úsilím a co se Vám doopravdy povedlo. Může to být dobře fungující rodinná firma, postavený dům, přístřešek pro auto, úhledná zahrada. Cokoli. Jak by se Vám líbilo to jen tak opustit? Stačilo by Vám, že to jednou zdědí Vaše děti, ale Vy už u toho nebudete? Smekám před naším předsedou klobouk, který nenosím.

Andrej Babiš nám připomněl, že hrdost neznamená jen pýchu na materiální věci a úspěchy. Hrdost spočívá i v tom, že podržíte lidi kolem Vás. V případě Andreje Babiše to bylo 1,9 milionu lidí, kteří volili naše hnutí, ale celkem vlastně 3,1 milionu lidí, kteří svým hlasem vyjádřili, že nechtějí, aby pokračovala vláda Petra Fialy. Tyhle lidi náš předseda upřednostnil před svým celoživotním dílem.

Jak řekl on sám: „O mé budoucnosti jste rozhodli vy.“ Tedy ne politici a ne novináři. Voliči nechali zaznít svůj hlas a Andrej Babiš ho vyslyšel. Vzdal se jakékoli možnosti pracovat na svém, aby mohl pracovat pro svoji zemi. A toto rozhodnutí z něj 9. prosince v 9 hodin ráno učiní opět premiéra České republiky.

Moc pěkný víkend Vám přeji.