Sledujeme momenty, nad kterými zůstává rozum stát. Volíme si dobrovolně ty, kterým dáváme kompetenci na určitý čas spravovat tuto zemi. Místo abychom si dali záležet a vybírali ty nejlepší z nás, nevěnujeme tomuto aktu pravidelně dostatečnou pozornost, a pak „překvapeně“ sledujeme, jak tito pletichaří, vytvářejí tajné politické dohody, intrikují, lžou, mlží, něco tvrdí voličům a za jejich zády činí opak, překrucují fakta, nálepkují, zkreslují, manipulují, svá rozhodnutí podřizují osobním a stranickým zájmům.

Každým dnem jsme svědky nějakého jednání, které je amorální, absurdní, příčící se logice a dobrým mravům. Dnes ten, který v mládí zcela střízlivý obhajoval vpád vojsk Varšavské smlouvy na území našeho státu, si nyní v roli prezidenta (která mu z pohledu velké části národa morálně nepřísluší) dovolí kádrovat a školit toho, kdo v mládí v opilosti vedl na sítích hloupé sexistické a rasistické bláboly.

Zatímco lidé jsou drceni drahotou, nejistotou, hrají se tu shakespearovské hry. Ovšem tentokrát nejsou psány perem Shakespearovým. Tyhle hry si píšeme a režírujeme my sami. Blbý scénář, blbí herci, blbé konce… A tak pořád dokola.