Pro mnohé to může znít jako paradox: armáda je dlouhodobě podfinancovaná, bezpečnostní situace v Evropě se zhoršuje, a přesto mluvíme o škrtech.
Jenže realita veřejných financí nás nutí podívat se na věc bez emocí a bez politických sloganů.
Odpovědnost k veřejným financím
Stát se dnes nachází ve složité finanční situaci. Nemůžeme si dovolit tvářit se, že resort obrany stojí mimo ekonomickou odpovědnost. Obrana není izolovaný svět, ale součást státního rozpočtu, který musí být dlouhodobě udržitelný.
Škrty proto nevnímám jako ideologii, ale jako nutnost. Jako krok, který má zabránit tomu, aby se česká armáda dostala do situace, kdy bude formálně modernizovaná, ale fakticky finančně vyčerpaná.
Zálohové platby na F-35 a jejich skutečný dopad
Velká část tlaku na rozpočet dnes pramení ze zálohových plateb na pořízení letounů **F-35 Lightning II. Tyto stroje možná Česká republika obdrží kolem roku 2035. Už dnes však významná část prostředků odtéká na jejich financování. To samo o sobě je problémem, ale tento projekt je již tak daleko, že evidentně není cesty zpět. Ale zároveň tím trpí jiné, každodenní potřeby armády.
Je třeba si otevřeně říct, že provoz F-35 patří k nejnákladnějším na světě. Skutečný dopad na rozpočet se naplno projeví až ve chvíli, kdy budou zavedeny do výzbroje. A právě tehdy může nastat situace, kdy budeme nuceni dlouhodobě omezovat jiné schopnosti armády, jen abychom byli schopni tyto stroje udržet v provozu.
Armáda nesmí přežívat na úkor sama sebe
Armáda potřebuje investice do lidí, logistiky, munice, oprav techniky, infrastruktury i schopností pozemních a podpůrných jednotek. Pokud však významná část rozpočtu směřuje do zálohových plateb za techniku, kterou budeme využívat za více než deset let, začínáme si podkopávat vlastní současnou bojeschopnost.
Hrozí scénář, kdy budeme mít technologickou špičku ve vzduchu, ale současně budeme oslabovat základní pilíře fungování armády.
Odsouvání a rušení dalších projektů
Důsledkem současného nastavení je nutnost prodlužovat v čase jiné strategické projekty. Modernizace pozemní techniky, infrastruktury, výzbroje nebo podpůrných systémů se dostává na vedlejší kolej. Některé projekty mohou být zcela opuštěny, protože na ně jednoduše nezbývá prostor.
Tím vzniká paradox: rozpočet obrany roste, ale reálná bojeschopnost se nemusí zvyšovat odpovídajícím tempem.
Prověrka sporných zakázek minulosti
Součástí odpovědného přístupu je také důkladná revize zakázek uzavřených v minulých letech. Veřejnost si jistě pamatuje například případ polních kuchyní za 65 milionů korun, který vyvolal značnou pozornost.
Je naší povinností prověřit, zda u podobných kontraktů odpovídala cena jejich užitné hodnotě a zda byly dodrženy principy hospodárnosti.
Otevřená debata o obraně
Jsem přesvědčen, že otázka obrany nesmí být tabu. Odpovědná obrana neznamená bezpodmínečně utrácet, ale utrácet promyšleně a s ohledem na dlouhodobou udržitelnost.
Škrty ve výši 21 miliard korun proto nevnímám jako oslabení obranyschopnosti, ale jako krok, který má zabránit tomu, aby se česká armáda stala obětí vlastních dlouhodobých závazků. Pokud dnes nepřehodnotíme strukturu výdajů, může se stát, že za deset let budeme mít moderní techniku, ale armádu, která ji nebude schopna dlouhodobě ufinancovat, a navíc bez vojáků, kterých dnes zoufale chybí a je jim v průměru 39 let.
