mám před sebou dva návrhy na usnesení, které jste podali. Jeden návrh kolegy Nytry podporuji. Samozřejmě s tím, že on zní takto: „Senát vyzývá vládu, aby podpořila finanční podporu Ukrajiny pro další rok, neboť to považuje za klíčové pro její fungování a obranu a za nezbytné pro zajištění bezpečnosti Česka a jeho občanů.“ To určitě rád podpořím, protože tam není detailně rozepsáno, jak podpora má vypadat. A to z toho důvodu, že se mi zdá, že v ČR dlouhodobě, desítky let, jsou, skoro bych řekl od druhé světové války, občané přesvědčeni o tom, že pomoc ať už z Východu nebo ze Západu nebo z Ameriky přichází jen tak, všichni nám pomáhají, protože nás mají rádi a nic nechtějí.
Jak vidíte, tak pomoc Ameriky i jiných západních zemí, ale budu mluvit především o Americe, dlouhodobě, mnoho desítek let, všude je taková, že „ano, my vám pomůžeme nebo my vás budeme chránit, ale za to dostaneme to a to“. To znamená buď nějaké území nebo nějaké peníze nebo nějaké kontrakty a tak dále. Je to přirozené, je to naprosto správné, protože aby občané nějaké jiné země jen tak dávali peníze, to určitě by ani v Americe neprošlo. Takže ona za to vždy něco získávala. Ale o tom, co Amerika dávala, se nemluvilo.
Ale ještě jednou říkám, já to považuji za správné, protože jestliže se někdo nemůže bránit nebo je mladý, tak pardon, možná mladá demokracie, ale je malý stát, malá ekonomika, tak určitě nějakým způsobem svou bezpečnost musí kompenzovat.
O celkové bezpečnosti nebudu mluvit, protože o tom víme už všichni, že Evropa úplně zaspala, ČR také, všichni začínají tak nějak tančit okolo toho, že občanům sdělují, že se udělají nějaké seznamy pro případnou mobilizaci apod. Stejně to nemůže být jinak a nepřežije republika naší velikosti jinak než tak, že tady bude opět povinná vojenská základní služba, protože to, co se tady hlásá, že někdo dobrovolně půjde padnout, určitě nějaké promile občanů je, ale takhle to fungovat nemůže. Nicméně musíme zase čekat nějakou dobu, než nastane situace, kdy k tomu bude politická vůle.
Ale obávám se, že ta situace může nastat už v takové chvíli, kdy bude pozdě.
Takže toto jsou věci, které máme. Já samozřejmě i s ohledem na to, co se na Ukrajině děje, jaká je tam podpora, věřím, že nám tady vláda předloží návrh, který bude ucelený, kompetentní, a řekne: Ano, pomáháme a za svoji bezpečnost dáme tolik, za další pomoci dáváme tolik a za to potom získáváme nějaké záruky, a to v jakékoliv formě. Teď je nechci specifikovat... To znamená, neměli bychom postupovat tak, jak se to mnohým lidem líbí, jako hlupáci, kteří prostě z velkého nadšení někam nasypou peníze a pak zjistí, že ostatní to udělali taky, ale za to něco dostali či měli nějaké záruky. A hlavně, že se ty peníze nerozkradly a nešly úplně někam jinam, třeba proti nám.
Co se týká migrace a migračního paktu, jsem přesvědčen, že vláda si uvědomuje, že bez migrantů z Ukrajiny by stavebnictví, také už dneska i sociální věci, mnohé obory u nás nefungovaly, že těmto lidem, hlavně díky příbuznosti jazyka, je dobré, když sem přijdou je podpořit na několik týdnů, ale pak je hlavně rychle zaměstnat, aby se stali normálními pracovníky, kteří odvádí daně v České republice a žijí tady, protože pracují a chovají se slušně.
Všichni ostatní migranti, kteří by tady chtěli být, a to z jiných zemí, které s námi nejsou kompatibilní, ať už nábožensky nebo kulturně, a jak je vidět ve Francii a v Německu zvlášť, té kompatibility a nějaké vzájemné synergie se těmto zemím nepodařilo u mnoha lidí a mnoha skupin dosáhnout ani po desítkách let... A to si myslím, že když máme jinou možnost, tak bychom se této situaci měli bránit.
To jsem chtěl říct k těmto usnesením nebo k tomuto usnesení, že ho v tomto smyslu rád podporuji. Vláda, nechť nám nějak odpoví. Myslím si, že do 31. prosince je šibeniční termín. Ale nebudu to rozporovat, protože nevím, jestli nová vláda už na tak klíčovou otázku, která musí být bilaterálně navíc projednaná, má v závěrečných několika dnech dost času. Ale i když to udělá později, mně to nebude vadit, nicméně bych rád, aby to bylo v tom smyslu, ve kterém jsem se vyjádřil.
Děkuji.
