Vážené členky, vážení členové vlády, byť teď dost prořídlá místa, vážené kolegyně, vážení kolegové, byť také prořídlá místa, diskuse v rámci žádosti o vyslovení důvěry vládě logicky má vždycky dvě části. Jedna je ta obsahová, když se díváme na to, co si ta vláda vetkla do svého programového prohlášení a pak se také věnujeme tomu, jestli důvěřujeme tomu týmu tak, jak je složen, že ho bude naplňovat.

Trošku mě mrzí, že ovšem to projednávání ve skutečnosti až na nějaké výjimky moc diskuse není, respektive pevně doufám, že třeba na závěr toho bloku rozpravy někteří ministři nebo ministryně vystoupí a ten svůj pohled nám sdělí. Tu diskusi jsme v zásadě zažili z mého pohledu možná včera ve chvíli, kdy se bavilo o ETS2 a až na jeden z mého pohledu nevhodný vstup do té diskuse to byla diskuse poměrně zajímavá.

Já se chci teď podívat vzhledem ke své praxi na oblast vzdělávání v tom programovém prohlášení a začnu body, které jsem tam identifikoval, ve kterých ta vláda bude navazovat na tu vládu předchozí, stejně jako to dělala ta předchozí vláda. Je to mimo jiné vidět, ta kontinuita, ke které i sám pan ministr tady vyzýval. Jediné, v čem bych si dovolil drobně opravit, vzdělávání není apolitické, každý z těch rezortů je o tom, že tam nastavujeme nějakou politiku, ale to, co v tom vzdělávání by skutečně mělo platit, že je pokud možno víc nadstranické právě proto, že se tam ty reformy promítají dlouho a vlastně ty vlády na sebe logicky navazovat musí.

Tak já se chci nejdřív podívat na body, ve kterých jednoznačně ta kontinuita vidět je. Je to příprava učitelů. Tu už pan ministr zmiňoval. V té se udělal za předchozí období a teď nemyslím jenom naše, i to předchozí, na všech úrovních obrovský kus práce. Je tam vidět velikánský posun a jsem rád, že to bude pokračovat dále.

Stejně tak jsem rád, že se bude pokračovat v úpravách přijímacího řízení, a to teď nezmiňuji jenom ohledně té digitalizace, ale už za předchozího pana ministra začaly diskuse právě o tom, jak a jestli přesunout právě pořadí, nejprve psaní testů a teprve se znalostí bodů podávání přihlášek na střední školy, což považuju za správné.

Stejně tak jsem rád, a tady bych si dovolil drobně poopravit pana ministra Havlíčka, není pravda, že by se nic v tom technickém vzdělávání neudělalo, že by se vše zastavilo. Mimo jiné právě to, že součástí té revize je otázka toho technického vzdělávání, stejně tak se udělal nějaký krok v duálním vzdělávání a jsem velmi rád, že se v tom zase bude pokračovat, že se budeme bavit o tom, jak to vylepšovat dál. Stejně tak mezi ty kontinuální body, ze kterých mám radost, bych tam zařadil atraktivitu a prestiž doktorského studia jako něco, co je kruciální pro naší vědu, co je kruciální pro naše vysoké školy. Tak i v tom jsem rád, že se bude pokračovat a vidím to jako jeden z těch bodů, který bych označil právě jako kontinuální.

A stejně tak je to otázka kvality terciárního vzdělávání, což je opět věc, která se nedá udělat najednou a jsem rád, že se na tom postupně pracuje.

Pak jsou tam body, se kterými v zásadě bych řekl, že mohu souhlasit. Mají takovou drobnost, a to je velká finanční náročnost. Mezi ně můžu zařadit samozřejmě budování kapacit škol a jejich modernizaci nebo podporu dětí a mladých z ekonomicky slabých rodin, sportovní infrastrukturu, podpůrné profese. Tam teda se přiznám, že jenom úplně si nejsem jist, jak je myšlena poznámka, že se nebudou zaměřovat na kvantitu, ale pouze na kvalitu. Já to vnímám a doufám, že jsem to jako navnímal dobře, že to znamená, v této fázi se zaměřujeme na to, aby ten systém byl vybudován kvalitně, ale my tu kvantitu budeme potřebovat, protože bez těch podpůrných profesí samozřejmě některé ty náročné úlohy, se kterými se musí vzdělávací soustavy vypořádávat, nepůjdou. Takže tohle jsem si vyložil tak, že v této fázi se zaměřujeme na kvalitní nastavení systému, ale kvantitu tam potřebovat budeme časem taktéž. Kariérové poradenství, navýšení kapacit Erasmu, dobré finanční ohodnocení pracovníků a pracovnic ve školství.

Když jsem zmiňoval, že to má tu drobnou, v uvozovkách drobnou vadu, že jsou to většinou ale kroky, které jsou velmi finančně náročné, tak chci upozornit ještě na jednu věc. Ony nejsou náročné pouze na svém startu. To, co nám většinou v těch diskusích velmi chybělo, a to bohužel v tom programovém prohlášení opět úplně nečtu, ale pevně doufám, že to bude součást těch diskusí, je udržitelnost těch opatření. A tady si dovolím jeden takový drobný šťouchanec, protože někteří se velmi často vymezují vůči Evropské unii. A omlouvám se i teď za ten výraz, ale peníze Evropské unie nám nesmrděly, když jsme z nich platili právě většinu těchto opatření v rámci vzdělávací soustavy.

Tak jenom tady zdůrazňuju, mysleme na to, že ta opatření musí být udržitelná a taky přemýšlejme nad tím, z čeho je budeme platit.

Pak jsou tam body, které jsou napsány relativně řekl bych obecně, takže možná ten kámen úrazu pak bude právě při jejich implementaci. Podle mě se téměř všichni shodneme na tom, že kariérní řád je potřeba. Já jenom dodávám, že nejen pro učitele, ale i pro ředitele, protože i tato profese má mít kam růst. Má tam být vidět nějaký posun u těch, kteří chtějí. Otázkou je, jestli se pak shodneme, jak ten kariérní řád má vypadat. A to "my" teď nemyslím jenom my politicky, ale i ta komunita, protože já jsem byl v praxi ve chvíli, kdy se pokoušel poprvé zavádět kariérní řád a v zásadě to velmi ztroskotalo na tom, že právě ta komunita nebyla schopná přijmout ten systém tak, jak byl představován a nastaven.

Obdobně tomu bude u zákona o vysokých školách. V zásadě se asi shodneme na tom, že má být, akorát je otázkou, jestli se shodneme na tom, co v těch změnách má být. A když se teď jenom podíváte už teď na vyjádření reprezentací, tak ty nejsou úplně kompatibilní. Takže i tady bude velkým úkolem pana ministra najít dobré řešení pro to, aby to zase v té komunitě nevyvolalo velký odpor, aby se s tím pracovalo.

No, a v neposlední řadě je tam bod financování vzdělávání a vědy na vysokých školách. A tady bude opět velký úkol stát před ministrem, protože bude potřeba najít takové financování, které krom toho, že samozřejmě podpoří takzvané kamenné univerzity, ale my potřebujeme dobré univerzity i v regionech, protože bez dobrých regionálních univerzit ten rozvoj v těch regionech nebude možný. Opět to nebude lehký úkol a pevně doufám tedy, že na něm budeme moct i nějakým způsobem spolupracovat.

Pak tam mám nějaká poměrně významná ale. Jedno z nich je společné vzdělávání. Já přiznávám a říkal jsem to všude, uvědomuji si, že společné vzdělávání není lehké, to je těžký úkol. Je k němu potřeba vytvářet dobré podmínky. Ovšem to, co ve mně trošku vzbuzuje opatrnost nebo je tam nějaký vykřičník, je otázka neefektivních prvků inkluze. Já zatím moc nevím, podle čeho se chce určovat, co je neefektivní prvek. Já totiž nevím ani případně, na které studie se autoři v tomhle odvolávali, které prvky jsou neefektivní. Naopak vím o longitudinálních studiích, které ukazují, jak společné vzdělávání prospívá nejen těm žákům, ale té společnosti. A to, co právě mně přijde jako je rozpor a teď trošku vnitřně koaliční, protože já jsem vždycky Roberta Plagu vnímal jako někoho, kdo si uvědomuje důležitost společného vzdělávání a toho, že k tomu musíme vytvářet dobré podmínky a vyjádření některých jeho koaličních partnerů, kteří se minimálně v předvolebním období vyjadřovali úplně opačně.

A taky bych chtěl připomenout, když už tu byla zmiňována Strategie 2030+, na kterou se i z mého pohledu logicky a správně Robert Plaga odkazoval, že jedno z opatření, nemýlím-li se v kapitole 1.1 je vysvětlování výhod inkluzivního vzdělávání. 

Tak si teď nejsem úplně jist, jak tyto věci půjdou dohromady. A jsem v tom velmi ostražitý. Naopak si myslím, že bychom měli vytvářet maximální podmínky k tomu, aby společné vzdělávání mohlo skutečně probíhat. Ale tady se vracím zpátky k tomu, že to je něco, co je náročné jak časem na přípravu té podpory, tak na ty finance.

Druhá věc je, že si nejsem úplně jist, jestli u některých těch opatření, která v tom programovém prohlášení najdu, jsou domýšleny všechny kontexty, a to především jejich udržitelnost. O té finanční udržitelnosti, o té jsem mluvil. Ale otázkou je, jestli si také uvědomujeme, že to musí být udržitelné vzhledem k rozvoji celé České republiky.

A opět se vracím k těm regionům. Někdy totiž ta řešení, která budeme hledat, když se budeme na ně dívat z hlediska finančního, tak půjdou trochu proti tomu, abychom zároveň mysleli na ty regiony. A je velkým úkolem, abychom zase našli řešení, která jsou vyvážená. A vzhledem k tomu, jaké je zastoupení v té koalici, tak si nejsem úplně jist, jestli zvláště některé koaliční strany budou na ty regiony myslet.

Zároveň když zůstanu trošku u těch peněz. To, že se vzdělávání nedostalo mezi top pět, byť je to mezi dalšími klíčovými, tak já budu držet Robertu Plagovi pěsti, aby se mu podařilo přesvědčit koaliční partnery, a to především i ty, kteří měli jako vývěsní štít vyrovnaný rozpočet, protože investice do vzdělávání je skutečně investice do budoucnosti, která se nám vyplatí.

Pak jsou tam témata, která z mého pohledu tam nejsou zastoupena vůbec, anebo příliš málo. Poměrně dost je podceňováno předškolní vzdělávání, které je tam v uvozovkách v oblasti kapacit a včasné podpory. Protože když se podíváte na téměř všechny zprávy a výzkumy, tak říkají, že jestli někde je důležité řešit právě problémy a předcházet jim, tak je to předškolní vzdělávání a včasná podpora v něm. Protože pokud to řešíme až v průběhu toho vzdělávacího procesu, tak už vlastně hasíme problémy, kterým se do jisté míry dalo předcházet.

Stejně tak mi v programovém prohlášení chybí do značné míry nějaká ucelená strategie podpory mladých lidí a mládežnických organizací, organizací, které velmi často zajišťují smysluplné trávení volného času dětí a mladých lidí.

Také tam není zřejmé, byť to pan ministr naznačoval ve svém proslovu, ale v samotném programovém prohlášení není zřejmé, co se bude dít s revizí. A to nejenom s revizí, která teď běží - a tam chápu, že máme na některé věci třeba odlišné pohledy, byť i já nejsem zastáncem toho, že to proběhlo úplně ideálně, ale mě by spíš zajímalo, jaká bude i na ty následující kroky, protože se bavíme o revizi předškolního a základního vzdělávání, ale bezesporu na to musí navázat revize vzdělávání středoškolského.

Stejně tak jsem tam nenašel příliš zmínek o tom, kam bychom měli směřovat u náhradní nebo ústavní péče, co je ten cíl, jak to chceme podporovat.

Co je pro mě ale velmi zajímavé, je, že tam je zvláštní péče věnována některým svatým válkám, a to jsou takzvané politické neziskovky a pak obsah, který je označován za politický a aktivistický. Dokonce tam je jedno z mála konkrétních opatření, které říká, že vznikne registr, kde neziskovky budou vykazovat, na co použily výdaje z peněz, které dostaly od státu. To by mohlo vypadat, že je vlastně jako chvályhodné až na to, že nevím, jestli si kolegové uvědomují, co všechno do neziskovek spadá, které všechny organizace ve skutečnosti toto budou muset dělat. Nebudu tady ten jejich široký záběr vyčítat, protože to udělala například včera Andrea Hoffmannová ve svém proslovu, doporučuju se na to znovu podívat, koho všeho se vlastně tohle bude týkat. A nejsem si jist, že jim ve skutečnosti chceme přidělávat takovouhle práci, že ve skutečnosti chceme, aby většina těch organizací mohla dělat bez nějakého zvyšování administrativy to, co přináší společnosti. A dokonce v některých případech ani nechceme, aby to dělal stát. Chceme, aby to dělaly neziskové organizace, protože to je jedním z nástrojů, jak můžeme podporovat aktivní společnost.

No, a pokud budou kolegové například potom argumentovat tím, že to budou řešit jenom u politických neziskovek, tak já jsem zvědav, kdo to bude určovat, kdo bude říkat, která neziskovka je politická, a která není. Mimochodem, opět se vracím k tomu, že z logiky věci nastavování politiky nebo případně vytváření politiky není nic špatného. Politika je o tom, že určuju, kam chci směřovat.

No, a druhá věc je, myslím, že to byl kolega Macinka, který se tu vymezoval vůči tomu, že vznikají zákony u neziskovek. Pro mě je velká otázka, v čem je to odlišné, když zákony vznikají u developerů nebo jiných institucí. Já obecně tady musím říct, lobbing nepovažuju za něco špatného ve své podstatě, vždyť ono je legitimní, že nějaká skupina se snaží prosadit své vidění světa, svůj zájem. To je OK. To, co na tom není OK, je, v případě, že potom ten, kdo ten zákon předkládá, z toho má nějaké nelegitimní benefity. A opět si potom kladu otázku, jestli tedy to znamená, že někdo bude určovat, kdo může lobbovat, kdo nemůže lobbovat. A zároveň otázkou je, jestli když to tedy zakážu všem, kdo pobírají peníze od státu jakýmkoliv způsobem, kdo tedy vlastně v té kategorii zůstane. Tak jenom bych byl opatrný v tom, když tedy proti nějaké skupině útočíte, abyste si dobře rozmysleli, kam vlastně ta vaše slova mohou směřovat.

Ta druhá svatá válka je obsah. Na jednu stranu podle mého názoru chceme, aby si děti přece dělaly názor, aby si uměly dělat názor, aby uměly hledat relevantní zdroje, aby uměly poznat kvalitní zdroj, aby uměly naslouchat v diskusi, aby uměly formulovat správné argumenty v té diskusi. Chceme propojovat vzdělávání s reálným životem. Ale nebudou moct diskutovat aktuální otázky? V historii nebo v občanské výchově zakážeme nějaká témata? Nebudou se bavit o historických událostech v kontextu současné doby? Případně kdo bude tím, kdo tedy bude určovat, co se smí, a nesmí v těch školách?

Opět varuju před tím, abyste v rámci těch svých svatých válek nepřekročili nějakou hranici, kterou vy ani sami původně nechcete. Já vám teď nepodsouvám to, co byste tím chtěli říct, jenom vás upozorňuju na to, že to má nějaké konsekvence, které to může znamenat.

Když se podívám potom na ten tým, který je složený, tak pro mě třeba v těch proslovech úvodních - a opět se vracím k panu ministrovi Macinkovi - zazněly zajímavé informace. Jedna z důležitých otázek, kterou si pokládal u většiny věcí, je, co z toho máme? OK. Pak tam zmínil znovu nástup, že především ekonomická diplomacie . OK. Ale ale pak se mi tam vkládá otázka, které všechny hodnoty jsme ochotni prodat? Když tedy tím, co je na vrcholu těch našich hodnot, jsou ty peníze?

O těch neziskovkách už jsem mluvil. Opět, vy jste na ně útočil poměrně dosti. Otázkou je - my tedy nechceme aktivní občany s názorem? Já si myslím, že chceme. A jedna z aktivit, jak se mohou projevit, jsou právě neziskovky. A myslím si, že to je důležitou součástí naší společnosti.

Pan ministr Tejc mluvil o svobodě slova a trestání menšinového názoru. Já chci jenom upozornit, že svoboda slova, aspoň tak, jak ji vnímám já, není bezbřehá. Je to o tom, že mám nést zodpovědnost za slova, která vypouštím. Protože slova, ať se to možná nezdá, mají sílu.

Myslím, že je historicky prokázáno, že jsme tu měli režimy, které potlačovaly a to nejen svobodu slova. A jejich adorování - na tom jsme se jako společnost většinově shodli nebo aspoň doposud jsem měl ten pocit - jejich adorování není přípustné, a to především proto, že pak takové adorování v podstatě vyzývá právě k tomu, abychom porušovali svobodu slova a nejen svobodu slova.

A na závěr. Přemýšlel jsem trošku nad tím, jak ten tým je vlastně poskládaný dohromady. Adam Vojtěch a Robert Plaga minimálně v předvolebních diskusích byli v nějakou chvíli nepřátelé číslo jedna. Nikoliv však naši. Ty útoky přicházely z dnes již koaličních stran, bylo to především tedy za období covidu. A já nejsem rozhodně ten, kdo by Roberta Plagu nebo Adama Vojtěcha chtěl jakkoliv za to kritizovat nebo soudit, protože v jejich kůži se přiznám, že bych v žádném případě být nechtěl. Bylo potřeba dělat nějaká rozhodnutí, a to rozhodnutí, k nimž longitudinální studie logicky mít nemohli, byť tedy k některým rozhodnutím, která chtějí dělat dneska, již jsou a nepřijde mi, že by to bylo v souladu s nimi.

Ale nebyli jsme to my, kdo na Roberta Plagu a Adama Vojtěcha tak vehementně útočili. Já jsem Roberta Plagu vždycky vnímal - a doufám, že budu moct i nadále vnímat - jako někoho, kdo chtěl zdravou, aktivní, solidární společnost. Nejsem si tak jist, že to chtějí úplně jeho koaliční partneři. A tak si dovolím na úplný konec otázku. Jak se tomuhle týmu dohromady dá věřit? A pro mě největší otázka je: Co je vlastně spojuje?