Mnoho z nich hovoří o tom, že Nohavica „spadl na dno“. Že ona píseň nepůsobí jako originální či vtipná satira, která je pro JN obvyklá. Vyzývají ho k tomu, aby se styděl, kladou otázky, zda by nechtěl třeba obhajovat nacisty…

Považte, dovolil si ve své písni zmínit Babiše a Putina… a to tak, aniž by je urážel! Vy hlupáci, v té písni nešlo ani o jednoho z těchto „hrdinů“ současnosti. Do své „satirické glosy“ Nohavica promítl naši typickou vlastnost.

Jsme přeborníky v tom, že svádíme odpovědnost za svá selhání, neúspěchy, prohry… na ty zvenku. Promítáme vinu do snadných terčů, vyhýbáme se zodpovědnosti za své chyby a „házíme“ je na druhé. Přesně takové hledání viníka všech problémů a frustrací společnosti historie lidstva již zná… a vedlo k té nejstrašnější události, jakou novodobé dějiny poznaly…

Vrátila jsem se ve vzpomínkách do mých gymnaziálních let. Víte, milovala jsem Bulata Okudžavu, Vladimíra Vysockého – Jaromír Nohavica překládal jejich texty. Hrála jsem (a hraji stále) na kytaru jejich písně, honosící se úžasnými texty.

Ovšem on nebyl pouhým strojovým překladatelem, dával svým překladům výrazně větší rozměr, znalí říkají, že jeho překlady mají mnohdy vyšší uměleckou hodnotu, než původní díla. Jaromír Nohavica si Puškinovu medaili z rukou Vladimíra Putina plně zasloužil. A kdo říká něco jiného, je naprostý ignorant.

Tento Ostravák je pro mne fenoménem naší kulturní scény, jeho práce se slovy je geniální. Fascinuje mě, jak ti na té "správné straně" převzali s lehkostí praktiky „fašounů“, „nácků“ a „komoušů“… a ani píseň jim není svatá...